Útěk za Svobodu (Dream SMP)

7. Ztracený Zámek

Art- Instagram- zakdoesntdoart, Wattpad- Nikki_xdddddddddddd

Pohled Rejnoka:

Tekli mi slzy a rukama jsem objímala Big Qho ramena. Brečel silně a rukama si zakrýval obličej. Přišel o nejlepšího kamaráda.

Najednou jsem za sebou slyšela kroky.

,,Zemřel jako hrdina. Ještě před tím než ty TnT vybouchli, někdo od Dreama ti podpálil dům Rejnoku. Najednou z toho domu začali výt tví psy. Karl je musel zachránit. Rozběhl se tam a začal je hledat. Našel tu místnost, ale v tu chvíli Wilbur odpálil TnT a jedno z nich bouchlo do části tvého domu kde byl Karl. On ani tví psy nevyvázli živý. Tam kde stál tvůj dům je pomník všech tvých psů a tady jak můžete vidět... Je Karlův" otočila jsem se na člověka co to řekl. Byla tam Maky. Měla na sobě bílé triko přes které prosakovala krev a přes to černý dlouhý kabát.

Co říkala o mých psech... ,,Oni jsou mrtvý"?! lehce jsem křikla na Maky. Maky jen kývla a podívala se na oblohu. 

,,Stmívá se. Měli by jste jít" promluví Maky a pak zmizí v temnotě.

Big Q se zvedne a utře si slzy. Beze slov se rozejde tam kde by měl stát jeho dům. Zvedla jsem se a šla rychle za ním.

Před jeho domem se zastavil a podíval se na mě.,, Rejnok... Promiň, ale musím nad tím přemýšlet. Zemřel mi nejlepší kamarád" odvětí sklesle. 

,,A kde mám asi spát? A k tomu taky to byl můj přítel a k tomu mi zemřeli psy a byl podpálen můj dům"! naštvala jsem se trošku.

,,Promiň" zabouchne dveře a nechá mě tam stát. Kopnu silně do jeho dveří a zařvu,, Hajzle"!

Procházím se Snowchesterem a nevím kde přespat. Je okolo deváté večer a já tady bloudím. Najednou se přede mnou objeví Fundy.

,,Co tak pozdě"? zeptá se když ke mně dojde. ,,Ale, asi víš o mém domě... No a nemám kde přespat" odvětí a pokusím se o úsměv. Fajn nucené úsměvy mi nejdou.

,,Co Quackity"? podívá se na mě a nakloní svojí zrzatou hlavu. ,,O něm radši nemluv" odfrknu si a dám si ruce v bok.

,,Běž k Eretovi. Je teď pryč a má dost volných pokojů" řekne pochvíli. ,,A kde Eret bydlí"? podívám se na něho s úsměvem. On mi rukou ukáže ať jdu za ním a já ho následuju.

Po asi 15 minutách jsme došli k koncům hradeb a taky jednomu z východů. Prošli jsme bránou a já nechápala kam jdeme. 

,,Jsme zde" pronese Fundy a já nemůžu vynadívat oči. Přede mnou byl zámek! O dost menší jak Eretův hrad, ale stále! Vešli jsme dovnitř a Fundy mě dovedl do prvního volné místnosti. Poděkovala jsem mu a rozhlédla se po pokoji.

Po chvíli jsem odložila svoje věci a vyčerpáním jsem spadla na postel. 

2 měsíce... Jak to teď vše bude? Big Q. Člověk kterému jsem věřila a utekla s ním, mě ani nepustí dovnitř.

Maky. Moje nejlepší kamarádka, se chová jako kdyby mě neznala.

Mí milovaní psy. Nedokázala jsem je pohlídat.

Karl. Můj dobrý kamarád.

Wilbur. Člověk který mě v Dream SMP jako první přivítal a naučil mě na kytaru. Taky mě naučil, že musím zvládnout prohru Voleb.

Můj Dům, který jsem stavěla s Maky a dává mi tolik vzpomínek.

Všichni jsou moc jiní. 

S tou to myšlenkou jsem usnula.

14.srpna

Vzbudilo mě náhlé světlo. Rychle jsem se vyšvihla do sedu a rozhlédla se.

,, Dobré ráno" řekne hrubější hlas. Otočím se k němu a stojí tam Eret.
Stojí u okna u kterého asi roztáhl závěsy.

,, Do... Dobré ráno" vstanu z postele.,, Tvé oblečení je celkem špinavé a myslím, že jiné nemáš. Něco si najdi v mé skříni a pokud ti to nebude vadit budu tě čekat v jídelně" lehce se ukloní a odejde z místnosti.

Ještě než odejde se na něj usměju a když zavře dveře rozejdu se do skříně. Je o dost vyšší jak já, takže mi nic z jeho oblečení nepadá až na...

Ne! Vytáhnu L'Manburg uniformu. Je jich tam víc. Některé větší, menší. No co... obléknu se do ní a pak vezmu první větší mikinu co tam najdu a hodím ji přes sebe.

S batohem vyjdu z pokoje. Po chvíli blouznění dojdu do jídelny. Tam už sedí Fundy s Eretem a o něčem se baví. Oba dva pohledy padnou na mě.

Fundy si prohlédne uniformu na mě a trochu se zatřese. Eret si jen povzdechne.,, Posaď se" usměje se na mě. Posadí se a pak odpovím:,, Omlouvám se... nic lepšího tam nebylo".,, V pořádku jen až budeš odcházet zapni si tu mikinu" řekne Eret a pustí se do jídla.

Potom co to dojím se rozloučím s Eretem a s Fundy odejdeme do Snowchesteru. Ještě než odejdeme Eret na mě zavolá:,, Běž k Niki pro oblečení". Eret je doopravdy Milý člověk.

Za hradbami se Fundyho zeptám kde bydlí Niki a pak se rozloučíme.

Snažím se dívat do země a doufat, že si nikdo té uniformy nevšimne. Díky bohu ne.

Dojdu k Niki a zaklepu. Do chvíle se dveře otevřou a stojí tam usměvavá Niki.