Útěk za Svobodu (Dream SMP)

15. Paní Minecraft

29.srpna

Pohled Rejnoka:

,, Probouzí se"! slyšela jsem někoho jak v dálce zařval.

Otevřela jsem oči, ale hned je zavřela. Až moc světla. Pochvíli co jsem si zvykla na záři kolem mě jsem je pomalu rozlepila.

Nade mnou stáli Puffy a Fundy a sledovali mě. Chtěla jsem se zvednout, ale Puffy mě v tom stačila zastavit.

,, Na zlomené žebro to není dobré" opatrně mě posadila. Zlomené žebro?

Začala jsem se rozhlížet a uvědomila si jednu věc...

Jsem u Puffy v nemocnici!

,, Co se mi stalo. Poslední co si pamatuju byl Techno " otočila jsem se na Fundyho a pak znovu na Puffy.

,, Máš zlomené žebro a prošla si otřesem mozku. Lebku nijak zničenou nemáš, ale žebro se ještě bude pár dní léčit" Puffy se podívá na svůj záznam a pak na mě.

Takže to s tím Technem fakt sen nebylo, ale co se s ním stalo. Jen tak by mě tam nenechal ležet.,, Co se stalo s Technem? podívala jsem se na Puffy.

,, Na mě se nedívej to tady na Fundyho" Puffy ukázala na Fundyho a rozešla se k jednomu z mnoha stolů co tu měla. Můj pohled padl na Fundyho. Zvedla jsem jedno obočí a čekala co řekne.

,, Nevím, toho moc. Když jsem došel nepotkal jsem tě tam. Položil jsem kýble a myslel si, že se po chvíli vrátíš. Na jednou jsem uslyšel hlasitý výkřik. Vzal jsem do ruky kuš a šel za zdrojem  tohoto hluku" kdybych tam zůstala nic by se z toho nestalo.

,, Když jsem chvíli šel uviděl jsem jak Techno stojí a drží se za ruku. Rychle jsem po něm vystřelil. Otočil se na mě a vypadalo to, že se po mně chce rozběhnout. Neváhal jsem a ihned po něm střelil znovu. S šípem v břichu se stáhl a utekl" mít v sobě dva šípy a ukousli prst. Au.

,, Rozhlédl jsem se a najednou uviděl tebe. S Kuší jsem se k tobě rozběhl, ale ty si byla už dávno v bezvědomí. Odnesl jsem tě k Puffy a za 3 dny si se probudila. Tady to končí " takže jsem byla v bezvědomí 3 dny.

,, Podle Fundyho vyprávění slyším, že si bojovala do posledních sil" usmála se na mě Puffy co k nám zrovna přišla. Podala mi hrnek s nějakou teplou tekutinou.

,,Pij. Udělá se ti líp" usměje se na mě. Hrnek si převezmu a dám ho k ústům. Nevoní to nějak lákavě. Pomalu to začnu pít. Po chvíli toho utrpení to dopiju a znechuceně podám Puffy prázdný hrnek.

Puffy mi pomohla, abych se zvedla. Lehce se mi zatočila hlava, ale ustála jsem to.

Puffy mi řekla jaké prášky a kdy, co může a nesmím a kdy mám znovu přijít. Poděkovala jsem a pomocí Fundyho se dostala domů.

31. srpna

Procházela jsem se po Snowchesteru. Poslední den léta. Poslední den prázdnin.

Kdybych byla normální dítě teď bych měla depky jak moc do školy nechci.

Jenže já NEJSEM normální dítě.

Pamatuji si na můj první a poslední den školy...

Flashback:

,, Já to nezvládnu"! naštvaně jsem si dupla. ,, Ale zvládneš" řekl jako vždy klidným hlasem Kimball.

,, Jsi Velká a Silná holka. Už ti je 12. Chci, aby si začala normální život. Já i Mandy si to přejeme" usmál se na mě Kimball. Mandy... Jak já to jméno nesnáším.

Ano. Už je mi 12 a poprvé jdu do školy. Jinak Teď jdu poprvé do školy. Bylo mi kolem 6 když se mi stal ten incident. V tom věku se do školy chodí ne?

Ale co bylo, bylo. Ten život je pryč. Já si ho nepamatuji a Kimball mě vždy odbije s tím, že jsem moc malá. Jak tu frází nesnáším.

Nádech, výdech. Otočila jsem se na Kimballa a lehce se uklonila. On se uklonil nazpět a ukázal mi jeden z těch jeho hřejivých úsměvů.

Usmála jsem se taky a otočila se ke škole. Pomalu jsem se rozešla. Podle instrukcí mám nastoupit do šesté třídy. Tolik lidí, dětí.

U vchodu byla Paní, která se mi představila jako Paní Denial. Ukázala mi školu, Skříňky a ostatní.

Nadešel čas. Stála jsem před dveřmi mé třídy. Natáhla jsem se po klice. Pokud za ní zatáhnu celý život se mi změní.

Toto je město míru. Zdejší děti potkali Zombie jedině tak v knížce. Děti tam nejsou jako ona. Ona se celý život učila jak přežít v tom to světě. Pro ně v životě nejtěžší budou Zlomky.

Neuměla dokonale Matiku či Chemii. Za to uměla s Lukem a utíkat před Creeprem. Kdyby ty to děti viděli Creepra měli by Trauma dokonce života.

Pro ní to bylo normální. Tohle bylo pro ní být Normální.

Chce se tohoto všeho zdát?

Pomalu jsem ruku z kliky sundala a udělala dva kroky dál od dveří.

,, Tu to reakci jsem vskutku nečekala" ozval se někdo vedle mě a já nadskočila zděšením.

Vedle mě stála vysoká dáma. Na sobě měla dlouhé fialové šaty a  přes ně fialový plášť. Fialové rukavice ladili k plášti a dlouhý fialový klobouk ji zakrýval celý obličej. Měla dlouhé  tmavě-hnědé vlasy. V ruce držela Dýmku ze které si někdy potáhla.

,, Mě se bát nemusíš Rejnoku a ne neděs se jak to že znám Tvé jméno. Vím toho O Tobě spoustu" naháněla mi hrůzu.

Jak to že toho o mě tolik věděla?

,, Pokud mě Rejnoku omluvíš, musím jít. Mám toho spoustu na práci" potáhla si ze své Dýmky. Zajímalo mě co má tak důležitého na práci. Však zeptala jsem se na odlišnou otázku.

,, Jak se jmenujete? Je celkem fér, abych věděla Vaše jméno, když víte mé" podívala jsem se na ní. Chvíli mlčela a párkrát si potáhla. Pak se na mě z výšky podívala.

,, Můžeš mi říkat... Paní Minecraft" toto bylo poslední co jsem slyšela než zašla za roh. Paní Minecraft... Zajímavé jméno.

Podívala jsem se na dveře třídy. Teď vím jistě, že tam nechci. Otočila jsem se na patě a vydala se domů.

Kimball nebude šťastný.

________________________________________

Hi Guys!,

vím, že kapitola měla vyjít už včera, ale znáte mě :)

Ahojdaa,

Vaše Makyna