SNY A NOČNÍ MŮRY(fanfikce Nik Tendo)✔️

12.

Nora

Od mýho incidentu s LSD uplynulo několik měsíců. Za tu dobu už jsem se ničeho takovýho nedotkla. S Dominikem trávíme veškerý svůj volný čas a já začínam mít pocit, že je to opravdu vážný. Před tím, jsem byla pořád v nejistotě, jestli to myslí vážně nebo ne, ale každým dnem mě utvrzuje v té první variantě.

,,Dobrý ráno."usmála jsem se na něj, když jsem vešla do kuchyně. Stál u plotny a něco si tam vesele kuchtil.

,,Dobrý. Máš chuť na omeletu?"otočil se na mě. Jen jsem přikývla a sedla si ke stolu. Za malou chvíli přišel s dvěma talířema a jeden dal přede mě. Vůně smažených vajíček mě uhodila do nosu a v tu chvíli se mi zvednul žaludek. Utíkala jsem na záchod a do něj vše vyzvrátila. Cítila jsem, jak mi Dominik chytnul vlasy a pohladil mě po zádech.

,,Do prdele,"zaklela jsem a otřela si čelo.

,,Nechceš na to nějakej prášek?"zeptal se se starostí v očích.

,,To bude dobrý. Asi jsem něco špatnýho snědla."snažila jsem se to zakecat. Doteď nechápu, jak jsem mohla být tak naivní, že zvracení půjde jen tak zakecat.

,,Však si nic nejedla."nakrčil obočí a měřil si mě pohledem.

,,Už včera mi bylo trochu težko z tý večeře."zalhala jsem. Moje první lež vůči tobě. V tu dobu jsem ještě netušila, že už k tobě nebudu upřímná nikdy. Dominik odešel a já měla čas přemýšlet. Možná to tak vážně je. Možná jsem vážně těhotná. Už týden mám mnohem citlivější prsa a o dvoutýdenním zpoždění ani nemluvim. Myslela jsem, že to je normální, protože já nemam pravidelný měsíčky ani ve svých čtyřiadvaceti. Zatočila se mi hlava a začala jsem zrychleně dýchat.

,,Zlato, tak já jdu za klukama. Kdyby cokoliv, tak volej."objevil se znovu ve dveřích a líbnul mě na rozloučenou na čelo.

,,Dobře. Pa."snažila jsem se dělat, jakoby nic. Jeho rozloučení jsem ani nevnímala a jakmile se zaklaply dveře, doběhla jsem si pro telefon. Vytočila jsem číslo mojí kamarádky Luisy.

,,No to je dost, že se taky někdy ozveš."uslyšela jsem její hlas. Má pravdu. Poslední dobou ji trochu zanedbávám.

,,Promiň, bylo toho teď trochu moc."vymluvila jsem se.

,,Copak potřebuješ?"

,,Já jsem asi v tom."

,,Počkej děláš si prdel?"

,,Ne,"

,,A ví o tom Dominik?"

,,Neví. Asi mu to ani nebudu říkat dokud to nebudu mít potvrzený."

,,Udělala sis test?"

,,Ne ještě ne. Nemám ho u sebe."

,,Víš co? Já ho koupim a za deset minut u tebe?"

,,Ne počkej. Jsem teď u Nika."

,,Tak mi pošli souřadnice a já přijedu tam."

,,Dobře."

,,Tak zatim."

,,Zatim, pa."rozloučily jsme se a já to položila.
•••
Za deset minut se rozezněl bytem zvonek a já doběhla otevřít.

,,Zlatí, pojď sem."vtáhla mě do objetí, až mě málem umačkala.

,,Díky, že si přijela."

,,Neděkuj. Pro tebe cokoliv. A teď mazej si ho udělat."podala mi krabičku s testem a sedla si na gauč. Já zašla do koupelny, kde jsem si test udělala a pak vyšla ven. Ruce se mi klepaly a nohy moc nespolupracovaly, ale nakonec jsem se dostala na gauč vedle Luisy a test položila vzhůru nohama na stolek.

