Telmarínská Bojovnice

III.

Probudili mě hlasy kolem mě.
,, A prej když se jí dotknou já. Přijdu o ruce. "
Začal se smát jeden hlas. Nejspíše mužský.
,, Možná to bude tím že ty nejsi Edmund."
Začne se smát i druhý hlas. Vypadá to že dívčí dětský.
,, Ať jste kdo jste radím vám okamžitě zmizet. "
Řeknu rozespale a pohodlněji si chytnu polštář. Moment. Polštář? Vždyť jsem usla na střeše. Prudce se zvednu do sedu a vytáhnu dýku, kterou dám polštáři ke krku. Edmund se zděšeně se probudí já dám hned dýku pryč.
,, Promiň Ede, reflex a vstávej nejspíš jsme včera usnuli. "
Řeknu a protřu si unavené oči a vstanu. Svůj pohled přesunu na tři lidi stojící předemnou. A to jsou Kaspian, Zuzka a Lucka.
,, Ripčíp tě hledal prý mu dlužíš souboj."
Řekne Kaspiana a skrývá smích, tak skloní hlavu, abych to neviděla.
,, Dobře už za ním jdu."
Seskočila jsem z jednoho kamene níž na další a že to šlo špatně.
,, Jen ještě jedna věc. Tohle jste neviděli."
Otočím se a ukážu kolem sebe než seběhnu ke vchodu do chrámu.

Souboj s Ripčípem jsem měla již za sebou. Dobrá raní rozcvička, i když si mohl odpustit narážky na to s kým jsem se dnes ráno probudila. Vypadá to že už o tom ví všichni. Skvělé. Co víc si přát.

Teď sedím na kamenném stole a pozoruji Aslana. Ozvou se kroky a během chvilky na stůl vedle mě sedne Zuzka.
,, Věříš na něj? "
Zeptá se kyvne hlavou k Aslanovi.
,, Nevím čemu věřit, ale vy jste skuteční tak by měl byt i on ne?"
Zeptám se a otočím na ni hlavu.
,, Také jsem byla zmatená. Už jsem se smířila s životem v Londýně a snažila se na Narnii zapomenout. Myslela jsem že to byl jen sen. Než jsem se ale nadála... jsme znovu tady. "
Povzdechne si a rozhodí rukama kolem sebe.
,, Londýně? To je co?"
Nechápavě se zamračim. Zuzka se začne smát.
,, To je v našem světě, ze kterého pocházíme. Je úplně jiný než Narnie."
Řekne s milým úsměvem a nejspíše začne přemýšlet nad rozdíly.
,, A v dobrém či špatném smyslu?"
Zajímá mě. Někdy je něco jiného dobrého. Většinou ale moc ne.
,, Sama nevím doufám že v dobrém. Sice si už dneska bojovala, ale co si jít zastřílet? Dlouho jsem to nedělala a jsem z toho celkem nervózní. "
Navrhla mi nabídku, která se nedá odmítnout.

Celé odpoledne jsme potom střílely. Hodně jsme se u toho nasmaly. Na to že na mě působila trošku zvláštním až celkem upjatým dojmem je s ní opravdu zábava, kdo by to do ní řekl.
,, Ty Maddy tobě se líbí můj bratr je to tak?"
Zavede téma, které se mi ani trochu nelíbí a vševědoucně se usměje.
,, Jak si na to přišla prosímtě. Je zajímavé že všichni ví víc než já."
Začnu se nervózně smát. Nemusí hned vědět všechno.
,, Protože všichni mají oči. "
Řekne a vystřelí na terč, který jsme si připevnily ke stromu.
,, Tak v tom případě si zařazena do skupiny slepých má milá přítelkyně. Jen slepý by si nevšiml pohledu Kaspiana na tebe."
Vrátím ji její otázku a mrknu na ni. Ona okamžitě zčervená a usměje se.
,, No to jsme to tedy dopracovaly."
Vtipně si povzdechne až to ani jedna nevydrží a začneme se smát.
Uslyším kroky a než si to stihnu rozmyslet vystřelim tím směrem šíp. Daný člověk zděšeně vykřikne.
,, Pardon Lucko, ale musíte se ohlašovat když jdete ke mně. Nechtěla bych někomu z vás něco udělat. "
Podívám se po obouch sestrách zahambeně. Ostatní už ví že mé reflexi jsou rychlejší než uvažování. Asi by to takhle mělo být, ale někdy je to dost nebezpečné.
,, Po téhle zkušenosti si to budu pamatovat. Jsem tady protože mě posílá Petr. Máte jít připravit na boj."
Sdělí nám vzkaz. Na nic nečekám pobalime si své věci a vydáme se zpět.

Pořádně se výzbrojím a obléču si tohle.

