Protože se bál (hp)

6. kapitola

Drželi ho jako na vodítku a táhli dál od školy, mezi šedé kostry opuštěných domů. Klopýtal vlhkou trávou a snažil se nepanikařit. Netušil, čeho všeho jsou jeho spolužáci schopni. Kdyby šlo jen o Fredericka, nejspíše by ho několikrát praštil a nechal ležet. Ale Marka se Severus opravdu bál. Ten hoch byl nejnebezpečnějším soupeřem, jakého kdy potkal. Nikdo doopravdy nevěděl, co je zač ani co všechno dokáže.

Přitáhli jej až k velkému stromu, u kterého zastavili. Celou cestu nikdo neprohodil ani slůvko a to Severuse děsilo. Vypadalo to, že mají důkladně naplánováno, co se bude dít a to nevěstilo nic dobrého, zvláště podílel-li se na onom plánu Mark.

Frederick a dva další chlapci, jejichž jména Severus neznal, ho zvedli a přivázali ke kmenu stromu provazem, který si nesl jeden z nich. Visel přesně tak vysoko, že špičkami bot dosáhl na zem, ale nedokázal se o ně zapřít.

„A teď, chlapečku," prolomil ticho Mark svým sebevědomým hlasem, „si pěkně popovídáme."

Severus na něj nechápavě vykulil oči. Popovídáme? O čem si zrovna s ním tak mohli chtít povídat?

„Slyšeli jsme, že ti včera chcípla máma," ozval se Bill, nevědomky napodobující Markův tón.

Severusovi se oči zúžily vztekem, ale mlčel. Věděl, že zrovna o tomhle Mark určitě mluvit nechce a Bill to řekl spíše jen proto, aby dokázal, jak neuvěřitelně necitlivý umí být, což ze Severusovi nepochopitelného důvodu považoval za svoji silnou stránku, než aby chlapce vyprovokoval.

„Takže teď ti už zbývá jenom fotr, kterej tě má rád asi jako prázdnou flašku vod piva, to teda fakt gra-"

„To stačí, Bille," zasáhl Mark, „Dneska máme na práci důležitější věci než jenom hloupý tlachání, že?" a hodil na Billa tak ostrý pohled, že hoch bázlivě poodstoupil o několik kroků dozadu.

„Takže náš drahý Sevíku," začal rádoby slavnostně, „jak už je ti myslím už jasné, dneska si budeme povídat. Tedy lépe řečeno, ty budeš vysvětlovat."

V tu chvíli Severusovi došlo, o co jim jde, a to poznání ho zděsilo. Věděl, že ať jim pravdu řekne, nebo ne, věřit mu nebudou. Ale Mark jen tak nepovolí, už jen proto, že si to před ostatními nemůže dovolit.

„Víš o co mi jde, že? Tak do toho," řekl tak chladně, až Severusovi naskočila husí kůže. Věděl. A taky věděl, že to nedokáže vysvětlit.

„Nemůžu za to!"

„Jistěže můžeš. Nějak jsi udělal, že Fredericka obmotala větev, když tě honil. Takové věci se nestávají jenom tak omylem."

Severus mlčel a přemýšlel. Moc dobře věděl, jak se to stalo a také že on za to vlastně mohl. Co mu ale tahle banda poví, pokud jim teď na rovinu sdělí, že existují kouzla a čáry? Rozhodně nic milého.

„Proč vás to tolik zajímá?" řekl s třikrát větší jistotou, než jakou opravdu cítil.

„Třeba proto, že bysme to taky chtěli umět?" zapojil se do konverzace Frederick. Bill začal důrazně přikyvovat: „Jo, to tě jako nenapadlo?"

Mark po nich střelil pohledem a oba dva okamžitě zmlkli. Severus by si pomyslel, že je celkem děsivé, jakou nad nimi má moc, ale momentálně měl jiné starosti: „Bolí to," zaskučel.

„Tak povídej a budeš to mít rychle za sebou. Než se budeme muset uchýlit k, řekněme, důraznějším metodám," prohlásil a ušklíbl se.

Severus v sobě najednou ucítil nezkrotnou vlnu vzteku. Krev v žilách mu začala vřít, celý svět mu před očima zčervenal. Zuřil. Všechen vztek, který se v něm nashromáždil během těch let, co snášel jízlivé posměšky a tvrdé rány, chtěl najednou ven. Jeho vlastní bariéry, které si vystavěl kolem svého srdce, se bortily na prach. V hlavě mu třeštilo a ruce se mu třásly. Ztrácel nad sebou veškerou kontrolu a stával se z něj stroj s primitivním úkolem – ničit.

Napůl v bezvědomí zakřičel: „Opravdu chcete vědět, co všechno dokážu?! Tady to máte!" 

A v tu chvíli se zbořil svět. Stromy okolo se kácely, hlína létala do vzduchu. Všichni, včetně jeho samého, se dali na útěk. Uběhl sotva pár metrů a vyčerpáním se zhroutil. Vztek byl rázem pryč a nahradila ho hluboká nicota.