Protože se bál (hp)

4. kapitola

V průběhu dalších let byl jeho život pořád stejný. Nevlastní otec, spíš, než aby mu odpustil, na celou scénu postupně zapomenul a pak se zase odehrálo něco podobného. Vztahy v rodině se nikdy nespravily, ale Severus se s tím postupně smířil. Velký zlom nastal, když mu zemřela matka. Byla to jediná osoba, které opravdu důvěřoval, a s její smrtí se mu zhroutil celý svět. Jako by toho neměl málo.

Ale i s tím se musel naučit žít. Šlo to ztěžka, pořád to bolelo, ale nezbývalo, než jít dál. Naučil se skrývat bolest a smutek hluboko v sobě, zamknutý za chladným pohledem. Naučil se zakrývat své emoce a nedávat najevo slabost. A ani si neuvědomil, že tím vším pomalu mrazí své srdce. Nikdo by jej netipoval na devítiletého chlapce, kterým byl. Vypadal starší, choval se jako starší. Protože nebyla jiná cesta. Nebo ji tehdy neviděl.

A pak přišla Lily a přinesla do jeho života zase kousek světla. Tolik se těšil, až se zase potkají a on jí bude moci vyprávět o světě kouzelníků. Tolik se těšil, až se zase bude smát a prolomí brány, které si on sám vystavěl kolem svého srdce. Ona byla to jediné, co ho v životě těšilo. S ní už život nebyl jenom o tom, vydržet, než bude moci odejít. Díky ní se zase smál a byl rád, že může žít.

Seděli spolu na louce a on jí povídal vše, co o světě čar a kouzel věděl od své matky. Lily byla pozorná posluchačka a vše ji tolik fascinovalo. Kouzelnická škola! Ministerstvo kouzel! Kouzelnické vězení!

„A mají kouzelníci i své vlastní televizní stanice? Aby se dozvěděli, co se v jejich světě děje?" 

„To nevím, Lily," odpověděl chlapec a nervózně se ošil. Televizi doma nikdy neměli, nemohli si ji dovolit. „Ale máme vlastní noviny! Jmenují se Denní věštec a vychází každý den. Píše se v něm o všem možném, co se v kouzelnickém světě děje. Matka jednou jeden přinesla domů, můžu ho najít a donést ti ho úkázat! Ale vždycky jsem si musel dávat pozor, aby ho nenašel otec, však víš..." dodal smutně a zyryl pohled do země.

Lily věděla. O svém otci jí postupně řekl téměř všechno. Vymámila to z něj a jemu to pomohlo. To jediné, co jí nikdy neřekl, bylo tajemství, které mu svěřila matka. 

Když dívka viděla, jak posmutněl, přisunula se k němu a objala ho kolem ramen. 

„Nebuď smutný, vždyť už za chvíli pojedeme do Bradavic a už u svého otce nebudeš muset být. A přece víš, že kdyby ti někdy ubližoval, můžeš přijít za námi."

Severus se usmál. Byl tak rád, že ji má. Ale věděl, že utéct z domu nemůže. Nejen kvůli otci, ale i kvůli Lilině rodině. Její maminka na něj byla vždy moc milá, ale za její usměvavou tváří byl vidět i strach, že se Lily stýká s lidmi, jako je on. A copak jí to mohl mít za zlé? Vlastně dívku docela obdivoval, že se s ním přátelí, i když ví, co je zač jeho otec. Kdyby je někdy viděl spolu nebo nedejbože spatřil Lily kouzlit, dopadla by možná hůř než on. Takové věci jako kamarádství neuznával.

A pak tu byla ještě Petunie. Ta Severuse přímo nenáviděla, ale jejich nenávist byla v tomto případě vzájemná. Byla jako ostatní děti, které znal. Smála se mu a mluvila k němu ošklivě kvůli věcem, za které nemohl.

Často přemýšlel, jestli by Lily k němu byla taky taková. Jestli by se mu také smála, kdyby nebyla čarodějka. Co když se s ním baví jenom proto, aby se o kouzelnickém světě dozvěděla co nejvíce? A až jí Severus dovypráví všechno, co ví, nechá ho být a půjde si najít lepší kamarády?Věděl, že to není pravda, i ona ho o tom ujišťovala, ale stejně se bál. Bál se, že až přijedou do Bradavic, už s ním nebude chtít mít nic společného.

Bál se, že o Lily přijde.