hope

24.

,,O čem to mluvíte?" tiše vejdu do místnosti. ,,Kdo zabil mé rodiče, když ne ty?"

,,Byla to čarodějka a jeden ze Salvatore bratrů," nikdo v místnosti mi nechtěl sdělit podrobnosti, až na Rebekahu. ,,Niklaus by neublížil někomu, kdo pro tebe znamenal tak moc."

,,Proč jste mi nic neřekli?" otočím se na Elijahe a Niklause. ,,Proč jste chtěli, aby jsem si myslela, že je zabil Niklaus?"

,,Protože chtěl, aby jsi se ho bála," vysvětlí Rebekah. ,,a nechal tě v tom, že je zabil on."

Vydám se k původnímu hybridovi a podívám se mu do očí. ,,Takže si je ty nezabil?" hybrid mě bez jakýchkoliv řečí obejme.

Všichni z místnosti odejdou a nechají nás tam stát v objetí bez slov, které jsou teď k ničemu.

Hybrid mě hladí ve vlasech a pořád mi věnuje silné objetí a omlouvá se za lži, které mi řekl. Odpustila jsem mu, on nebyl ten, který je zabil. Byli to lidé, které jsem milovala a věřila jim svým životem. Zabili mé rodiče, abych nenáviděla osobu, kterou nenáviděli oni. Rodiče mi zemřeli zbytečně.

,,Kdo to byl?" odtáhnu se od něj. ,,Kdo je zabil?"

,,Eleno, jsi rozčílená," zastrčí mi pramen vlasů za ucho. ,,promysli si to do rána. Pak se uvidíš, jak se všema informacema naložíš."

,,Hádám, že Bonnie už si svůj trest odpykala," vzpomenu si na svoji dobrou kamarádku. ,,ne, že zabila mé rodiče, ale snažila se zabít mě a mé dítě," vzpomenu si na bolest, kterou mi způsobila. ,,musím do Mystic Falls, potřebuju je vidět." rozhodnu se

,,Eleno."

,,Tohle je moje rozhodnutí."

~

,,Pokaždé jsem jednal kvůli vzteku, v hlavě máš jen pomstu. Pořádně si to rozmysli Eleno," hybrid se mi to snaží nadále rozmluvit. ,,aby jsi toho nelitovala," bez zájmu otevřu dveře do sídla Salvatore bratrů a vejdu dovnitř. ,,Eleno."

,,Nenechám se unést, přísahám."

,,Eleno, co se děje?" první na koho narazím je Stefan, který je naší návštěvou překvapený.

,,Je to pravda?" podívám se mu hluboce do oči. ,,Je pravda, že jste mi zabili rodiče?"  Stefan se podívá na hybrida, který stojí s kamennou tváři vedle mě a je připravený na jakoukoliv situaci.

,,Eleno já..." nedovolila jsem mu dokončit větu a zlomila mu vaz.

Niklausovo tělo cuklo překvapením. Se slzami v očí jsem sledovala tělo upíra, který mi zabil rodiče. Někoho kdo pro mě tolik moc znamenal.

Jak jsem se měla rozloučit s někým, kdo tu semnou byl celý můj život. S někým, kdo mi dal mé jméno, barvu oči a krásný život. Nešlo to, bolest se nedala potlačit. Mé tělo bylo vyčerpané, plné vzteku a smutnu.

Bez slov jsem se vydala pryč ze sídla a byla jsem rozhodnuta, že mě tihle lidé už nikdy neuvidí. Jediná priorita byla bezpečí mého dítěte, kterou rodina Mikaelson měla úplně stejně.

~

,,I když se pokusili zabit naše dítě ti záleželo na jejich životech,'' po hodinách zavřených v mém pokoji jsem se odvážila vstoupit do místnosti, kterou obýval původní hybrid. ,,proč?"

,,Víš lásko," odložil štětec od barvy. ,,kdyby jsi je zabila nezvládla by jsi to, psychicky by jsi se zhroutila," přistoupí blíž. ,,věř, že bych je s radostí zabil, stejně jako každého."

Jsem překvapena.

,,Proč to děláš?" hybrid je zmatený, nechápe mou otázku.  ,,Proč jsi milý a nechceš mě zabit?" nechápu to. ,,Nic pro tebe neznamenám, jsem nic, co se se mnou stane až porodím naše dítě? Niklausi přísahám jestli mi ji budeš chtít vzít..." hybrid mě zastaví něžným polibkem na ústa.

,,Jsi víc než si myslíš." pohladí mou tvář. 

,,Co tím chceš říct?" nevěděla jsem co jeho slova znamenají.

Niklaus byl po osvobození od čarodějek agresivní vůči mé osobě. Ignoroval všechny své sourozence a všechny hybridy a vlkodlaky v domě.

Po jeho chování jsem tohle nečekala.
Nečekala jsem že své rty přitiskne na ty mé. Něžně a pomalu mě líbal.
Zapomněla jsem na všechny problémy a na všechno co se stalo. Byl to úplně někdo jiný.

,,Naše dítě bude vyrůstat v úplné rodině." tohle byly jeho poslední slova před tím než mě tam nechal stát samotnou a zmatenou.