༺ I Found You - Loki FF ༻

༺ Neshody ༻

"Vysvětlovalo by to celou řadu věcí, třeba proč mi modře září ruce, nebo proč mě Frigga zná. Ale pořád mě zajímá, co jsem vlastně zač.", odvětila jsem a zadívala se do země.

Začínám věřit, že opravdu pocházím z Ásgardu. I když je to naprosto šílený.

"Měli bychom se vrátit.", řekl Loki a pomalu kráčel k východu ze stájí.

Aniž bych něco řekla jsem se vydala za ním. Párkrát se za mnou otočil, aby zkontroloval, jestli za ním stále jdu. Ale já celou cestu myslela jen na události z posledních pár hodin. Je opravdu možné, že by taková obyčejná holka ze Země, mohla být něco víc? A co ty zářící ruce? Hlavou se mi honili tisíce otázek a štvalo mě, že neznám odpovědi.

Timeskip

Ležela jsem už ve své posteli a snažila se usnout, ale marně. Jak bych tak mohla spát, když můj život se najednou tak změnil? Chci se vrátit domů, ale zároveň se chci dozvědět, co tohle všechno má znamenat. Není to jen sen? Neměla jsem třeba na Zemi nehodu a teď jsem v kómatu? Ne, je to až moc reálné, tohle je skutečnost.

Hned ráno musím najít Friggu.

Po chvíli převalování z boku na bok jsem konečně usnula.

༺༻

Dívka v dlouhých zelených šatech s kaštanovými dlouhými vlasy stála naproti klukovi s černými vlasy uhlazenými dozadu.

"Zůstaň, prosím.", řekl kluk a smutně se podíval na dívku stojící před ním.

"Promiň, Loki, ale nemám na výběr.", řekla a pohled mu oplatila.

"Ovšem, že máš.", řekl a přistoupil k ní blíž.

"Chtěl jsem ti to říct už dlouho, ale já tě- Loki já tohle nemůžu", přerušila ho dívka.

"Jdu pryč, nech mě být.", řekla a rozběhla se pryč z místnosti.

On se za ní jen podíval se slzami v očích.

"Miluji tě.", zašeptal.

༺༻

Probudila jsem se a v hlavě se mi pořád opakovala ta slova. "Miluji tě." Co to mělo být? Další sen o mně a Lokim? Nevím jistě, jestli ta dívka jsem já, ale ten kluk je určitě Loki. Musím ho najít a říct mu o tom.

Nejdřív bych se ale měla převlíct, protože mám na sobě pořád své oblečení ze Země a páchnu jak sto let stará ponožka. Vydala jsem se do koupelny a svlékla si oblečení. Bohužel ale na Ásgardu nemají sprchy, tak jsem se jen opláchla v umyvadle. Když jsem byla hotová, vešla jsem zpátky do pokoje nahá. To byla chyba, protože Loki stál u okna a musel mě zaslechnout přicházel, protože se otočil.

Rychle jsem si rukou zakryla oblasti, které jsem nechtěla, aby viděl a probodla ho vražedným pohledem.

"Okamžitě vysmahni, úchyle!", zakřičela jsem, že mě musela slyšet polovina Ásgardu.

"Popros.", řekl a jen mě dál sledoval s rukama složenýma na prsou a se škodolibým úsměvem na tváři.

"Nebudu tě prosit, vysmahni, ihned!"

"Nemám důvod odcházet.", řekl a přejížděl mě pohledem.

"Fajn, tak se alespoň otoč.", protočila jsem očima.

"Ne.", řekl a pořád se usmíval.

Nemělo cenu něco dál zkoušet, prostě jsem přišla ke skříni s oblečením a pohledem přejížděla po šatech. Mou pozornost upoutaly jedny zelené barvy. Jako bych je už viděla... No jistě! Měla je ta dívka v tom snu. Takže jestli jsem to byla opravdu já a ten sen byla třeba vize z minulosti, tak jsem tu skutečně žila, a tohle byl můj pokoj. Po chvilce jsem si je oblékla, bohužel byly dost nepohodlné.

Otočila jsem se na Lokiho, který mě stále pozoroval.

"Takže co teď?", zeptala jsem se a založila si ruce na prsou.

"Friggu jsem nenašel, ale můžeme se zatím projít po Ásgardu, stejně nemůžeme nic dělat.", řekl Loki.

"A co mě pustit zpátky domů na Zemi?"

"Zamítá se.", zasmál se Loki a otočil se k odchodu.

No tak, alespoň jsem to zkusila.

"Jdeš, midgarďanko?", zeptal se po chvilce.

Aniž bych něco řekla jsem vyšla na chodbu. Prohlídka Ásgardu není až tak špatný nápad.

Vyšli jsme ven a Loki mě zavedl rovnou do ásgardských zahrad. Chvíli jsme se procházeli mezi květinami a po dlouhé době jsem měla možnost se trochu uvolnit. Vdechovala jsem čerstvý vzduch do plic a poslouchala zpěv ptáků a bzučení hmyzu. Mojí příjemnou chvilku ale přerušil Loki.

„Něco bych ti měl říct, neboť se tě to týká a měla bys o tom vědět. Také by nám to mohlo pomoci získat informace.", řekl a podíval se na mě.

„Mluv.", pobídla jsem ho, aniž bych ho moc vnímala.

„Zdál se mi zvláštní sen.", řekl a já zpozorněla.
„Byla tam dívka velmi podobná tobě a muž velmi podobný mně..."

Dál jsem jeho slova nevnímala, připadalo mi to zbytečné. Zdál se mu stejný sen jako mně? Ale jak je to možné?

„Posloucháš mě, midgarďanko?!", křikl po chvilce, když ode mě nedostal žádnou odpověď.
„Zdálo se mi úplně to samé.", pronesla jsem a podívala se mu do očí.
„Nemožné.", řekl a odvrátil pohled.

„Nelžu ti."
„Není možné, že se nám to zdálo ve stejný čas a den. A i kdyby to bylo možné, co měl ten sem znamenat?! Není možné, abych já se do někoho zamiloval, natož do tebe.", řekl Loki a pohledem se zarýval do země.

„Souhlasím, berme to tedy jako náhodu.", odvětila jsem. Ve skutečnosti s ním však nesouhlasím. Myslím si, že ten sen něco znamenal. A ještě k tomu se zdál nám obou.

Rozhodla jsem se projít sama. Pomalu jsem se rozešla pryč od Lokiho. Musím chvíli sama přemýšlet.

„Kam si myslíš že jdeš?! Stůj!", slyšela jsem za sebou Lokiho hlas, ale bylo mi to fuk. Chtěla jsem být sama.
„Dej mi pokoje, muflone, chci být sama!", odfrkla jsem.

„Jak jsi mi to řekla ty malá mrcho?!", zařval. Sakra, Sophie, buď někdy ticho.
Doběhla jsem na konec zahrad, kde byl jen sráz s vodopádem. Neměla jsem kam utéct a Loki se ke mně přibližoval.

Když byl těsně u mě, naše obličeje se skoro dotýkaly. Trochu jsem se vyděsila a on si toho všiml, protože se usmál.
„Mohl bych tě na místě zabít, ale neudělám to.", řekl.

„Možná bys měl.", řekla jsem a taky se usmála. Chtěla jsem ho obejít, ale on mě nenechal. Jak chce, nenechá mě projít? Půjdu jedinou možnou cestou, skočím. Není to taková výška. Navíc, pokud přežiju, budu na to moct přijít sama. Otočila jsem se a odrazila. Padala jsem a sledovala rychle blížící se hladinu vody. 

Za sebou jsem slyšela jen Lokiho volání.