Útěk za Svobodu (Dream SMP)

6. Memory Boy

Pohled Rejnoka:

Na tyhle otázky bych měla najít odpověď. Celkem rychle.

,, Rejnoku"? promluvil na mě Tommy. Moc jsem se zasnila.

Polovina Parlamentu byla pryč. Zbyla jsem tu jen já, Big Q, Tommy, Tubbo a Sapnap.

,, Vidím, že si neposlouchala. Jednoduše. Když jste byli pryč stalo se spoustu věcí" vstane Tubbo a dojde k oknu. O to se opře a upřeně se dívá ven na hradby.

,, Asi 3 týdny potom co jste odešli přišel největší útok ze všech" začal vyprávět:,, Dream zničil polovinu hradeb, spoustu domů a... " odmlčel se.

,, Byli i mrtvý" řekl Tubbo a od okna se podíval na mě. Šlo vidět, že ho to ničí. Pak svůj pohled přesunul na Big Q.

,, Pokud chcete vědět víc" odešel od okna a sedl si zpátky na židli:,, Zajděte za Memory boyem" řekne stručně a chytne nějakou složku papírů do ruky.

,, Jen... Nikde jsem tu Ranboo neviděla" řeknu a pohlédnu na Tubba. Tubbovi se na chvíli zastaví dech. Tommy a Sapnap se na něj se smutným pohledem podívají.

,, Ranboo... Ranboo ve Snowchesteru není. Odešel do Dream SMP" Tubbo odvětil bez emocí.,, Běžte za Maky. Její dům snad ještě poznáte" dokončí to Tommy.

Tak proto tu Ranboo není- To mi je líto. Nechápu proč Ranboo odešel. Byli to manželé (Platonic) a adoptovali spolu dítě.

Omluvným pohledem jsem se podívala na Tubba. Zvedla jsem se a rozešla se za Big Q ven.

Teď nás čekal těžší úkol.

Jít za Maky.

Její dům jsem tak tak poznávala. Květiny co měla všude kolem domu zmizeli a za okny místo šedo-bílých závěsů byla sytě černá. Na střeše šlo vidět, že se tam dávali nové tašky a na prknech z tmavého dubu šlo vidět, že to byla nová vrstva.

Prošli jsme plot a rozešli se k dveřím bez zvonku. Vzala jsem mou ruku a silně zabušila na dveře.

Pochvíli se otevřeli a v nich stála Maky. Oba si nás přeměřila pohledem a pak se opřela ve dveřích.,, Co tu potřebujete"? zeptala se.,, Tommy nás za tebou poslal jako za novým Memory boyem" Big Q za mnou odpověděl.

Maky si povzdechla a pak odstoupila od dveří.,, Pojďte dál". S děkovným pohledem jsem vešla dovnitř a Big Q za mnou. Když jsem Procházela uslyšela jsem jak si potichu zamumlala:,, Tommy. Já tě fakt zmlátím bramborou". Asi z nás moc šťastná není.

Stáli jsme ve prostorné místnosti co dělila kuchyň a schody nahoru. 

Maky kolem nás prošel a ukázal, že máme jít za ním. Prošli jsme Kuchyní, která je spojená s Jídelnou. Maky otevřela dveře a nestačila jsem se divit.

Byla to obří místnost ze Smrkového prkna. Na stranách od stropu dolů byli obří dubové knihovny. Na konci byl velký krb a u něho byli dvě  černé křesla a menší tmavě hnědý gauč. Mezi tím byl konferenční stolek.

Maky se rozešla do místnosti a my za ní. Vzala knihu na konferenčním stolu a posadila se do jednoho z černých křesel. My jsme se posadili na gauč.

Rozhlížela jsem se po místnosti a pak jsem uviděla na krbu fotku v rámečku. Byla to fotka celé L'Womanbergu. Dobré časy.

Makyna nás projela pohledem a pak si na klín položila celkem velkou knihu. Otevřela jí a já mohla vidět její obal:

MEMORY BOOK

Začala listovat a po chvíli se zastavila. ,,Strana 53, Datum 7 července" řekne po chvíli Maky znovu se na nás podívala.

Odkašlala si a začala vyprávět: ,,Psalo se sedmého července a ve Snowchesteru byla hustá atmosféra. Celý den se táhl pomalu a nudně. Pomalu zapadalo slunce a začalo se stmívat. Bylo okolo sedmé hodiny večerní když se z nebes snesl první šíp".

,,Po chvíli další a pak jich najednou bylo deset. Po chvíli co to přestalo se, ale začali objevovat ohnivé šípy".

,,Vše se sešlo strašně rychle. Dream a jeho lidi zničili hradby a vrhli se po budovách. Snowchester se bránil a začínal i vyhrávat. Najednou se stalo něco neočekávaného. Wilbur vyšel na zbylé nezničené hradby.  Všichni na něj pohlédli. Stál vedle tlačítka a jen se usmál a pronesl onu větu".

,,It was Never Meant to Be"

,,Stiskl tlačítko a všude začali vybuchovat TnT. Naposled co jsem shlédla k Wilburovi bylo v tu chvíli co mu do hrudi Philza vrazil diamantový meč".

Zakryju si pusu a Big Q vedle mě sedí a hypnotizuje knihu. Maky si trochu protřela oko a pokračovala.

,,Toho dne jsme ztratili, ale ještě někoho. Někoho vám dvěma blízkého" řekla potichu. Přemýšlela jsem, ale najednou Big Q rychle vstal.

,,Neříkej mi-". ,,Je mi líto" umlčela ho Maky. Big Q se rychle otočil a vyrazil z místnosti a taky z domu. Já a Maky za ním. Big Q když vyběhl začal se otáčet. ,,Nová část na pravé straně" jakoby mu odpověděla Maky.

Big Q se tam rozběhl já za ním. ,,Kam běžíš"!? zakřičela jsem, ale odpovědi se mi nedostavilo. Snažila jsem se držet u Big Q co nejblíže.

 Čím díl jsme běželi tím jsme se k něčemu blížili. Obřímu náhrobku-

Big Q se na něho podíval a se slzami spadl na kolena. Přiběhla jsem k němu a nechápala jsem co se stalo. Podívala jsem se na náhrobek a vrhli se mi slzy do očí.

Na náhrobku stálo:

V šťastné vzpomínce na 

Karl Jacobs

19. července 1998-7 července 2020

Vždy na tebe a na tvé činy budeme vzpomínat