Útěk za Svobodu (Dream SMP)

3. 17 svíček

(Úžasný Art jako vždy od   @Yasumyo_ )  

Pohled Rejnoka:

22. Července

Vzbudil mě hlasitý zvuk venku. Kdo je tak hlasitý v... Kolik je hodin? Zničeně se přehoupnu na okraj postele a podívám se na hodiny přede mnou. Devět. Brzo. Znovu si lehnu teď už né pod peřinu, ale na ní a ruce si dám za hlavu.

Ten strop je čím dál tím více zajímavější. A zajímá mě vůbec co je dnes za datum.

Najednou na mé dveře někdo zaklepal. Nejspíše vetřelec: „Dále". A kdo jiný dveřmi prošel než Big Q. Zavřel za sebou a rozešel k mému oknu. Zdvihla jsem se a opřela se o rám mé postele. Já z ní nestávám.

„Všechno nejlepší k sedmnáctým narozkám" usměje se Big Q na cestě k mému oknu. 22. Července je tedy- Uběhlo to vcelku pomalu mno.

Quackity došel k mému oknu a roztáhl mé tmavě modré závěsy do kořán. Do očí se mi dostalo přímé sluneční světlo a já si před ně rychle dala polštář. „Hajzle" zasyčím, když si na světlo zvyknu a hodím po něm polštář. Trefila jsem hlavu. 1-0 pro mě.

„Nech mě aspoň na Moje narozky" zavolám na něj, když mi vrací polštář. Quackity si jen odfrkne a odejde z mého domu. Sjedu po rámu mé postele a přes obličej si dám polštář. Ještě hodinu bych si mohla lehnout.

Po nějaké době došel zpět. Snažil se být potichu, ale skřípání mých dveří by vzbudilo i mrtvého. Snažil se našlapovat potichu a já se rozhodla, že budu dělat, že spím. Tuhle hru umí hrát dva.

To se mi pořádně vymstilo-

„Do pič-" rychle jsem vyskočila z mé teď už mokré postele. Ten idiot mě polil. Měl tam záchvat smíchu, tak jsem vzala můj mokrý polštář a napálila jsem mu ho do obličeje. Ihned se přestal smát a já teď začala. Jeho obličej byl Neodolatelný. 2-1 stále pro mě.

Když odešel, tak jsem se zničeně převlékla do tmavě hnědo-žluté kostkované košile, šedých kalhot a tenisek co jsem našla. Nakonec jsem převlékla postel a vyměnila polštář a obě věci vyvěsila z okna. Když jsem to měla hotovo vzala jsem si svojí brašnu a vydala se za Big Q.

Stál před mým domem a opíral se o zeď. Když mě slyšel, ihned se na mě otočil. „Tak co jaká byla sprcha"? Naklonil hlavu a nahodil úšklebek. ,,Osvěžující, a jak se ti líbilo spravení účesu"? Usmála jsem se na něj a užívala si jak se jeho úšklebek pomalu vytrácí. 3-1 pro mě, nebo 3-2. Už ani nevím, ale stoprocentně vedu.

„Účes je novější..." naštvaně se ušklíbl „ Ale ty poprvé v životě vypadáš k světu". Vítězně se usmál. Vzala jsem ze země nejbližší klacek a lehce jsem ho praštila přes hlavu. Ihned se za ní, chytl a s naštvaně, se podíval na mě. „Snad se ti v ní rozsvítí" usmála jsem se a klacek hodila pryč. 4-3 stále vedu.

Rozešla jsem se k lavičce u řeky a pochvíli jsem slyšela, jak se Big Q vydal za mnou. Měla jsem lehký náskok, ale doběhl mě. Najednou mě otočil za rameno, abychom se dívali naproti sobě. Zvedla jsem jedno obočí a čekala, co mi řekne.

Najednou začal hrabat v kapse a vytáhl krabičku, kterou mi s úsměvem podal. Krabičku jsem lehce otáčela v ruce a prohlížela jí. Byla to malá, ale delší našedlá krabička s černou stužkou. Pomalu jsem stužku rozvázala a oddělala a otevřela krabičku.

Byla v ní malá stříbrná lžička s vyrytým R na rukojeti. Vcelku obyčejná a vypadá jako každá jiná, ale však je speciální.

„Není to moc, ale vím, že sbíráš různé věci a lžička je vždycky vhod" usmál se Big Q a poškrábal se za krkem. Lžičku jsem pár krát v ruce obtočila a vrátila ji zpátky do krabičky a dala si ji do brašny. Přiblížila jsem se blíže k Big Q a pomalu jsem obmotala ruce okolo jeho krku.

„Je to úžasný dárek" řeknu když mi Quackity objetí opětuje. Chvíli tam tak stojí než se odtáhneme a Quackity mě začne táhnout k lavičce u řeky.