,,Já nevim co budu dělat. Však Nik to malý nebude chtít."kuňkla jsem a snažila se zadržet slzy.

,,Noro, věř mi, že bude."objala mě a společně jsme čekaly. Ty tři minuty mi připadaly jako hodiny, až nakonec přišel čas se podívat.

,,Podívej se první."požádala jsem ji. Nedokázala jsem se na ten test podívat první. Beze slova vzala test do ruky a podívala se na něj.

,,Nevim, jestli ti gratulovat,-"

,,Děláš si prdel?"vytrhla jsem jí test z ruky a podívala se na něj. Byl pozitivní. Semnou jako by se zatočil svět. Kurva.

,,Věř mi, že bude rád. Ať se tak v první chvíli cítit nebude, tak mi věř, že pro něj bude neskutečnej pocit štěstí tady mít svoje malý já."chytla mě za ruce. V tuhle chvíli už mi tekly slzy po tvářích.

,,Takhle to nemělo být. Měli jsme se nejdřív vzít a ne mít dítě po půl roce vztahu."vzlykala jsem.

,,Já vim."objala mě.

,,A co takhle jít na potrat?"napadlo mě.

,,To se opovaž!"odtáhla si mě a chytla mě pevně za ramena ,,Snad nebudeš taková kráva a riskovat, že to dítě už nikdy nebudeš moct mít?"propalovala mě pohledem.

,,Já vim, ale bylo by to jednodušší. Dominik by se nemusel ani o ničem dozvědět."pokrčila jsem rameny.

,,Opovaž se. Tohle ti nedovolim. I kdyby se stalo cokoliv a on to dítě nechtěl, tak tu máš mě. Máš tu rodiče, Pepu a kluci by ti určitě taky rádi pomohli."znovu mě pevně objala.

,,Asi máš pravdu."opřela jsem si hlavu o její rameno.

,,To víš, že jo. Hlavně mu to řekni co nejdřív a moc s tím neotálej. A nejdřív si to nech potvrdit u doktorky."pohladila mě po zádech.

,,Zavolám Aničce."přikývla jsem a vzala do ruky telefon.

,,Ahoj Noro. Jak se máš?"ozvalo se po chvilce vyzvánění.

,,Ahoj Ani. Máš teď čas?"ignorovala jsem její otázku.

,,No jasně. Povídej co potřebuješ?"miluju její ochotu a laskavost.

,,Potřebovala bych u tebe něco potvrdit. Jestli náhodou nejsem...těhotná."vymáčkla jsem ze sebe s těží.

,,No klidně. Jestli chceš, tak tě sem někam vmáčknu ještě na dnešek."nabídla mi.

,,To by bylo fajn."pousměju se, i když to nemůže vidět.

,,Víš co? Přijď na dvanáctou. Mam sice polední přestávku, ale to nebude na dlouho a pak si můžeme na oběd skočit společně."

,,To zní dobře."

,,Tak ve dvanáct."

,,Ve dvanáct. Tak zatím."

,,Zatím ahoj."típne to.

,,Půjdeš semnou?"otočim se zpět na Luisu.

,,Promiň, ale já odpoledne něco mám. Vy to zvládnete samy."usmála se na mě. Potom jsme si ještě dlouho povídaly a já se u toho připravovala na odchod do Aničky ordinace. Vlastně by bylo fajn zmínit, že Anička, moje dlouhodobá kamarádka a spolužačka z gymplu, je doktorkou na gynekologicko-porodnickém oddělení a proto jdu za ní.

,,Tak jdeme."zavelela Luisa ve třičtvrtě na dvanáct. Společně jsme opustily byt a ona mě doprovodila až před porodnici, kde Anička pracuje.

,,Drž mi palce."

,,I ty na nohou."objala mě a s rozloučením odešla. Teď to zůstalo všechno na mně. Zhluboka jsem se nadechla a vešla do budovy.