Útěk za Svobodu (Dream SMP)

13. Studené Kapky

Pohled Rejnoka:

Odcházím.

Je 3 minuty po deváté a on furt nikde. Já jsem tu 10 minut předem a on tu ani není!

Vezmu nosítka na které se bude dávat dřevo. Vytáhnu propustku a rozejdu se k bráně.

,,Dobré ráno Rejnoku"! pozdraví mě Fundy. Co jsem si myslela. Je strážný. 

,,Dobré, dobré" usměju se a ukážu mu propustku. Podívá se na ní a hlavou kývne, že je to v pořádku. Potom se podívá na nosítka, které za sebou táhnu a snaží se udržet smích.

,,Tak si uži-" byl někým přerušen. ,,Čekej na mě"! zakřičel někdo z dálky. Otočila jsem se k neznámému a tipujte kdo to byl.

Náš milovaný a očekávaný Sapnap!

Fundy se Sapnapovi rozesmál a já s ním. ,,Chodíš teda na čas povím" rýpla jsem si a Sapnap se na mě otráveně podívá.

Sapnap se prokáže propustkou a Fundy mu na ní kývne.

,,Víš ty co? Když neumíš chodit na čas povezeš nosítka" pustila jsem nosítka a s rozloučením s Fundym jsem se vydala na místo, které bylo mapě zaznačené.

,,To není fér"! slyšela jsem sem od Sapnapa, který za mnou šel a táhl nosítka. ,,Prosím tě! Když nejsou ani tak těžké. Teď tam máme pouze sekyry. Čekej až tam bude to dřevo!" vysmála jsem se Sapnapovi a znovu se zadívala do mapy.

O několik hodin později:

Seděli jsme pod stromem a dívali se před sebe. Ani jeden z nás neměl náladu se bavit. Však Sapnap ticho prolomil.

,,Promiň, že na tebe vždycky házím tak hnusné obličeje. Jen... Dával jsem tobě a Quackitymu za vinu, že Karl zemřel" podíval se na mě a já na něho s celkem nechápavým obličejem.

,,Vím, že to vaše vina nebyla, nebo aspoň tvoje rozhodně ne" podíval se někam do dály. Stále jsem mlčela a jednoduše jsem kývla hlavou.

,,Ty víš jak zemřel Karl"? podíval se na mě Sapnap. Kladně jsem kývla hlavou.

,,A víš proč jsem tady já, nebo Gogy. Jak to že nejsme s Dreamem?" na to jsem však hlavou zakývala záporně. Tahle otázka mi hlavou šla nějak dobu.

,,Ještě před Snowchesterem jsem se já a Karl doopravdy milovali. Chtěli jsme se dokonce i vzít. K tomu to rozhodnutí jsme však nemohli dojít, protože jsme oba byli na jiných stranách. Nakonec jsme to chtěli oznámit, ale po zjištění, že jste vy dva pryč jsme to chtěli nechat až se vrátíte. Však vy jste se nevraceli... A pak se stal ten den kdy Karl zemřel..." Sapnapovi se nahrnuli slzy do očí. Bylo mi ho líto však nevěděla jsem co udělat.

,,Odešel jsem od Dreama potom co nedal žádné sympatie ke Karlové smrti. Nakonec utekl i Gogy když se prý Dream zbláznil. Slyšel jsem to, že George silně uhodil potom co mu řekl, že dál nechce zabíjet lidi. Jestli je to pravda však nevím" Sapnap se trochu více sklouzl po stromě. 

Nevím jestli se ve mě objevili sympatie, ale udělala jsem první co mě napadlo. 

Objala jsem ho.

24. srpna

Každý den byl pro mě stejný.

Vstát každý den v nelidský čas, najíst se v prázdné Jídelně, jít do práce, povídat si s Fundym, povídat si s Niki, večer se najíst v jídelně, číst Ranboo deník, hrát na Wilbrovu kytaru a pak zas jít spát.

Dnes byl deštivý den. Však Tommy nás musel poslat sekat dříví.

Někdy mám chuť mu vrazit. Stále rozkazuje, ale stejně nikdy nic nedělá.

Hodím sekyru někam hodně daleko a sjedu se pod strom vedle Sapnapa. 

,,Končím"! zničeně řeknu když si sednu na zem. Sapnap se mi vysměje. Sedí pod stromem už dobrou chvilku a není ani tak mokrý jako já.

Sedíme dlouhou chvíli pod stromem a neuvědomujeme si kolik je hodin. Najednou uslyšíme někoho jak na nás volá. Otočím se jeho směrem a myslím si, že mám Halucinace.

Quackity.

Bouchla jsem ramenem do Sapnapa, který přestal mluvit a podíval se směrem, kterým jsem se dívala. Zamračil se.

Jak jsem zjistila Sapnap Quackityho neměl v lásce. 

Když viděl dvě hlavy vykukující zpoza stromu a sledujícího rozešel se za námi. Rychle jsme oba vstali.

,,No- Tady jsou obědy" podal každému z nás krabičku s jídlem. 

Sapnap děkovně kývl a sedl si ke stromu a začal jíst.

Já své jídlo položila na zem a gestem jsem ukázala Quackitymu ať jde za mnou.

Odešli jsme dál od Sapnapa někde do deště.

,,Jak to že si tu ty místo Niki. Niki roznáší vždy a neříkej mi, že čas nemá. Ráno jsem s ní mluvila a říkala, že nám ho dnes jako vždy donese" studené kapky na nás oba dopadali.

,,No. Když si to začala. Chtěl jsem se ti... Omluvit. To s tím jak jsem tě nechal venku. Nedával jsem Wilburovu a Karlovu smrt. Nechtěl jsem se izolovat od všech" odmlčel se a pak něco zašeptal což jsem však já neslyšela.

Vím, že něco zašeptal, ale neměla jsem náladu to řešit.

,,Takže dobrý?" podíval se mi Big Q do očí.

,,Dobrý" zvednou se mi oba dva koutky.

Najednou mě nečekaně a rychle Quackity obejme.

Náhlí šok rychle zmizí a já ho obejmu na zpět.

Nějakou chvíli tam tak stojíme v dešti a objímáme se.

Fascinující a vcelku i příjemný moment.

Takových to momentů si musím vážit. Jak rychle přijdou tak i zmizí.