༺ Blíž ༻

417 33 5
                                    

"Měli bychom jít.", řekla jsem, když jsem se od něj odtáhla. Jen přikývl a vyrazili jsme. Ani jeden jsme nevěděli, kam vlastně jít, tak jsme se vydali do lesa. Mlčky jsme vedle sebe kráčeli, byly slyšet jen zvuky praskajících větví. Oba jsme byli ponoření v myšlenkách.

Já myslela jen na to, jak se všechny ty události seběhly tak rychle a jak to vlastně dopadne.

Najednou mě ale začaly děsně bolest nohy. Svezla jsem se na zem a opřela se o strom.

"Jsi v pořádku?", zeptal se Loki a klekl si vedle mě.

"Už nemůžu.", vydechla jsem a omluvně se na něj podívala.

"Pak si na chvíli odpočiňme, poté budeme pokračovat.", řekl Loki, sedl si na zem vedle mě a zahleděl se někam do dáli.

"Bude to zase dobrý.", řekl a položil ruku na mé koleno.

"Kde se to v tobě bere? Do teď ses choval jako kretén.", zeptala jsem se a zavřela oči.

"Sám nevím.", řekl Loki.

"Víš, že takový být nemusíš. Vždycky se můžeš stát lepším člověkem, nikdy není pozdě.", podívala jsem se na něj.

"A co když je mi souzeno být takový? Co když už mi nemá kdo pomoct?", řekl Loki a pohled mi oplatil.

"Já v tebe věřím, Loki.", těmito slovy jsem ukončila náš rozhovor.

Znovu jsem zavřela oči a poslouchala zvuky zpívajících ptáků a hučení lesa. Bylo mi dobře, i když byl vedle mě Loki.

Pak ale udělal něco nečekaného. Propletl si prsty s těmi mými, tím mě donutil otevřít oči. Stále se díval co dálky a musel vycítit, že se na něj dívám, protože se na mě otočil.

"Co?", zeptal se a stisk ruky trochu povolil.

"Nic.", usmála jsem se a ruku mu víc stiskla. Chtěla bych, aby to takhle zůstalo. Ten klid a pohoda, které nikdy netrvají dlouho.

༺ I Found You - Loki FF ༻Kde žijí příběhy. Začni objevovat