My neighbor |T.H.|

Příjezd

Vstala jsem poměrně brzo, abych si užila ještě jeden den "v civilizaci", protože mě následující 3 dny bude čekat ....příroda? Wtf kam budeme jako chodit na záchod? A kde se budem koupat?
Ok.... snad to mají nějak pořešený.
Každopádně... už dobaluju poslední nezbytnosti a volám mamce, aby věděla, proč se na 2 noci vypařím.

*

~Fajn, snad mám všechno.
Pomyslím, když zabouchnu dveře.
,,Páni Karkulka si dala na čas." Uslyším Tomův hlas.
,,No... ona nevěděla, že na ni bude vlk čekat."
Odpovím.
Nad tím se jen lehce zasměje.
Má na sobě tmavě modrou mikinu a černý tepláky, přes rameno přehozenou brašnu, která je velikostně dost podobná té mé a v ruce tašku se složeným stanem.

,,Na holku toho máš nějak málo, neměla bys tahat všelijaký kosmetický blbosti?" Zvedne obočí.
,,Zvláštní... zrovna jsem se chtěla zeptat já tebe, jestli toho na kluka netáhneš nějak moc." Uculím se na něj.
,,Dneska zase Bad B nálada?" Zasměje se.
,,Za prvé sis začal-" ~A za druhé to je tvůj způsob flirtování.
Hej! Není!
....možná
Ughhh fajn.

,,a za druhé.... nic."
,,Copak se odehrává v tvé kebulce, Karkulko?"
,,Nic, asi jsem jen nervózní z tohohle celýho výletu."
Zalžu... no vlastně ani ne.
Jsem nervózní z toho, že tam bude jak Ondra, tak Tom.
A ještě do toho ta slepice Evelína...

Co když si Ondra rovnou bude myslet, že spolu po těch dvou rande chodíme!?
Shit, to mi vůbec nedošlo, ale vždyť se mě ani nezeptal, jestli s ním chci chodit, takže by to mohlo být v pohodě...ne?

Nejspíš mu řeknu, že s ním ani nic mít nechci. Nejen, že mu dávám falešný naděje, ale taky si tím nalhávám, že k Tomovi nic necítím.
Třeba měla Karol pravdu a bylo to v té šatně jak říkala...

,,Nebuď, bude to v pohodě." Ťukne lehce svým ramenem do mého. ,,Včera jsem s Ondřejem volal, abych se zeptal, kde to je, jak to všechno bude probíhat atd. A došlo mi, že už jsem tam byl asi 5 let zpátky na výletu se školou."

,,Super... teď jsem jediná, co to tam absolutně nezná."
,,Neboj, budu tvůj průvodce." Zavlní na mě obočím a vezme mě kolem ramen.
,,Jasně a ztratíme se." Zasměju se.
,,S mým orientačním smyslem? Nikdy."
,,Mhm." Poměřím ho pohledem.

*

Cesta na zastávku netrvá dlouho.
Zrovna když na ni dorazíme, tak dorazí autobus.

Tom, jakožto gentleman, mě pustí dovnitř první se slovy "račte madam".
Udělám mu na oplátku pukrle, načež oba vyprskneme smíchy.

Vyruší nás až pan řidič:
,,Hele hrdličky, nemám na vás celej den."

,,Jo.... um, pardon." V tom mi dojde, že ani nevím, kam jedeme.
Naštěstí mě zachrání Tom:
,,Dvakrát Borovín - u cesty, nad osmnáct."

,,Děkuju." Zašeptám mu, když se vydáme uličkou dozadu autobusu, kde už vidíme většinu "účastníků zájezdu".
Tom si sedne po pravici Ondry, (který s Denisem a Nedem zabírají pětku) a brašnu si hodí na volnou sedačku vedle sebe.

Už si chci sundat tu svou a dát ji do přihrádky nad sedačku, když mi ji z rukou vezme Ondra.
,,Dovolíš?" Usměje se na mě.
,,Děkuju." Řeknu, když ji uzavře v úložném prostoru.
,,Nemáš zač." Zaculí se.

Podívám se za něj, kde se mé oči setkají s Tomovými..
Mračí se na mě, ale v zápětí odtrhne svůj pohled a začne něco dělat na mobilu.

Ondra se vrátí zpět na své místo a já si přisednu ke Karol.
Máme předposlední sedačky na levé části autobusu, takže přesně za mnou sedí Denis a za ní Ned.
Ona si zabrala místo u okna a já v uličce, protože je jasný, že chce čučet ven a pak spát a já se vykecávat s Laurou a Péťou, které sedí přes uličku.