Flashback 22. Července 2018

Seděla jsem na lavičce naší rozhledny a poslouchala můj disk Mellohi. Slunce pomalu zapadalo a krajina v dálce přestávala být plná života. Krásný to večer. Ruce jsem měla opřené za sebou, abych na ten úžasný výhled lépe viděla.

Najednou se za mnou ozvaly kroky a já rychle cukla hlavou. Stál tam Makyna, který se na mě usmál. Usmála jsem se na zpět a vrátila hlavu zpátky k rozhledu. Makyna ke mně pomalu došel a sedl si vedle mě.

Když o tom tak přemýšlím měli bychom na rozhlednu chodit častěji je to naše práce, ale díky tomu, že je to od království dál tak se sem dostaneme pouze občas. Hlavně, když chcem zmizet od lidí.

Rozhledna je menší Kamenná plošina na nejvyšší hoře v okolí. V L'Womanburgu jsou hory o dost vyšší, ale jak jsem říkala je to vcelku dál. Na kraji rozhledny a ke straně k dlouhého příkopu stojí lavička a hned vedle ní Jukebox. V levém horním rohu rozhledny je Enderchestka na braní disků.

Mohl by jsme tu udělat střechu, už párkrát jsem tu promokla a ta chřipka příjemná vcelku nebyla.

Po nějaké době ticha Makyna promluvil. „Všichni ti dnes už něco dali a já si myslím, že bych tento den mým dárkem dokončil" říkal mezitím co z kapsy vytáhl krabičku a hrdě mi ji podal. S úsměvem jsem ji vzala a prohlédla si jí. „Díky" podívala jsem se na něj. „Ani si to neotevřela pohni si" zasmál se a já se znovu podívala na krabičku v mých rukou.

Držela jsem v ruce menší krabičku ve tvaru čtverce v barvě zelené obvázanou černou třpytivou stužkou. Na krabičce bylo napsáno: "Pro Re".

Rozvázala jsem stužku a otevřela krabičku. Byl v ní menší zlatý medailonek. Vzala jsem ho z krabičky a tu položila na lavičku vedle mě. Párkrát jsem ho otočila a podívala se na přední stranu. Bylo tam vyryté "R".

Otevřu ho a uvidím obrázek mě a Maky, když jsme poprvé vyvěsili L'Womanburgskou vlajku. Byli jsme obě dvě v našich uniformách. Byl to jeden s těch nejlepších momentů.

„Díky Maky. Vypadá úžasně" usměju se na ně a objemu ho. „Maličkost" ukáže jeho obvyklý úsměv a objetí mi opětuje. Když se odtáhneme, všimnu si, že na krku má podobný Medailonek jen místo vyrytého "R" na předku Medailonku je "M". „Má to ještě jednu výhodu. Pokud se té druhé něco vážného stane, nebo se nám rozpadne přátelství celý medailonek ze zlaté zčerná. Cliché já vím, ale v této době potřebujeme vědět o tom co se s druhou děje" Makyna promne Medailonek v prstech. „S kouzlem mi napomáhal nikdo jiný, než Jirka" ušklíbne se a z Medailonku se podívá na mě.

Usmála jsem se. Mám úžasné přátele.

Připnu si Medailonek okolo krku a podívám se na oblohu nad nás. Jak si pochvíli všimnu Maky se ke mně také přidal. Nějakou chvíli jsme sledovali tmavě-modrou oblohu posetou třpytem a mezitím si broukali do rytmu jednoho z našich nejoblíbenějších Disků. Jak si lépe představit konec mých narozenin, než s člověkem, kterému věřím.

Mellohi skončila a my seděli v tichu. Najednou Makyna vstal a přešel přede mě a natáhl ke mně ruku. Nechápavě jsem se na něj podívala a nechápala, co po mně chce. „Jdeš? Je vcelku pozdě a já nepotřebuji, aby po nás šli Létající Rejnoci (Phantomové)" už jsem pochopila co Makyna tou natáhlou rukou myslel. Chytla jsem se jeho ruky a vyhoupla se na nohy. „Běž na před, budu hned u tebe" Makyna kývl, že rozumí a pomalu za doprovodu pobrukování se rozešel ke království.

Rozešla jsem se pro můj disk, který jsem vrátila do Enderchestky hned vedle. Podívala jsem se do dálky rozhledny. Tímto směrem jsme nikdy nebyli a čeká nás tam jednoho dne spoustu neočekávaného. Upravila jsem si Uniformu a vydala se za Maky ukončit tento úspěšný den.

Konec Flashbacku:

Usmála jsem se nad vzpomínkou mých 15tých narozenin. Byli to moje jediné narozeniny, které jsem v L' Womanburgu strávila a moje 2 Narozeniny s Makynou. Po 3 letech tu vedle mě teď nesedí a neposloucháme spolu Disky a nesmějeme se starým časům. Chybí mi tu Makyna.

Povzdechla jsem si nad Vzpomínkou a Medailonek v rukou jsem pustila.

„Tak Big Q. Co chceš dnes podniknout"?