༺ I Found You - Loki FF ༻

༺ Vzdor a pochopení ༻

Když nás Agness vyhnala z jejího domu, bezmyšlenkovitě jsem se dala na útěk. Běžela jsem docela dost dlouho. Ani mě nezajímalo, jestli za mnou Loki běží, chtěla jsem jen utéct.

Doběhla jsem na nějakou louku, ani nevím, jak jsem se tam dostala. Musela jsem se trochu uklidnit a vydýchat, protože když se dozvíte, že jste magická bytost z jiného světa, tak začnete panikařit.

"Takže jsem tu žila, tady na Ásgardu. Ale jak jsem se dostala na Zemi? A proč si o mém pobytu tady ani na Álfheimu nic nepamatuju?", přemýšlela jsem nahlas. Ačkoliv jsem na nějaké otázky dostala odpovědi, spousta otázek stále zůstávala nezodpovězených. Jak s tímhle vůbec souvisí Loki? A co ty sny?

"To zjistíme.", ozval se hlas za mnou.

"Jsi si tím tak jistý?", odpověděla jsem bezduše.

"Musíš tomu věřit.", řekl Loki a já za sebou slyšela jeho kroky.

"A když tomu budu věřit, co to změní? Musím konat, ne jen věřit.", vyvrátila jsem jeho slova.

"Měli bychom najít cestu do paláce.", řekl Loki a postavil se přede mně.

"Tak se vrať, ale já vím, že tam odpovědi nenajdu.", pronesl jsem a otočila se.

"Půjdeš se mnou, bez diskuze.", řekl tvrdě Loki a chytil mě za ruku.

"Naser si, nikam s tebou nejdu!", křikla jsem a trhla rukou.

"A co chceš teda dělat?", okřikl mě.

"Chci abys mi dal pokoj.", odsekla jsem s ironickým úsměvem.

Loki mě chytil za zápěstí a rukou trhl směrem k sobě. Naše obličeje byly velmi blízko sebe, skoro jsme se políbili. To se ale díky bohu nestalo. Loki se škodolibě usmál a pak mě pustil.

"Budeš mě poslouchat, rozumíš?!", vyprskl výhružně.

"Leda ve snu.", odfrkla jsem a pozvedla hlavu.

"Líbíš se mi.", řekl s úsměvem a pustil mojí ruku.

"Ty mně ne.", osekla jsem. Lhala jsem. Docela se mi líbil. I když se většinu času chová jako kretén, umí být i milý. Třeba jak mě objal v té jeskyni.

"Víš, že tohle dělat nemusíš.", řekla jsem a zadívala se Lokimu do očí. Jako bych mu viděla do duše. Nevím, jak jsem to udělala, ale dokázala jsem cítit jeho bolest. Viděla jsem před očima různé chvilky z jeho života, třeba jak se dozvěděl o svém původu, proto se dal na stranu zla. Úplně se mi na něj změnil pohled.

Chová se jako hajzl a tím skrývá tu bolest, co cítí. Jediný, kdo ho kdy chápal byla jeho matka. Když to skončilo, Loki už se tvářil jinak. Tvářil se smutně, asi vycítil, že jsem mu viděla do hlavy.

"Nechtěl jsem, abys to viděla.", řekl a pohledem propaloval svoje boty.

Musela jsem ho obejmout. Přišla jsem k němu a udělala to. Zpočátku byl trochu překvapený, ale pak mi objetí oplatil.

Byla to hezká chvilka, kéž by byl takový pořád.