SNY A NOČNÍ MŮRY(fanfikce Nik Tendo)✔️

19.

Nora

Z oslavy jsem zmizela jak nejrychleji to šlo. Byla jsem naštvaná, ale ani jsem nedokázala určit na koho. Možná na Jakuba s Josefem. Přísahali, že se tam s ním nepotkám. Volant jsem při té vzpomínce stiskla pevněji. V tomhle rozpoložení bych vůbec neměla řídit, ale co už. Dojely jsme domů. Amálka mi za cestu v zadu usnula, tak jsem ji přenesla k ní do postýlky.

,,Tak jak bylo?"zeptá se mě Honza, který leží v naší posteli a čte si.

,,Na hovno. Doslova."rozplácnu se vedle něj.

,,Co se stalo?"zaklapl knihu a podíval se na mě.

,,Dominik už ví o Amálii."vydechnu těžce.

,,Jak to? Však kluci přísahali, že tam nebude."zhrozí se.

,,No, přísahali."pokrčím rameny a promnu si obličej dlaněmi ,,Nakonec jsem mu nabídla, že když bude mít zájem o to se s ní stýkat, tak budu ochotná přistoupit na pravidelný společný schůzky."najednou se mi rozezní vyzvánění telefonu v kapse. Podívám se na displej ,,My o vlku a vlk mi právě volá."zvednu se a jdu telefonovat dolů do kuchyně.

,,Ano?"zvednu mu hovor.

,,Noro?"ozve se nejistě z telefonu.

,,No?"

,,Měl bych zájem o ty schůzky. Chci se vídat se svojí dcerou."

,,To myslíš vážně?"

,,Jo. Nechci, aby neznala svýho pravýho tátu. Navíc je to strašně chytrá holka. Určitě po mně."uchechtne se s já s ním.

,,Máš pravdu. Má toho víc po tobě než po mně."uznám.

,,Tak co? Pořád platí tvoje nabídka?"

,,Pořád platí."přikývnu, ačkoli to nemůže vidět.

,,To jsem rád. Na kdy to domluvíme?"naléhá.

,,No třeba v pátek? Vyzvedneme Ami ze školky a pak můžeme někam zajít."navrhnu.

,,Takže je to Amálie?"vydechne. Dojde mi, že vlastně doteď nevěděl, jak se jmenuje. Jsem vážně děsná ženská.

,,Jo. To jméno mě trklo jako první. Vadí?"to byla blbá otázka. Teď už to logicky změnit nepůjde. Nebo teoreticky ano, ale jméno už má. Už je to prostě moje Amálka.

,,Ne. Vybrala si dobře."

,,Tak fajn. Takže v pátek. Já ji vyzvedávám až kolem jedný, ale můžeme se před tím někde stavit sami. Asi na mě budeš mít dost otázek."navrhnu.

,,Ve dvanáct. Vyzvednu tě u tebe doma."

,,Nevíš kde bydlim."zasměju se.

,,Kočko, Jakub i Josef to snad ví, ne?"zasměje se taky. Tenhle zvuk mi chyběl. Vážně strašně moc.

,,Dobře. Už musím končit. Tak v pátek."

,,Dobrou noc."

,,Dobrou,"usměju se a típnu to. Odložim mobil na kuchyňskou linku a napustím si skleničku vody. I s ní dojdu do koupelny, kde si udělám hygienu a převleču se do pyžama. Je jen něco slabě po osmý, ale já už jsem unavená, takže si jdu lehnout za Honzou, který si stále čte.

,,Dobrou noc, lásko."pohladí mě po zádech.

,,Dobrou, zlato."najednou mi jeho oslovení vůbec nešlo přes pusu. Byla jsem ale tak unavená, že jsem se tím vůbec nezabývala a hned usnula.
•••
Tři dny do pátku uběhly jako voda a já už tu asi od jedenácti sedím nachystaná a jako na trní. Vlastně ani nevim, proč chci na Dominika udělat dojem. Nehodlám se k němu vracet. Vůbec už mě nepřitahuje a doufám, že si to uvědomuje. Tohle celé dělám jenom kvůli naší dceři. Říkám si, že když o ni má teď takový zájem, tak jsem se možná spletla. To mi připomíná větu, kterou mi řekl tehdy Jakub. Lidé říkají, jak by něco udělali, ale jakmile se do té situace dostanou, většinou ze zachovají úplně jinak. Nad tímto jsem hloubala, dokud jsem nezaslechla auto, které zastavilo před naším domem. Zvedla jsem se z křesla na terase a došla k brance. Byl to vážně on. Seděl v autě a čekal, až nastoupím. Udělala jsem tak a oba jsme se na sebe usmáli. Do prdele.