SNY A NOČNÍ MŮRY(fanfikce Nik Tendo)✔️

16.

Nora

Měsíc do porodu. Je to šílený, jak rychle to utíká. Za tu dobu jsem se stihla přestěhovat k Luise a seznámila jsem se s mladým podnikatelem. Jmenuje se Jan. Je vysoký, má tmavě hnědé krátce střižené vlasy, jemný plnovous a je strašně milý. Chodíme spolu dost často na kafe, scházíme se u mě i u něj doma a já cítím, že o mě má zájem. Vlastně i já o něj. Imponuje mi jeho zájem o dítě, které ani není jeho. Je zkrátka dokonalý a rozhodně ne jako Dominik. Tomu se mimochodem úspěšně vyhýbám. Ani s kluky se nějak nevídám. S Pepou samozřejmě jo a taky s Jakubem. Jako jediní totiž ví o tom, že jsem těhotná. O tom, že pod srdcem nosím dceru Dominika. Ano. Oficiálně můžu říct, že čekám holčičku. Náramně si to užívám, protože jsem vždycky chtěla dceru a teď ji budu mít. Budu ji moct rozmazlovat jako svoji princeznu a už teď mám celou výbavu pro ni růžovou.

,,No tak já to vidim za ten měsíc maximálně."usměje se na mě Anička a podá mi ubrousek na utření gelu.

,,A myslíš, že budeš moct být u porodu?"

,,Pro tebe si udělám čas kdykoliv."

,,Děkuju. S tebou to bude fajn."usměju se smutně. Nebude tam Dominik, takže to nikdy fajn nebude.

,,Takže za měsíc."obejme mě. Ještě prohodíme pár slov a pak už opravdu opouštim její ordinaci. Na parkovišti čeká Honza v autě.

,,Tak co?"zeptá se jako první. Dělá to tak vždycky.

,,Už jenom měsíc a pak už si zase obleču ty svoje oblíbený kalhoty."usměju se na něj.

,,Tak to jsem rád. Už se na tu malou těšim."věnuje mi svůj zářivý úsměv. Má krásně bílé a rovné zuby. To Nik ne. Ten má jeden zub na horním patře trochu křivý. Ale hezky. Vždycky se mi to na jeho úsměvu líbilo.

,,Jen ještě nemám jméno."nervózně zacvakám zuby. Poslední dobou to dělám pořád.

,,Neboj. Na něco přijdeš. Co takhle Anastázie?"navrhne a u toho se rozjede směr můj a Luisin byt.

,,To asi ne."zasměju se ,,Měla bych taky vyřešit to otcovství."zakoulím očima.

,,Na tvým místě bych tam Dominika napsal."

,,Tomu to bude stejně jedno, protože o ní ani nebude vědět."

,,To je jedno. Může se stát cokoliv a ty budeš ráda, že ho bude pak díky tomu moct dohledat."

,,Asi máš pravdu."uznám a opřu se do sedačky.
•••
,,Tak si zavoláme."

,,Jo jo."

,,Pa."

,,Ahoj."rozloučím se s Honzou a vystoupím z auta. Ještě ho sleduju jak odjíždí a pak se vydám nahoru do bytu. Luisa je v práci a mně nezbývá nic jinýho, než se nějak zabavit sama.
Rozhodla jsem se si pustit u sebe v posteli film.

,,Noro,"ozvalo se z chodby. Najednou se otevřely dveře a v nich stál on. Srdce se mi rozbušilo štěstím. Natáhnul se vedle mě na postel a jednou rukou si mě za pas přitáhnul k sobě. Udivil mě fakt, že nejsem těhotná.

,,Chyběl si mi."zamumlám mu do ramene.

,,Ty mně taky."

,,Slibuju, že už tě nikdy neopustím. Nikdy. Miluju tě."přitáhnu se k němu blíž. Chybělo mi cítit jeho vůni. Jeho parfém mísící se se zápachem cigaret. Jeho teplo. Láskyplné objetí a pocit bezpečí. Do očí se mi nahrnuly slzy.

,,Neplač. Já už ti odpustil."pohladí mě po vlasech a líbne na čelo. Úplně jsem zapomněla na to, jak příjemný má rty.

,,Dominiku. Nechtěla jsem. Vážně ne. Jsi pro mě vším a miluju tě, že si to ani nedokážeš představit. Každým dnem mi chybíš stále víc a víc. Přála bych si, tak moc bych si přála, abys mi odpustil. Jako já tomu hroznýmu chlapovi. Pamatuju si na tu noc, kdy jsem ti to řekla. Tvoje oči byly plné emocí, které jsem nedokázala rozluštit. I přes to jsem cítila tu lásku, jak z tebe vychází. Už tehdy. Představ si to."pousměju se a slzy mi dál tečou po tvářích. Dá mi pramínek vlasů za ucho a dál mě mlčky sleduje ,,A když si mě vzal na tu krásnou vyhlídku. Tehdy jsem ti dovolila to, co žádnému před tebou. Zvláštní je, že jsem tehdy ani na vteřinu nezaváhala. Chtěla jsem, abys to byl ty. Věřila jsem, že mě nikdy nezradíš. Místo toho jsem to udělala já. Moc mě to mrzí. Myslela jsem to dobře. Řekl si, že dítě nechceš."rozplakala jsem se nanovo. Dominik měl od mých slz zmáčené tričko na rameni.

