My neighbor |T.H.|

Dlouhá noc

Gabriela's pov
Cestou autobusem si pouštím písničky.
Zrovna hraje má oblíbená - Lie, když mi najednou do uší cinkne upozornění z aplikace Bakaláři.
Huh? Co se děje.

- Drazí studenti,
z důvodu úniku plynu v suterénu školy se výuka do konce týdne ruší. Více vás budeme informovat na vašich školních mailech.
- ředitelka školy.

Volno se mi fakt šikne...

*
{místo fotky kapitoly je píseň - Hold on}

Když přijdu domů, tak jako první uslyším mamku telefonovat -nejspíš- z obýváku.

,,Nikky, už je tu." Odpoví do telefonu a ukončí hovor.

,,Gabi... je tu něco, co bys asi měla vědět."
Vypadá dost vážně, což normálně fakt není.
,,Mami, docela mě děsíš. Co se stalo?"
,,Jde o Toma.. měl nehodu."
,,C-co?" Odpovím nevěřícně.
,,Pojď, je ve Staromyšlské nemocnici. Všechno co vím, ti řeknu cestou."

*

Hned, jakmile dorazíme do nemocnice, tak se zeptáme recepční, kde Tom je.

Když dorazíme k jeho pokoji, vidíme před ním stát celý Hollandovic klan, kromě Nikky, která je hádám uvnitř.

,,Gabčí!" Obejme mě Paddy. Aww jak ten mi chyběl.
Kleknu si, abych mu lépe viděla do očí. Má je celé opuchlé od pláče.
,,Ahoj Paddy." Obejmu ho nazpět.

,,Bellovi. Děkujeme, že jste přijeli." Pozdraví nás pan Holland i se Samem a Harrym.

V tom vyjde paní Hollandová ven z Tomova pokoje. Hned si mě přitáhne do obětí.
,,Gabi. Tom by byl moc rád, že jsi přišla."
Věnuji jí chabý úsměv.

,,M-můžu ho vidět?"
Nikky mi pokývne hlavou a zavede mě do pokoje.

Tom leží nehybně na lůžku s dýchací maskou na obličeji. Ruku má zabandážovanou až nad loket.

Přejdu k němu blíž a posadím se na židli, která je těsně vedle jeho postele.
Nad tím pohledem mi začnou téct slzy. Je to všechno moje vina. Neměla jsem plácnout tu hovadinu o Ondřejovi.

,,Je to má vina. Pohádali jsme se a on byl moc naštvaný na to, aby řídil. Neměla jsem ho nechat odjet." Vzhlédnu k paní Hollandové.

,,Nebyla to tvoje chyba, ani jeho. Srazil ho kamion, který mu vjel do cesty. Jeho řidič byl pod vlivem alkoholu." Zakroutí hlavou.

V tom přijde do pokoje doktor se všemi ostatními v zástupu.
,,Dobrý den, jen jsem vám chtěl říct novinky o Tomově stavu." Odmlčí se.

,,Utrpěl lehký otřes mozku a naraženinu pravého předloktí. Zanedlouho by se měl probudit."

,,Mami? Takže Tom bude v pořádku?" Řekne s nadějí v očích Paddy.
,,Ano zlatíčko, bude v pořádku." Odpoví mu ubrečená paní Hollandová s jasnou úlevou v hlase.

***

Čekali jsme v nemocnici další dvě hodiny, než se Tom probudí, ale stále nic.

,,Mluvil jsem s doktorem. Už by se měl dávno probrat. Za chvíli se na něj přijdou podívat. Snad je všechno v pořádku." Prohlásí pan Holland.

,,Každopádně zítra máte školu kluci. Měli bychom se vrátit domů. Ale nebojte, jsem domluvený se sestřičkou, že se nám ozvou hned, jakmile budou ohledně Toma nějaké novinky."

Všichni Hollandovi se zvednou a chystají se k odchodu.
,,Mami, mohla bych tu ještě zůstat prosím?"

,,Gabi, vím, že si jste blízcí a nechceš ho tu nechat samotného, ale zítra jdu do práce opravdu brzy a ty máš školu."
,,Nemám. Odpadla až do konce týdne." Koukám na ní s prosbou v očích.

,,Mohly bychom vás vzít domů s námi. Přece jen jsme sousedé." Navrhne pan Holland.

,,Prosím. Někdo by tu měl zůstat."
,,Fajn, tady máš klíče od auta. Ale prosím řiď opatrně."
,,Slibuji."

Všichni se rozloučíme a když odejdou, tak se opět usadím vedle Tomovi postele a vezmu ho za ruku.
,,Tome, pokud mě slyšíš, prosím pokus se vzbudit. Vím, že jsem ti neměla lhát o tom, že se mám sejít s Ondřejem, ale proč ti to tak vadilo, když jsi v šatně jasně řekl, že to pro tebe nic neznamenalo?"

Najednou se ale zpustí pískot přístroje, co je vedle Tomova lůžka. Co se děje?!
V tom vtrhnou do pokoje dvě sestřičky s doktorem a poprosí mě, ať počkám venku.

Trvá snad věčnost, než ze dveří vyběhne jedna ze sestřiček.
Zmizí za roh chodby a ani ne o pět minut později běží spátky s nějakými léky v rukou.
O cca dalších 15 minut vyjdou ven všichni 3.
Obě sestřičky odejdou, ale pan doktor zůstane přede dveřmi.

,,Mohu se zeptat, co se stalo?" Řeknu opatrně.
,,Jistě...Před operací byly panu Hollandovi podána anestetika. Bohužel, kvůli nedbalosti jedné sestřičky, dostal dvojitou dávku a skoro se předávkoval."
,,A ... u-už je v pořádku?"
,,Bude. Odteď dám na všechno osobně pozor a zařídím, aby vše bylo i finančně vynahrazeno, podrobnosti ale vyřešíme zítra s Hollandovými."
Pokývnu hlavou.
,,Můžu zůstat u něj?" Zeptám se, když už je pan doktor na odchodu.
,,Ovšem, pokud se vzbudí, tak ocení známou tvář." Pokývne a odejde.

Následující hodinu jen sedím vedle Tomovi postele, držím ho za ruku a hladím ho palcem po hřbetu ruky.

,,Pokud se nevzbudíš, tak si to v životě neodpustím. Ať si namlouvá kdo chce, co chce, vím, že na tom nesu vinu i já."
Nahnu se, dám mu pusu na čelo a se sklopeným zrakem se vrátím na židli.
Počkat.. zdálo se mi to, nebo mi právě stiskl ruku?!
,,Tome?"
Asi už blouzním.

,,Pusu mám trošku níž, princi." Zamumlá.
,,Ty idiote! Myslela jsem že je po tobě." Uleví se mi.
,,Tak lehce se mě nezbavíš." Ospale se ušklíbne.

Potom vyběhnu pro doktora a během chvíle se už volá Tomovým rodičům.

,,Ani nevíš, jak jsem ráda, že jsi vzhůru."

,,Ani nevíš, jak jsem rád, že jsi tu."

,,Už jsem se chystala k odchodu..."
,,Ne, nechoď prosím." Chytí mě za ruku.

,,Musíš odpočívat. Neboj, zítra -vlastně už dneska- se stavím. Do konce týdne nám odpadla škola, takže si nemusíš dělat s ničím hlavu."
,,Dobře, jeď opatrně." Věnuje mi ospalý úsměv.
,,Dobrou Tommy." Rozloučím se s ním a vyjdu z pokoje.

~~~~~~~~
🤍✨