Protože se bál (hp)

8. kapitola

Bylo pozdní sobotní odpoledne a většina obyvatel tento čas trávila v rušných uličkách městečka. Matky se snažily neztrácet trpělivost se svými dětmi, které pobíhaly od jednoho k druhému a nadšeně se smály, několik zamilovaných párů procházelo ulicemi ruku v ruce a nevnímalo nic než toho druhého, skupinky přátel si vesele a hlasitě vyprávěly, co kdo přes léto zažil a jedna stařenka procházela kolem nich a bědovala, jaká je to dneska mládež.

Naproti tomu Severus tiše seděl pod širokým stromem v mrtvě prázdné části obce a listoval v těžké knize. Občas si něco zamručel, chvílemi vytáhl pomuchlaný papír a cosi na něj rychle naškrábal a pak zase očima putoval po stránkách. Nevnímal mouchu, která se spokojeně usadila na jeho koleni a tiše bzučela, ani bukový list, který se mu snesl do klína. Teprve když okolním tichem jemně zašramotily kroky, zvedl oči.

„Seve!" vykřikla přicházející dívka a utíkala se k němu posadit.

Chlapec se na ni usmál.

„Ahoj Lily."

„Tak ukaž! Našel jsi to?" zeptala se zvědavě a naklonila hlavu ke knize.

„Hej, přes ty tvoje vlasy nic nevidím!" postěžoval si chlapec. Lily se zvonivě zasmála a přehodila si svoji rudou hřívu na druhé rameno.

„Tady," ukázal Severus prstem na jeden z dlouhých odstavců, „se píše, že hůlka kouzelníkovi slouží k usměrnění jeho magie. Magie přejde z naší ruky do jádra hůlky a to ji vede přímo tam, kam míříme. Někteří mocní kouzelníci hůlku ale nepotřebují, dokáží vyslat tak mocnou magii, že ji lze vypustit přímo z ruky. Je na to ale potřeba více energie a magie nikdy nebude tak koncentrovaná, tudíž kouzlo bude slabší," dořekl a zamyslel se.

„Ale náhodná magie-"

„Tam jde o to, že když se kouzelník neučí svoji magii používat, najde si cestu ven sama. Obvykle se to stane, když se ten člověk z nějakého důvodu cítí ve velkém nebezpečí. Hodně se bojí nebo si něco strašně přeje a dá tím své magii průchod ven. V podstatě by se dalo říct, že ji navede svou myšlenkou."

Lily pokývala hlavou a znovu se naklonila ke knize. Chvíli oba mlčky seděli a četli husté řádky droboulinkého písma. Musel by na ně být zvláštní pohled.

Dívka se zvedla a začala pochodovat kolem stromu.

„Takže by se ale dalo říct, že je to jenom o vůli? Tak strašně si něco přeji, soustředím na to všechny myšlenky, až si moje magie sama najde cestu, jak toho docílit?"

„Nevím," přiznal chlapec, „ale asi to musí být spojeno se silnými emocemi, musíš vědět, že to opravdu potřebuješ. Takže pokud budeš stát tady a snažit se jenom náhodnou magií vznést do vzduchu list, asi se ti to nikdy nepodaří, protože nebudeš mít dostatečnou motivaci. Otázka je, jestli bys to dokázala, kdyby vedle tebe stál někdo, kdo by ti vyhrožoval, že pokud ten list do vzduchu nedostaneš, zabije tě..."

„Tak tohle radši zkoušet nebudeme, jo?" 

„Dobře," souhlasil chlapec s jemným úsměvem, tolik vzácným na jeho tváři. Kdyby neměl Lily, snad by se nesmál vůbec. Dívka to věděla a snažila se ho rozveselit, co jen to šlo.

Poslední dobou spolu přemýšleli nad tím, jestli by se dalo úmyslně kouzlit i bez hůlky, kterou ani jeden z nich neměl. Severus dobře věděl, jak moc by si Lily přála to vyzkoušet a slíbil sám sobě, že na něco přijde.

Procházel všechny knihy, které se mu podařilo získat, ale všude se o bezhůlkové magii psalo jako o výjimečné schopnosti, kterou ovládá jen velmi malé procento kouzelníků, a i tak vyžaduje tvrdý trénink.

Základním kamenem, na kterém stavěli, byla náhodná magie. Její projevy jasně dokazovaly, že kouzlit bez hůlky svede každý čaroděj. Snažili se vymyslet, jak by se od ní mohli odpíchnout k opravdovým zaklínadlům, ale nikam to nevedlo.

Severus se dokonce odhodlal k několika pokusům sám na sobě. Zkoušel padat ze stromu a usilovně myslet na to, jak se dole neškodně odrazí od země, to se ale nikdy nestalo a on skončil pěkně potlučený. Tušil, že by náhodnou magii spíše spustilo něco, co nebude čekat, ale to se zařizovalo celkem špatně.

Jednou si nad postelí postavil hotový vynález. Zkonstruoval provizorní vodní hodiny, z nichž voda odkapávala do misky připevněné na slabé niti. Vize byla taková, že až do misky nakape dostatečné množství vody, nit se přetrhne a miska mu začne padat přímo na hlavu. V takové chvíli by se snad náhodná magie mohla projevit.

Nakonec celé veledílo dopadlo tak, že když se pozdě v noci vrátil chlapcův otec domů, třískl dveřmi tak silně, až převrhl vrchní nádobu hodin, která ho celého polila.

A tak teď Severus tiše seděl vedle zamyšlené dívky a bál se, že jí nedokáže splnit její největší přání.