,,Já vím. Taky tě miluju. Miluju tě nadevšechno na světě. Jsi moje zlato."usměje se na mě. Přes slzy na něj pomalu nevidím, ale jeho úsměvu bych si všimla i jako slepá. Pro jeho úsměv bych vraždila. Přiblížil se ke mně svým obličejem. Rty mi pomalu přejížděl po těch mých. Nevydržela jsem to a políbila ho. Byl to polibek plný bolesti a zároveň radosti mísící se s chtíčem.

Vystřelila jsem do sedu. Polštář jsem měla úplně zmáčený od slz a zrychleně jsem dýchala. Byl to jen sen. Jen zatracený sen, ale tak moc bych si přála, aby tu Dominik opravdu ležel. Najednou jsem ucítila intenzivní bolest tam dole. Začala jsem zmatkovat a nevěděla jsem, co se děje. Tma venku mi napověděla, že už bude večer.

,,Luiso!?"zakřičela jsem, jak nejvíc jsem dokázala. Zanedlouho se rozrazily dveře.

,,Copak se děje."podívala se na mě vyjukaně.

,,Já už...už je to asi tady."snažila jsem se to rozdýchat.

,,Počkat co?"vykulila oči a přiběhla ke mně. Sáhla mi na břicho.

,,Máš asi pravdu. Je tvrdý. Kdy ti začaly kontrakce?"podívá se na mě.

,,Nevím. Teď jsem se vzbudila."oddechovala jsem.

,,Tak se zvedáme a jedeme."vypískne nadšeně. Mrzí mě, že z toho má větší radost, než já. Pomalu jsme pobraly všechny věci potřebné do porodnice a společně se vydaly k autu a následně směr porodnice.

,,Já ještě nemám to otcovství a ani jméno."rozbrečela jsem se, když jsme stavěly před budovou porodnice. Luisa se ke mně nahla.

,,Zlati, teď si s tím nelam hlavu a užij si to. Za chvíli tu bude tvoje malá holčička a všechno se vyřeší pak."usměje se na mě a následně mi pomůže z auta. Dál už si snad ani nic nepamatuju. Byl to nenadálý nával emocí, když mi oznámili, že opravdu rodim. Luisa s Aničkou u mě celou dobu byly a já ani nevím, jak bych to bez nich zvládla.

,,A naposledy zatlačíme."slova porodní asistentky jsem vnímala tak napůl. Ze všeho nejvíc jsem si přála, aby to už bylo zamnou. Místností se najednou ozval křik a v tu ránu mi na hruď přiložili moji princeznu. Byla krásná. Trochu pomačkaná a zarudlá, ale krásná. Do očí se mi nahrnuly slzy dojetím.

,,No vidíš, jak jsi skvělá."objala mě opatrně Luisa.

,,Gratuluju. Chceš si přestříhnout pupeční šňůru?"usmála se Anička a přísahám, že byla taky dojatá. Přikývla jsem a učinila tak.

,,Jaké bude jméno?"zeptala se asistentka, aby mohla napsat jméno na pytlík s jejími věcmi.

,,Amálka. Bude to Amálka."rozhodla jsem. Tohle jméno mi leží v hlavě už dlouho. Nemá pro mě ani Dominika žádný význam. Jen se mi prostě líbí. Přemístění na pokoj už jsem ani nevnímala. Byla jsem úplně omámená z celé události. Na pokoji jsem usnula vyčerpáním. Zapomněla jsem na všechno, co mě do té doby trápilo a poprvé za osm měsíců jsem se v klidu vyspala.

TOHLE BYLA PRO MĚ ZATÍM NEJTĚŽŠÍ ČÁST. HLAVNĚ PROTOŽE JSEM JEŠTĚ NERODILA A NEMÁM S TÍM ZKUŠENOSTI, TAKŽE JSEM POSBÍRALA SVÉ POZNATKY ZE DVOU DÍLŮ MALÝCH LÁSEK A VYPLODILA Z TOHO TOHLE. DOUFÁM, ŽE OSŮBKA, KTERÁ SI TYPOVALA, ŽE SKONČÍ SPOLU NEBUDE NAŠTVANÁ, ŽE TO NAKONEC DOPADLO TAKHLE, ALE TÍMHLE PŘÍBĚH JEŠTĚ ZDALEKA NEKONČÍ, TAKŽE MŮŽETE TYPOVAT DÁL☺️

-XOXO