Ani ne za dvě hodiny mě nese hipogryph na jednu z věží.

Proplížím se hradem až k bráně. Jenže tady nikdo není. Už tu měli dávno být. Šla jsem větší oklikou než jsem chtěla, protože jsem si spletla jednu chodbu. Na co je to tu všude stejný a v hradu jsem moc nepobyla za domu mého pobytu. Podle plánu měli být Petr se Zuzkou akorát u Miraze, tak jsem se tam rozešla.

Do místnosti jsem přišla v okamžiku kdy Miraz zachází do bočních dveří.
,, Co tu děláte máte být už dávno u brány. Sama ji neotevřu. "
Začnu hned z prudka až teď si všimnu i Kaspian, který tady nemá co dělat, ale teď to neřeším. Hlavní je, aby se sem dostala armáda. Petr a Zuzka se spolu semnou k bráně rozběhnou.
,, Edmunde teď! Dej signál vojsku!"
Zakřičí Petr na Eda na věži jenže ten má dost svých problémů.

Podaří se nám zvednout bránu a tak během chvilky na nádvoří vtrhnou Narniane, ale bohužel i Telmaríni. Začne boj. Ohanim se mečem a mám těžké srdce když vidím známé tváře. Ano lidi moc nemusím, ale není příjemné vidět umírat či dokonce zabít lidi, s kterými jste trénovali.

Naráz se po balkóně rozmístili vojáci s kušemi. Podívala jsem se na balkón Miraze a všimla si upřeně pohledu generála na mě. Ústy jsem mu naznačila promiň než jsem musela uhybat dalším útočícím lidem.
,, Glenstorme za tebou! "
Upozornila jsem velitele kentaurů na tři může za ním. A dva z nich při nejmenším zmrzacila. Děkovně kývl a pustil se do toho posledního.

Šermovala jsem s dvěma naráz když jsem si všimla kuše mířící na Zuzanu.
Ty dva jsem přestala vnímat a rozběhla se k ní. To byla chyba. Jak jsem později zjistila. Sice jsem ji srazila na zem a tak zabránila šípu, aby našel svůj cíl, ale jeden z vojáků mě stihl ošklivé říznout do ruky. Jo řekněte si je to jenom ruka, ale bylo to hodně hluboké. Jenže díky adrenalinu v krvi jsem zranění nevnímala teď mě zajímalo jen jestli jdou všichni mi známí v pořádku. To se mi bohužel moc nepotrvdilo.

Viděla jsem Edmunda, který chtěl zabránit vystřelit vojákovi na Petra a tak sjel po střeše a shodil ho. Jenže si nevšiml dalších deseti co stáli vedle něj. Začali po něm střílet, ale vběhl do věže. Jenže ta nikam nevede. Bude potřebovat pomoc, proto když Petr zavelí ústup kvůli přesile a velkému počtu úmrtí na naší straně.
Neváhám a zapískám na dva prsty do dvou minut se u mě objeví hipogryph Lory. Přesněji hipogryphice.
Nesla mě i sem. Zapomněla jsem zmínit, že patří do okruhu mých přátel. Vynesla mě a vyhodila na záda. Ještě jsem pomocí šípů pomohla pár Narnianům než se brány zavřeli. Zůstala tam polovina armády. Právě tohoto jsem se bála. Jenže můj úsudek se mýlil myslela jsem že za to bude moct Petr, ale to Kapsian porušil plán. Musel se dozvědět pravdu jinak by jen tak k Mirazovi nešel. Pravdu o jeho otci. Bohužel si ale všimli i nás a tak jsme museli uletět a jít zachránit Edmunda.

Stál na kraji věže a pod ním dlouhý sráz. Vojáci na něj mířili meči. Sletli jsme pod něj a když si nás všiml vyskočil. Lory jej chytla a vyhodila na záda za mě. Chytl se mě kolem pasu a já dala Lory povel letěl zpátky.
,, Díky. "
Zašeptal mi do ucha. Jeho velmi blízká přítomnost se mi nelíbila ne že by mi to vadilo, ale vadilo mi, co to dělalo s mým tělem. To se mi vůbec nelíbilo. On odejde nepatří do mého světa. Nemůžu si na něj ani na jiného ze sourozenců nějak moc zvyknout.

To co jsme potom viděli na to jsem nebyla připravená. Tolik těl na nádvoří a mrtvých. Nemohla jsem to ovládat a rozbrečela se. Edmund nejspíše nevěděl co dělat, ale nakonec mě objal pevněji a víc se ke mě natiskl. Nejraději bych se k němu otočila a schovala si hlavu v jeho hrudi jenže to bychom mohli oba spadnout, tak to raději vyloučím. Jsem ale ráda, že je tu semnou.

( Nahoře Lory )