༺ I Found You - Loki FF ༻

༺ Lepší stránka ༻

Dopad jsem samozřejmě přežila, dopadla jsem do vody. Jednu věc jsem ale před skokem nedomyslela. Neumím plavat, nebo alespoň jsem nikdy neplavala. Máchala jsem kolem sebe rukama a kopala nohama, ale bylo to k ničemu. Takže takhle umřu? Takhle to skončí? Cítila jsem na sobě Lokiho posměšný pohled.

No, tak sbohem, Loki, uvidíme se v pekle. Po chvíli marného snažení jsem vysíleně omdlela.

Pohled Lokiho 

Ona skočila. Ona doopravdy skočila. Sakra, tupá midgarďanka. Pohlédl jsem dolů ze srázu. Přežila to, ale neuměla plavat. Musím jí pomoct, i když bych ji radši viděl se utopit. Odepl jsem si plášť a skočil za ní dolů. Omdlela, její tělo klesalo ke dnu. Zhluboka jsem se nadechl a plaval za ní.

Timeskip

Pohled Sophie

Probudila jsem se s příšernou bolestí hlavy. Vyletěla jsem do sedu a rozkašlala se. Po chvilce kašlání jsem se rozhlédla kolem sebe. Byla jsem v jeskyni, kde byla ukrutná zima. Ze stropu odkapávala voda a všude bylo mokro. Vedle mě se krčil Loki a vypadal, že mu zima nijak nevadí.

"Skončilas?", zeptal se posměšně. Asi narážel na moje kašlání.

"Dej mi pokoj.", zavrčela jsem a začala se rozhlížet po nějakém zdroji tepla.

"Zachránil jsem ti krk.", odfrkl a výhružně se mi zadíval do očí.

"Já tobě dřív.", usmála jsem se, stále hledajíc zdroj tepla.

Pak mě napadl jediný a tím byl Loki. V tu chvíli mi to ale bylo fuk. Přitiskla jsem se k němu a zavřela oči.

"Co si myslíš že děláš?!", křikl po mně.

"Snad se mě nebojíš, muflone.", zasmála jsem se a natiskla se na něj víc.

"Je mi zima, stačí?", zakroutila jsem očima.

"To ti ale nedává povolení se na mě lepit.", řekl znechuceně Loki a trochu se odtáhl.

"Jelikož jsi z neznámého důvodu skočila a já byl svým svědomím donucen skočit za tebou, oba  jsme tady, bez jídla a tepla. Když jsem tě zachránil, musel jsem najít vhodné místo, kde přespat a tak jsme zde. Plán je následující: Dnes přespíme tady a protože tuhle část Ásgardu neznám, ráno až odsud odejdeme, budeme muset najít cestu zpět do paláce.", řekl po chvíli Loki.

"A ty", ukázal na mě prstem, "nebudeš dělat problémy, rozumělas?!", zeptal se a podíval se na mě.

"Mhm.", broukla jsem, aniž bych se na něj podívala. Neměla jsem už náladu s ním mluvit. Chtěla jsem být sama, ne tu trčet s ním, i když mi zachránil život. Asi bych mu měla poděkovat, ale neudělám to.

Poté zase nastalo ticho. Mně ale byla pořád větší zima, už jsem se třásla a myslela jsem, že za chvíli zase omdlím. Lehla jsem si na zem vedle Lokiho. Loki si všiml mé zoufalé neúspěšné snahy udržet svůj dech klidný. Chvíli se to snažil ignorovat, ale já vydechovala tak nahlas, že ho to už asi začalo štvát, protože udělal něco nečekaného.

Otočil se na bok čelem ke mně, rukou mě obejmul a přitiskl k sobě. Nejdřív jsem se mu chtěla vytrhnout, ale z jeho těla sálalo příjemné teplo, a tak jsem zůstala. Kéž by byl takový pořád, tak milý a ochotný za mnou skočit. Teď mě tak napadá, proč vlastně skočil?

"Dobrou Loki.", řekla jsem a pousmála se.

"Dobrou."