SNY A NOČNÍ MŮRY(fanfikce Nik Tendo)✔️

21.

Dominik

Týden uplynul a já se těšil na další den s Amálkou. Sice u toho budou i Nory rodiče, ale to snad nějak překousnu. Kluci ode mě celou dobu vyzvídaj. Asi se báli, že by moje zjištění o existenci Ami mohlo vzbudit velkej bordel, ale upřímně jsem se nikdy za ty čtyři roky necítil tak dobře. Sice mě doslova sere představa, že se teď obou mých holek dotýká ten přitroublej kravaťák, ale co nadělám už. Neměl jsem tehdy z huby vypouštět takový sračky.

,,Půjdeš s náma do studia?"naběhne mi do pokoje bez klepání Tomáš.

,,Tak jseš debil? Snad zaklepu ne?"utrhnu se na něj ,,A ne nejdu. Už jsem ti řikal nejmíň stokrát, že jdu dneska za Amálkou."

,,Jo no jo vlastně."plácne se do čela ,,Tak to si potom užij teda. Čau."zmizí dřív, než se s nim stihnu taky rozloučit. Je půl jedný a já mam bejt u Nory na jednu, takže se po chvíli taky vydávam z domu. Nasednu do auta a vyrazim směr okraj Pardubic. Během cesty mi došlo, že by moji rodiče taky měli vědět o čtyři roky utajovaný vnučce. Tyhle myšlenky jsem ale vypustil okamžitě, jakmile jsem zaparkoval před domem Nory, hned vedle auta jejího táty. Pomalu jsem se vydal k domu, kterej jsem obešel, protože jsem je slyšel na terase venku.

,,Jé Dominik!"upozorní na mě hned svým vysokým hláskem Amálka a rozeběhne se ke mně. Do náručí mi vyloženě skočí. Jsem rád, že nepatří k těm stydlivým dětem, co si na nový lidi zvykaj dýl. To má asi po nás obou. S Norou jsme totiž oba extroverti a to byla velká výhoda našeho vztahu. Nemuseli jsme totiž toho druhýho vystavovat nepříjemnejm situacím. Dojdu i s Amálií v náručí na terasu, kde už mě propalujou dva páry očí.

,,Dobrý den."netušim jak se k nim chovat.

,,Dobrej,"ujme se slova táta Nory.

,,Taky zdravím."kuňkne jeho manželka.

,,Jé ty už jsi tady?"vyjde z domu Nora a vydá se ke mně. Letmo mě obejme a to zamaskuje tím, že si chvilku pohraje s Ami, která je pořád v mym náručí. Nakonec se oba posadíme a tak nějak čekáme, co její rodiče spustí.

,,Jak to tedy mezi vámi je? Já jen že nechápu, Dominiku, že se musíte takhle ponižovat. Víte, že vás podvedla, ale i tak jste tady a chováte se, jako kdyby se to vůbec nestalo."vyjede po mně její máma. Vůbec se nestydí, že tohle řeší před Amálií.

,,Já si myslím, že si ji na chvíli vezmu a vy si to tu vyříkejte."objeví se tu z nenadání ten Honza a natahuje se pro Ami. Neochotně mu ji předám a sleduju je, dokud nezmizí za rohem domu.

,,O tomhle ví jenom pár lidí. Já, Pepa, Luisa, Anička, Jakub, Honza a teď to asi týden ví i Dominik. Jemu i všem ostatním jsem tehdy řekla, že jsem Nika podvedla právě s Honzou, ale v té době jsme se ještě ani neznali. Amálie je Dominikova, ale nevěděl o ní. Před týdnem to celé prasklo a on se s ní teď chce stýkat."vysvětlí jim Nora.

,,Takže vy se vlastně ponižujete ještě víc."uchechtne se její táta a její máma nevěřícně kroutí hlavou.

,,Takže ona vám lhala. Čtyři roky před vámi tajila dceru a vy se tu i přes to objevujete, jako by se to nestalo."plácne se do čela a pokračuje ve svym kroucením hlavou. Docela bych si přál, aby si tu hlavu ukroutila.

,,Miluju ji. Miluju svojí dceru a upřímně i její matku."Nora mě chytne za předloktí. Nevim, jestli si to vyložit jako že už nemam dál mluvit, ale já chci ,,Myslim, že když někoho opravdu milujete, tak jste ochotný s tim dotyčným trávit čas, ať vás to, podle vašich slov, ponižuje a to jakkoliv. Zároveň jste ochotný pro takovýho člověka obětovat svoje vlastní štěstí."Nora na mě nevěřícně kulila oči a ostatní u stolu vlastně taky, ale toho jsem si nevšímal.

