Všechny hvězdy nebe | 𝗝𝗘𝗚𝗨𝗟𝗨𝗦 ✓

III. 𝗞𝗔𝗣𝗜𝗧𝗢𝗟𝗔 | nepravdivé předsudky

Už to byl týden, co byli Sirius s Regulusem u Potterových.

Sirius tu byl jako doma a s Jamesem v podstatě pořád vymýšleli větší a větší bláznoviny.

Zato Regulusovi trvalo značně déle, než si zvyknul. Ze začátku ho náklonnost Euphemie i Fleamonta překvapovala - téměř ho neznali a přece ho nechali u sebe zadarmo bydlet a chovali se k němu mile.

Za několik dní si ale zvyknul a dokonce se trochu rozpovídal. V panu Potterovi našel skvělého posluchače, který moc rád naslouchal jeho famfrpálovým taktikám.

Občas se k nim připojil i James, a i přesto, že si Regulus sliboval, že kontaktu s ním se bude záměrně vyhýbat, nemohl si pomoct a jeho příjemnému hlasu a líčení o - opravdu dobře promyšlených - taktikách, podléhal.

Celkově byl James jiný, než předpokládal. Byl... lepší.

Regulus většinu dní trávil buď v pokoji pro hosty, kde si vypracovával domácí úkoly, které ještě nestihnul udělat, nebo na zahradě v houpací síti, odkud pozoroval ty dva blázny, jak se pouští do dalšího jejich výmyslu.

Tedy, jak si k jeho nelibosti uvědomoval, pozoroval hlavně Jamese.
Bylo na něm něco... Zvláštního. Jen Regulus nemohl přijít na to, co.

V jedno páteční odpoledne se dva Poberti rozhodli, že by si mohli na zahradě zase zahrát Famfrpál.

Poslední dny ho James se Siriusem hráli skoro pořád, protože bylo takové vedro, že se nic jiného dělat ani nedalo a navíc při letu na koštěti je osvěžoval příjemný studený vánek.

"Hej, Regísku?!" Zahulákal přes celou zahradu Sirius směrem k jeho bratrovi, který se rozvaloval v houpací síti.

"Hm? A neříkej mi Regísku," Regulus podrážděně nadzvednul hlavu. "Pojď si zahrát taky," Sirius kývnul hlavou směrem ke třem košťatům, která držel v ruce.

Zmijozel se chvíli rozmýšlel a když zpoza rohu vyšel James, přikývnul. Nevynechal jedinou příležitost, kdy se před ním mohl předvést a zrovna Famfrpál byl jeho silná stránka.

Když se vznášeli dobré tři metry nad zemí a James na prstech odpískal hru, Regulus vůbec nelitoval svého rozhodnutí.

Ještě s nimi Famfrpál ani jednou nehrál a až teď si uvědomil, jak moc mu jeho oblíbený sport vlastně chyběl.

Byla pravda, že ve třech se hra hrála o něco hůř, takže Sirius za nějakou dobu dobrovolně sletěl zase na zem a uvolil se dvěma zbylým hráčům dělat rozhodčího.

Za pár minut ale na sluníčku usnul, čehož si ani jeden z hráčů nevšimnul, protože byli naplno zabraní do hry a rozhodčího vlastně vůbec nepostrádali.

James se cítil s Regulusem poměrně dobře, na to, že to je zmijozel - prostě si nemohl odpustit pořád ho porovnávat s předsudky, které vůči němu měl.

Ale Regulus v sobě navíc měl přece jenom něco ze Siriuse a to se mu zamlouvalo. Chtěl ho poznat víc.

"Vyhrál jsem!" Vykřiknul asi o hodinu později upocený, ale spokojený Potter a Regulus se kysele ušklíbnul, "zítra se těš na odvetu."

Nesmírně ho štvalo, že ho Potter porazil. Ale musel uznat, že i přesto, že se mu původně chtěl stranit, mu jeho přítomnost ani tak moc nevadila.

Hlavně teď, když se mu zpocené vlasy tak roztomile vlnily kolem obličeje a pod tričkem se mu rýsovaly svaly... Black radši okamžitě zatřásl hlavou.

"Tichoš fakt usnul. Zachvíli se spálí," poznamenal James, ale Siriuse nechal dál ležet na trávě uprostřed zahrady a místo toho, aby ho probudil, zamířil pod vysoký dub na druhé straně, u kterého byla přivázaná i houpací síť. Regulus se nerozhodně vydal za ním.

"Nic o tobě nevím," odtušil okamžitě Dvanácterák, když si sednul a opřel se o strom.

"A potřebuješ vůbec něco vědět?" Zeptal se Regulus pochybovačně. Netušil proč, ale měl pocit, že mu srdce bije rychleji, než obyčejně. Na Jamese se radši nedíval.

"No jasně, že jo. Seš přece můj... kamarád, no ne? Musím o tobě něco vědět," Regulus na sobě vycítil nebelvírův pohled.

Kamarád?  Tak dobře.

"A co přesně bys chtěl vědět?" Zeptal se už o něco víc uvolněně Black a natáhnul si nohy. Ač to nerad přiznával, James občas byl docela fajn.

Už chápal, proč se s ním Sirius přátelí. A podle všeho to vypadalo, že se James chce přátelit i s ním! Nevěděl, jestli by měl být spíš rád, nebo naopak. Nervózní byl ale v obou případech.

"No já nevím," pokrčil rameny James. "Cokoliv. Co třeba... Je na obzoru nějaká holka?" Otočil se na Rega a úchylně zakmital obočím.

Zmijozel se uchechtnul, ale potom zakroutil hlavou. "Ne. Upřímně jsem o holkách nikdy moc nepřemýšlel," zamumlal a najednou se zase cítil nesvůj.

Nemohl Potterovi říct, že přemýšlel spíš o klucích. Věřil totiž, že je to jenom období, které přejde a on si pak konečně najde holku, jako všichni ostatní.

"Tak to bys měl napravit! Tam u vás musíte mít nějaký hezký," prohlásil James a Regulus si domyslel, že tím 'tam u vás' nejspíš myslel Zmijozel. "Hm," zamručel nakonec neurčitě.

"S tebou je teda řeč, to ti řeknu. Hele ale třeba taková Evansová... Jo, to je kus. Ona je dokonalá," zasněně vydechnul a Regulus protočil očima tak, jak to vídal u Siriuse.

Věděl, že Potter je Lily Evansovou posedlý už... No, od vždycky. Ignoroval nepříjemný pocit v břiše, když si tak nějak podvědomě uvědomil, že Potterovi se ta zrzka musí asi doopravdy líbit a lehnul si na chladivou trávu.

"Dvanácteráku to já jsem dokonalej, kam se na mě Evanska hrabe!" Uslyšeli najednou a když se Regulus podíval na svého bratra, který se k nim svižným krokem přibližoval, vyprsknul smíchy.

Sirius byl opravdu spálený a James chvíli uvažoval, jestli by se na něm dala smažit vajíčka. Obličej, ruce i nohy měl rudé, až to vypadalo děsivě.

"Běž se podívat do zrcadla," nařídil mu okamžitě James a když se po několika minutách Tichoš k zrcadlu dostal, celým domem se ozvalo; "já vás zabiju!"

James s Regulusem se dali do smíchu a oba se v tu chvíli cítili dobře. Spolu.

V příští kapitole se setkáme i s ostatními Poberty, tak se můžete těšit! :) Mimochodem moje velice nekreativní názvy kapitol ignorujte, děkuji.

mar