༺ I Found You - Loki FF ༻

༺ Ásgard ༻

"Kde to vůbec je a kdy mě tam chceš vzít?!"

Loki ke mně přistoupil blíž a chytil mě za paži.

"Teď."

Pak se stalo něco neuvěřitelného. Z nebe se spustila nějaká záře, která mě i Lokiho úplně pohltila a já jen cítila, jak se mé nohy odlepily od země.

Co se to do háje právě děje? To je sen. Jo určitě je to sen, hodně, hodně blbej sen.

Chvíli jsme letěli a já nemohla mluvit. Jen jsem vyděšené pozorovala, jak Země mizí z dohledu a když už jsem ji neviděla, zavřela jsem oči. Nechtěla jsem vidět, co se stane dál, spíš jsem se celou dobu modlila, aby to už skončilo.

Když jsem zase stála nohama na zemi, otevřela jsem oči. Ocitli jsme se ve zlaté oválné místnosti. Uprostřed stál muž ve zvláštní zbroji a v ruce svíral meč.

"Vítejte na Ásgardu.", pronesl a vytáhl meč z nějaké díry či co to vlastně bylo.

"Kdo je tato žen-, zasekl se v mluvení a já jen čekala, co z něj vypadne.

"Musím tě ihned zadržet! Stůj a ani se nehni!", vykřikl a rozeběhl se k východu z místnosti.

"Co?! Proč bys mě měl zadržet?", nechápala jsem.

"Nevím, co tady hraješ, ale nevyjde ti to.", řekl muž a zabránil mě a Lokimu v odchodu.

"Heimdalle, ty ji snad znáš?", zeptal se nechápavě Loki.

Heimdall se chystal něco říct, když vtom se za ním objevila žena ve zlatých šatech s blonďatými vlasy učesanými do drdolu.

"V pořádku Heimdalle.", řekla a podívala se na nás.

"Loki, ty žiješ!", radostně křikla a objala ho.

Netušila jsem, kdo je ta žena a proč by měl být Loki mrtvý, ale nechtěla jsem je rušit.

"Matko.", řekl Loki a objetí jí opětoval.

Takže je to jeho matka. Aha. Podle jejího chování evidentně nemá tušení, co Loki vyváděl na Zemi.

"A kdo je tato okou-", zarazila se v půlce věty a viditelně se vyděsila.

"Co se děje matko?", zeptal se Loki, ale ona pořád jen stála a zírala na mě, jako bych měla dvě hlavy.

Rozhodla jsem se také zapojit do konverzace.

"Jsem Sophie z New Yorku, těší mě.", pronesla jsem a podala jí ruku.

"Stráže, zadržte ji!", vykřikla ona a táhla Lokiho ode mě pryč.

"Co?! Proč?! Co jsem udělala?!", křičela jsem a zmateně se dívala na Lokiho, který byl stejně zmatený jako já.

Loki se otočil na jeho matku a něco jí říkal, ale to už jsem neslyšela, protože mě nějací chlápci táhli pryč.

"Pusťte mě! Nic jsem neudělala!", oháněla jsem se rukama, ale bylo to k ničemu.

"Pak jsem ale ucítila divnou bolest v dlaních. Bylo to jako mravenčení, jen asi tak tisíckrát silnější než normálně.

Podívala jsem se na svoje ruce. Modře zářily. Záře se začala zvětšovat a bolest stoupat. Bolestí jsem vykřikla a po chvilce se svezla na zem, kde jsem únavou omdlela.

Poslední, co jsem viděla, byl Loki, který se mě snažil probrat a jeho křičící matka v pozadí.

Timeskip

Probudila jsem se v místnosti se dvěma průhlednými žlutě zářícími stěnami. Posadila jsem se na posteli a chytila se za hlavu. Snažila jsem si vybavit alespoň něco z toho, co se stalo předtím, než jsem se ocitla zde.

Flashback

Táhli mě pryč od Lokiho a jeho matky, když vtom mě začaly divně bolet ruce. Jako mravenčení, jen silnější. Podívala jsem se na svoje ruce. Modře zářily. Záře se zvětšovala a s ní i bolest. Vykřikla jsem a svezla se na zem.

Konec flashbacku

Podívala jsem se na svoje ruce. Byly díky bohu normální.

Nejspíš se mi to jen v tom stresu zdálo.

Může tohle být skutečně realita? Že jsem se ocitla v jiném světě a bezdůvodně mě tu uvěznili? Nikdy jsem nevěřila na kouzla a tyhle věci, ale to, jak jsme s Lokim letěli, působilo dost reálně. A ta modrá záře z mých rukou taky.

Můj život se teď změnil nejspíš navždy, a i kdybych se někdy dostala zpět domů, tak tohle budu mít už navždy vryté do paměti. Hlavně to netradiční cestovaní.

Teď se ale odsud musím nějak dostat. Přiblížila jsem se k té žlutě svítící stěně a zkoušela do ní mlátit, kopat, nebo ji dokonce rozbít židlí, ale nic nezabíralo. No jo no, když tě někde zavřou, dají si pozor, abys neutekla.

Ale proč mě vlastně zavřeli? Co jsem udělala? A proč vypadala Lokiho matka tak vyděšeně, když mě viděla? Měla jsem spousty otázek, ale z přemýšlení mě vytrhl Loki.

"Loki! Díky bohu, dostaň mě odsud, prosím!", křičela jsem šeptem, ale on se na mě jen díval.

Po chvilce trapného ticha jsem se znovu přemohla ke slovu.

"Co se děje?"

Neodpovídal. To mě nakrklo ještě víc a praštila jsem do stěny od cely rukou.

"Do prdele, Loki, co se děje?!", řvala jsem, zatímco on na mě jen bezhlavě zíral.

Konečně pootevřel pusu, že chce něco říct, ale vyrušila nás jeho matka.

"Jdi Loki, já jí to povím.", řekla a působila už klidněji než předtím.

"Ano matko.", řekl a pořád na mě při odchodu zíral, až to bylo nepříjemné.

"Jsem Frigga.", představila se a usmála se.

"Já jsem Sophie, příjmení nemám.", odvětila jsem a také se usmála.

"Ne nejsi.", řekla a úsměv jí z tváře zmizel.

"Jak to myslíte že ne?", nechápala jsem. Snad znám své jméno, co ona o mně ví.

"Hned ti vše vysvětlím. Ale nejdřív mi musíš slíbit, že si mě vyslechneš od začátku až do konce a otázky budeš pokládat až na konci."

"Jistě.", usmála jsem se.

Frigga se najednou objevila přímo vedle mě a já se trochu lekla.

"Neboj se.", řekla a posadila se na jednu ze židlí v mé cele.

Rukou mi pokynula, abych se posadila na židli naproti, a tak jsem také udělala.

Frigga se zhluboka nadechla a začala...