Telmarínská Bojovnice

VII.

Je to už pět dní co plujeme na Jitřním poutníkovi k Osamělým ostrovům. Je to týden co mi Kaspian oznámil že pojede na výpravu. Nechtěl mě vzít sebou ale nakonec jsem ho přemluvila. Nelíbilo se mu že by nechal království úplně bez dozoru. Sice nejsem princezna nebo královna, ale jsem hlavní generálka. Dalo by se říct že jdu ve šlépějích mého adoptivního otce. Tedy jak v čem.

Sedím zrovna na boku lodi a házím si s nožem. Vždy když se do něčeho zabodne využiji nějakého člena posádky ať mi to podá. Jsou už na to zvyklý. Nechtějí mě totiž pustit skoro k žádné činnosti na lodi, tak se v jednom kuse nudím. Jediný kdo má pomale stejně času jak já je Ripčíp, takže trávím čas s ním.

Jsem zamyšlena a tak když uslyším výkřik omylem hodím nůž jinam než jsem chtěla ozvou se naštvané hlasy. Zakřičím nazpět omluvu a než se stihl kdokoli nadat skáču do vody. Náhodou krásnou šipku. Kaspian mě během chvilky následuje.
Doplavu k jednomu z nich a nemůžu uvěřit svým očím.
,, Edmunde? "
Otevřu pusu údivem až pomale piju slanou vodu.
,, Maddy?"
Normálně bych mu skočila kolem krku jenže to bych nás oba mohla potopit.
Když se nadšeně ozve hlas Lucky.
,, Edmunde! To je Kaspian! "
Potvrdí se mi že jsou to oni. Vrátili se.
,, Pojď pomůžu ti. "
Podepřu ho a doplaveme k takovému výtahu, kterým nás vytáhnou na palubu.

Převezmu si od jednoho z námořníků ručník a utřu si mokrý obličej. Jakmile si sundám si ručník z očí a tak můžu vidět jak Kaspian promlouvá k posádce.
,, Pokleknete před králem králů a královnou Narnie! "
Celá loď poklekne, takže se jejich pohledy zaměří na mě.
,, Co? Nečekate doufám že se před vámi budu klanět že ne?"
Zeptám se zděšeně, protože by se mohlo stát že bych při pokloně potopila loď třeba. Jo až taková jsem nešika. Znají mě, takže musí vědět že to nedělám.
,, Ne od tebe to opravdu nečekáme Maddy. "
Usměje se šťastně Lucka a než se nadám mě objímá.
,, Etiketu si nikdy moc neovládala. Pochybuju že se něco změnilo. "
Zasměje se Edmund a já k němu přijdu a také ho objemu. Je to divné ho vidět po takové době. I jeho vzhled se změnil vypadá teď víc mužněji.
,, Máš pravdu Ede nezměnilo. Jenže jako budoucí královna se jí bude muset naučit, takže by měla začít trénovat."
Řekne Kaspian a vysloužil si ode mě vypláznutí jazyka. Jak vznešené.
,, Královna?"
Nechápe Lucka a pohledem tiká mezi mnou a Kaspianem.
,, Ano, je to dlouho co jste tu byli naposled. "
Odpovím Lucce i když bych to teď když je tady Edmund nejraději popřela. Nechci aby ti vypadalo, že Kaspian nemám ráda mám, ale ne tímhle způsobem, abych byla jeho ženou. Je to jen čistě kamarádka výpomoc.
,, Říkal jsem si, že jsi vyšší."
Zasměje se Edmund a sjede mě zkoumavým pohledem.
,, Jo no za tři roky člověk prostě vyroste."
Pokrčím rameny. Chce ještě něco říct jenže ho přeruší křik nějakého kluka. Připlaval s nimi, ale co tu dělá. Začal jančit a nelíbilo se mu že mu Ripčíp pomáhal se nadechnout.
,, A to je kdo?"
Zeptá se pobaveným hlasem Kaspian. On jako celá posádka plus my se smějeme. Jeho nadávání. Vím je to možná trochu hrubé, ale co ten kluk předvádí to snad není možné.
,, To je náš bratranec Eustác."
Odpoví s povzdechem Edmund.
,, Kde to jsem!"
Vykřikne a přeběhne na druhou stranu lodi. Tam vrazí do minotoura Tauriuse.
,, Na Jitřním poutníku, chloubě Narnijske královské flotily. "
Odpoví mu minoturus a Eustác omdlí. Asi vidět mluvící zvíře na něj bylo moc.
,, Co? Řekl jsem něco špatně? "
Zeptá se všech přítomných Taurius. Já se musím smát jeho zmatenému výrazu, tak se mu rozhodnu odpovědět.
,, Klid Tauriusi. Řekl si vše správně. Jen asi není zvyklý na mluvící zvířata."
Řeknu a usměju se nad jeho spokojeným výrazem že neudělal nic špatně. Působí sice velmi drsně, ale jinak je to spíš takový plyšáček.
,, Postarej se o něj."
Dá mu rozkaz Kaspian. Jen kyvne a dotáhne Eustác do podpalubí a já následuji Kaspian do naší kajuty. Slyšíte správně. Sice jsme na lodi, ale námořníci by neměli mít tušení že naše zasnoubení je jen na oko.