My neighbor |T.H.|

🤍15🤍

V první chvíli jdeme potichu za pouhého praskání malých klacků a šustění jehličí.
,,Vím o tobě a Ondrovi.." začne z čista jasna Tom.
,,C-co?" Řeknu dost zaskočeně.
,,V ten den, co jste s Karol přespávaly u vás na trampolíně... jsem vás slyšel."

,,Ty jsi mě špehoval?! Co všechno jsi slyšel?"

,,Ne, chtěl jsem se projít s Tessou a napadlo mě, jestli by jsi nešla taky. Byl jsem tam jen chvilku...ale dost dlouho na to, abych zjistil, že spolu vy dva chodíte!"

,,Počkej, počkej. My spolu nechodíme, jen jsme byli dvakrát na rande. A stejně jsem to chtěla skončit. A teď ani nevím, proč ti to vykládám! Tobě do toho nic není, protože se ti stejně líbí Evelína! Dneska to bylo dost jasný v autobuse-" zvyšuju hlas, dokud mě nepřeruší:

,,Evelína?! Ta kráva ani omylem. Nechal jsem ji u sebe sedět, abys žárlila! To s Ondřejem mě tak nasralo-"

Taky ho přeruším: ,,Nasralo?! Proč by jsi byl nasranej, když pro tebe ta pusa ani "nic nezmamenala"!? Ano! To jsem zase slyšela já tebe v té šatně!"

Oba přicházíme postupně blíž a blíž k tomu druhému.
Hodím vedle sebe klacky co jsem doposud nasbírala.

,,Řekl jsem to jen proto, aby mi dal Ondřej pokoj! Nevěděl jsem jak mě bereš ty a kdyby přece jen jako kamaráda, tak si ho zbytečně nenasrat!" Už stojíme jen kousek od sebe.
On odhodí vedle sebe hrst svých klacků.

Už trochu potichu řeknu: ,,Neberu tě jen jako kamaráda." Sklopím zrak. ,,S Ondřejem jsem šla na rande jen proto, abych zapomněla na tebe, protože v té šatně jsi dal jasně na jevo, že se ti nelíbím a přestože teď říkáš, že to tak nebylo, znělo to dost přesvědčivě..."

Přejde ještě trošku blíž, až jsme od sebe jen pár centimetrů. Zvedne palcem a ukazováčkem mou bradu, abych se na něj podívala a zašeptá: ,,Ty ses mi líbila hned od první chvíle, co jsem tě uviděl."
,,Tak proč ses na mě ani neusmál?"
Nad tím se jen lehce zasměje a políbí mě.

O. M. G.
Je to ještě lepší, než poprvé. Tenhle polibek je pomalejší, jako kdyby se mi ním snažil potvrdit, že ke mně něco doopravdy cítí.

Po chvilce se oba odtáhneme s úsměvem od ucha k uchu.
,,Ale teď vážně, proč jsi mi neopětoval úsměv." Zvednu na něj s hranou vážností obočí.

,,Jsem musel zandat ten první dojem lamače dívčích srdcí, zlato." Pokrčí rameny.

,,Uuu takže zlato jo? Kampak zmizela Karkulka?" Nakloním s úsměvem hlavu.
,,Nikam... ale přidalo se k ní pár dalších přezdívek." Obejme mě kolem pasu.
,,Ty si trouba." Zahihňám se.
,,A tobě se to líbí." Podotkne.
,,To je fakt." Zasměju se, taky ho obejmu a položím si hlavu na jeho hruď.

Chvíli si jen tak užíváme tenhle moment, než pronesu:
,,Co bude teď?" Zeptám se ho.
,,Co přesně myslíš?"
,,No, řekneme to někomu? Nebo..."
,,Zatím bych si to nechal pro sebe. Ne, že bych všem nechtěl rozhlásit, že jsi moje, to rozhodně chci, ale nemůžeme počkat alespoň do doby, než mě trenér určí kapitánem, aby se mě Ondřej nepokusil vyhodit z týmu?
Bude to faajn. Nikdo nás nebude otravovat otázkama, budeme mít tajný rande..." uculí se.

Nad tím "že jsem jeho" mi trošku zašimrá v břiše.
,,Pokud chceš? Jasně, ale kde bereš jistotu, že budeš kapitánem?"
,,Trenér posledně říkal něco v tom smyslu "jen tak dál hochu, pokud si takhle povedeš, máš roli kapitána v kapse". "
,,Tak super, gratuluju!"
On mi věnuje ten nejširší úsměv, zvedne mě do výšky a zatočí se mnou.

Zahihňám se.

Postaví mě dolů a znovu mě políbí.

,,Děláte si prdel?!" Zahřmí Ondřej.
Trhneme sebou jeho směrem.
Jde zároveň s Evelínou a Dorkou.
Shit...