,,Tobě přijde normální, že ti tu vyznává lásku, když máš někoho jinýho?"vypálí na ní její máma.

,,Já vim, že mě miluje."zašeptá Nora a usměje se na mě ,,Ale myslím, že to už je věc nás dvou a budeme to radši řešit v soukromí."dodá.

,,Jen si uvědomte, že ta holka má za to, že je právě teď se svým otcem a nemůžete ji takhle mást a ničit něco, co už si sama vybudovala."upozorní nás její táta. Ne fakt do prdele ani nevim, jak se oba jmenujou.

,,Bereme to na vědomí. To se nebojte. A jak jsem řekl, tak jsem schopnej pro Nory štěstí obětovat to svoje. Když bude šťastná s kravaťákem a ne se mnou, tak ji necham, ale dceru si nechat vzít už nikdy nehodlam."ukončim tuhle debatu. Celej zbytek dne probíhá v klidu, ale je pořád cítit to napětí ve vzduchu. Na večer jsme se rozhodli si dát s Norou malou procházku. Jen my dva, protože je toho pořád hodně na řešení a chceme to řešit v soukromí, což v jednom baráku s jejíma rodičema, přítelem a Amálkou úplně nejde.

,,Myslíš vážně, že mě miluješ tak moc, že jsi schopný pro moje štěstí obětovat to svoje?"zeptá se mě, když už jsme dost daleko od jejího domu.

,,Já tě nikdy nepřestal milovat, Noro. Už tehdy jsem nějak nevěřil tomu, že bys to vážně udělala. Jen jsem se bál za tebou přijít, protože bych neunesl, když bys mi řekla, že je to pravda."přiznam se.

,,Já tebe taky nebyla nikdy schopná přestat milovat. Bylo to pro mě strašně těžký. Na jednu stranu jsem se za tebou chtěla každý den vracet a vysvětlit ti to. Na tu druhou stranu jsem se stále snažila přesvědčovat, že je moje rozhodnutí správný. Ani nevíš, jak moc mě mrzelo, že si nebyl první, kdo naší dceru viděl společně semnou."opře se mi hlavou do pravý ruky. Zastavíme se a já ji donutim se na mě podívat. Na nic nečekáme a dlouze se obejmeme. Tenhle pocit mi chyběl. Cítit teplo jejího těla a to jak její srdce bije proti mojí slezině, protože je oproti mě vážně až neuvěřitelně malinká. Taky ten pocit bezpečí. Ne že by byla schopná mě nějak ochránit, protože od toho tu jsem spíš já, ale s ní se prostě v bezpečí cítim.

,,Jsme to ale dvojka."uchechtnu se do jejích vlasů, protože jsem obličejem položený na její hlavě a nasávam tu božskou vůni.

,,Ale jak to teď vyřešíme?"vzhlédne ke mně, ale pak se zase přitiskne hlavou k mým žebrům.

,,Tvoji rodiče maj pravdu. Nemůžeme takhle Amálce plést hlavu."

,,Navíc já mám Honzu. Toho taky jistým způsobem miluju, ale začíná mi poslední dobou docházet, že jsem ho celou dobu využívala spíš jako záplatu na díru, která po tobě ve mně zbyla. Nemůžu mu takhle ublížit."zamumlá mi do žeber.

,,Necháme to tak, jak to teď je? Bude to tak podle mě nejlepší. Sice ve mně vře, když si představim, jak tě osahává tam, kde jsem to dělával já, ale je to tak lepší pro Amálku."

,,Neboj. Tak často jako s tebou jsem s ním nikdy nespala. Není ani z půlky tak dobrý jako ty, takže může být rád, že to děláme tak jednou do týdne."uchechtne se a já taky. Potěší mě, že jsem podle ní o tolik lepší ,,Ale když to takhle necháme, bude to k nevydržení."pokračuje.

,,Já vim, ale musíme to pro Amálii zvládnout."přitáhnu si ji ještě blíž, i když už to asi moc nejde. Ona mě taky obejme pevněji a tak tam takhle jen stojíme na půli cesty do lesa a užíváme si sebe navzájem.