SNY A NOČNÍ MŮRY(fanfikce Nik Tendo)✔️

18.

Nora

Ráno jsem se probudila sama. Honza už brzo ráno odešel, takže to dnes bude zase celý na mně. Vstala jsem a šla zkontrolovat Ami. Naštěstí spala jako zabitá, takže jsem ji nechala a šla si udělat snídani v klidu. Udělala jsem si lehčí smoothie a šla si ho vypít na terasu. Sluníčko hezky hřálo, takže jsem si ani nemusela pro deku.

,,Mamí."přiběhne za mnou Amálka a sedne si mi na klín.

,,Chceš něco k snídani?"zeptám se jí.

,,Jogurt."nikdy nebyla moc výřečná. Přijde mi, že jiné děti v jejím věku žvatlají o sto šest, ale ona nikdy. Sem tam prohodí pár slov, ale její odpovědi neobsahují více slov, než by měly.

,,A jak se říká?"

,,Prosím,"nevinně se na mě usměje.

,,Dobře."zvednu se i s ní a dojdu jí do lednice pro jogurt. Vybere se jahodový a jde si ho sníst semnou na terasu.

,,Kdy se vrátí táta?"zeptá se mě. Dělá to tak vždycky. Je s Honzou sehraná dvojka. On ji bere jako vlastní a ona netuší, že její vlastní otec teď sedí u svých rodičů doma.

,,To nevím, ale asi pozdě. My půjdeme za strejdou, abychom oslavili jeho narozeniny."jen přikývne. Usměju se nad tím a dopíjim svoje smoothie. Zbytek dopoledne strávíme hraním si a přípravou oběda. Kolem čtvrté nás začnu připravovat. S Amálkou je všechno o dost delší a každá příprava nám zabere minimálně hodinu. Na ni jsem hodila tmavě šedé legíny po kolena a bílé tričko. Nemá cenu ji jakkoliv parádit, protože vždycky, když ji mají na starosti kluci, dopadne to tak, že je úplně zmazaná. Na sebe jsem dala bílé midi šaty s rozparkem a po dlouhé době se odvážila si vzít podpatky. Vyrážely jsme tak na šestou. Původně jsem u Pepy v tolik už dávno chtěla být. Hold s dítětem se nic plánovat nedá.

,,Tak pojď, princezno."vyndám ji z auto sedačky a společně dojdeme do bytu, ve kterém to žije.

,,Koho pak to tu máme?"začne Tomáš šišlat na malou, jakmile si nás všimne. Přijde k nám a Amálku si ode mě převezme.

,,Budeš ji chvilku hlídat?"zeptám se ho. Chci si na chvilku odpočinout a dát si něco k pití.

,,No jasně. Strejdové už ji dlouho neviděli."rozejde se i s ní v náručí pryč a já jsem aspoň na chvíli sama. Dojdu si do kuchyně, kde je plno připraveného alkoholu a tak si začnu míchat svůj drink.

Dominik

Tátovi se nakonec udělalo líp a moje máma trvala na tom, abych jel oslavit narozeniny svýho kamaráda. Chvíli jsem váhal, protože jsem je nechtěl nechávat samotný, ale nakonec mi došlo, že bych to od ní měl na talíři ještě pěkně dlouho a tak jsem tady u Hasáka na bytě. Všichni tu už jsou a i lidi, který jsem v životě neviděl. Šel jsem k oknu v obýváku a zapálil si cígo. Je mi tady z toho nějak smutno.

,,Víš, že je kouření špatný?"vyruší mě vysoký hlásek. Patří malé zrzavé holčičce, která je mi vysoká tak po kolena. Někoho mi strašně připomíná, ale netušim koho.

,,Vim, ale pomáhá mi to od starostí."típnu nedopalek o parapet.

,,Od jakých starostí?"upírá na mě svoje zelený oči. Vážně mi je povědomá.

,,To je složitý."uchechtnu se. Chytne mě za ruku a naznačí mi, abych si ji vzal do náručí a já tak udělam.

,,Moje maminka zpívá, když jsem smutná. Třeba by to pomohlo i tobě."usměje se.

,,Moje problémy písnička nevyřeší."pokrčim rameny.

,,Aha,"otevře pusu.

,,A kde máš vůbec svojí mámu. Vsadim se, že tě teď hledá."snažim se odvést od tématu.