༺ I Found You - Loki FF ༻

༺ Pomoc ༻

Práskla jsem za sebou dveřmi a běžela chodbou pryč. Pořád mě bolely nohy, ale snažila jsem se tu bolest ignorovat. Po chvíli jsem konečně doběhla do hlavního sálu. Loki vážně nelhal, všude panoval chaos.

Ásgardští vojáci bojovali s nějakými... elfy? To je fuk, musím jim pomoct. Když se mi podařilo vyvolat magii, rozpřáhla jsem se a mrskla modrým kouzlem po elfovi, který se ke mně blížil. Po mém zásahu byl na kusy.

Takhle jsem pokračovala, dokud jsem všechny v mém okolí nepozabíjela. Dopadla jsem na kolena vyčerpáním a vydýchávala se. Hlavně nesmím usnout!

To už se ke mně ale hrnuli vojáci a mířili na mě jejich zbraněmi. Tomu říkám vděk.

"Nechte ji!", rozpoznala jsem Friggin hlas. Zněl ale jinak, víc chraptivě.

Zvedla jsem pohled a uviděla na zemi ležící Friggu. Kolem ní se zvětšovala louže krve.

"Né!", vykřikla jsem a prudce se postavila. Nohy i ruce mě z boje bolely jako čert, ale musela jsem jí pomoct. Dokulhala jsem k Frize a klekla si vedle ní. Vojáci mě celou dobu pozorovali a byli připraveni zaútočit.

Byla mrtvá.

"To ne.", zašeptala jsem a v očích se mi začaly tvořit slzy. Klečela jsem vedle ní a bezmocně se na ni dívala. Mohla jsem ji zachránit...a já selhala.

Zvedla jsem se a vyběhla z místnosti. Musím to říct Lokimu a omluvit se mu. Zrovna vycházel z komnaty.

"Loki.", vydechla jsem a vrhla se mu do náruče.

"Mrzí mě to, fakt mě to hrozně mrzí. Nemyslela jsem to tak. Musela jsem ti to říct, abys mě pustil. Já- omluvám se. P- promiň.", koktala jsem a dívala se mu do očí. Musela jsem vypadat hrozně, protože jsem byla ubrečená a hlavně unavená.

On mě ale přerušil tak, že mě políbil. Tentokrát jsem se neodtáhla. Chvíli jsme tam tak stáli. Když jsme se odtáhli, ani jeden jsme nevěděli co říct.

"Omlouvám se.", vyšlo ze mě po chvilce.

"To nic.", řekl a objal mě.

Z naší chvilky nás ale zase musel někdo vyrušit. Bezva.

Přispěchal k nám nějaký muž, celý udýchaný a zpocený.

 "Jsem povinen sdělit vám tuto novinu: Král se probudil z Odinova spánku."