Všechny hvězdy nebe | 𝗝𝗘𝗚𝗨𝗟𝗨𝗦 ✓

IV. 𝗞𝗔𝗣𝗜𝗧𝗢𝗟𝗔 | poberti

Dalších několik dní uběhlo v prázdninovém a pořádně divokém duchu.

Protože manželé Potterovi museli chodit do práce, přece jen bystrozory bylo potřeba pořád, měli kluci prakticky celý dům jenom pro sebe.

Regulus musel uznat, že se už několik měsíců nebavil tak dobře, jako teď. Sirius se k němu přestal chovat tak upjatě a cize, jak tomu bylo od té doby, co byl Regulus zařazen do hadí koleje a James... Chytač si nemohl pomoct, ale Nebelvír se mu pomalu začínal dostávat pod kůži.

Zmijozel si ho nikdy dřív nějak zvlášť nevšímal, neměl ho moc rád a zcela očividně to bylo oboustranné, teď se ale na Jamese koukal z jiného pohledu.

Nechal ho u sebe bydlet a ještě ho považoval za kamaráda. Regulusovi to tak alespoň připadalo a navíc ho už svým kamarádem Potter jednou nazval. Vypadalo to, že by si možná doopravdy mohli rozumět.

Oba Pobertové Reguluse brzo vzali mezi sebe a on pochopil, jak je možné, že tak často mívají školní tresty. Bylo jim totiž všechno jedno a prostě jenom žili.

To se mu nadmíru zamlouvalo a tak se alespoň na ten jeden měsíc rozhodnul na nějaké neshody z minulosti zapomenout a přidat se k nim.

Pořád se víc a víc navzájem sbližovali a Regulus se s nimi cítil dobře, jako už dlouho ne.

V Bradavicích se musel chovat jako vzorový Black a doma nemohl dělat v podstatě nic, ale zato tady, v Godrikově dole žádná pravidla, či jiná omezení jako kdyby neexistovala. Regulus mohl být sám sebou a za to byl Potterovi vděčný.

Nebo dobře, nemohl být úplně sám sebou. Protože kdyby byl, skoro pořád by jenom koukal na Jamese a netušil by proč.

Což netušil ani teď, ale alespoň na něj nekoukal. Nebo se o to snažil. Byl hrozně zmatený a tak se snažil čímkoliv rozptýlit, ale Potterova přítomnost mu v tom zrovna dvakrát nepomáhala.

Nevěděl, co se to s ním děje. James s ním dělal divy a neměl o tom ani tušení. Nevěděl, že kdykoliv se ho dotkne, Regulusovi v břiše vyletí hejno motýlků a kdykoliv se promenáduje bez trička, Zmijozel se musí spakovat na záchod.

Bylo to pro něj všechno nové a neznámé. Vždycky se nad těmito fakty snažil moc dlouho nezamýšlet, protože se bál, že by mohl dojít k závěru, na který ještě nebyl připravený. Navíc s Jamesem strávil teprve čtrnáct dní! Vždyť ho doteď ani pořádně nezná.

Patnáctého srpna se James se Siriusem nemohli dočkat odpoledne. Až do oběda nebyli pro samé nadšení schopní skoro nic sníst a Regulus na tom byl podobně s tím rozdílem, že u něj nešlo ani tak o nadšení, jako spíš o nervozitu.

Měli přijet zbylí dva Pobertové - Remus Lupin a Peter Pettigrew. Regulus je znal v podstatě jenom od vidění a nevěděl, co od nich očekávat. Nevěděl ani, jestli jim vůbec James se Siriusem dali vědět, že on je v Godrikově dole taky.

Samozřejmě mu bylo jasné, že ho s největší pravděpodobností přijmou a budou se s ním bavit, v horším případě ho ignorovat, ale přesto se nemohl zbavit nepříjemného pocitu.

Nechtěl dělat páté kolo u vozu a navíc, jestli přijedou Potterovi nejlepší kamarádi, znamenalo to, že s ním Regulus nebude moct trávit tolik času a tahle představa se mu lehce příčila.

Už dávno se vykašlal na předsevzetí, které si dal, když se tady před dvěma týdny začal vyskytovat - místo toho, aby se Potterovi vyhýbal, se s ním snažil trávit času dost. Byl si jistý, že jeho já z minulosti by mu to neuvěřilo.