𝘽𝙏𝙎 .•♫•♬•𝙜𝙖𝙮•♬•♫•. 𝙤𝙣𝙚𝙨𝙝𝙤𝙩𝙨

Always and forever- Yoonmin 2/2

Jak dlouho už to je od toho incidentu? Asi tři roky. 

Za ty tři roky jsem nemohl n Jimin zapomenout. Spal jsem s tolika lidma a myslel jsem si, že to přejde, ale ne. Pořád se mi vracely všemožné vzpomínky na něj. Na nás. Dokonce i jeho výraz po tom co přišel ke mě do bytu. 

Víte jak se říká, že nevíte co jste měli dokud to neztratíte? 

Bože Jimin mi tak moc chybí, ale nemůžu s tím nic dělat. Už není můj a já nejsem jeho. Všechno dobré co jsem v životě měl mě opustilo společně s ním. Vzal mi všechno důležité. On byl všechno důležité.

A proto se teď nechávám v klidu mlátit přítelem nějaké dívky, která se se mnou vyspala. 

Zasloužím si to. Zasloužím si trpět mnohem víc než je tohle. Ten chlap má sílu, ale i tak není dost velká aby smazala to co jsem provedl. 

,,Más dost?! Tohle tě naučí se držet od Chaeyoung dál!" vykřikl. 

,,Přidej mi ještě, protože pokud se sama nabídne tak to přijmu. Jen mě nezabij. Zbij mě do bezvědomí, ale tak abych zůstal na živu. Musím trpět. Smrt by byla moc velká odměna. Zasloužím si tu hnít se zlomeným srdcem, tak si ještě kopni!" zakřičel jsem z posledních sil. 

,,Ty jsi psychopat?" ptal se. ,,Ne, jen jsem provedl něco neodpustitelného někomu úžasnému. Už kopej! Prosím." prosil jsem ho. Doufal jsem, že mě zbije tak, že se několik dní nepostavím, když v tom...

,,Ne! Vypadni od něj!" vykřikl ten sladký hlas. Ten co už si nikdy nezasloužím slyšet. 

Přede mnou stál Jimin. To už mám i halucinace?

,,Yoongi? Jsi v pořádku?" ptal se. 

Vyděšeně si ke mě kleknul. 

,,Smrt je tak krásná." řekl jsem jen. Zavíraly se mi oči, ale nijak moc jsem to nevnímal. 

,,Ne! Yoongi, musíš zůstat vzhůru rozumíš?!"

,,Smrt je vážně krásná, když si v ní ty." usmíval jsem se na ten krásný přelud.

,,Nejsi mrtvý. Jsem tady Yoongi. Pojď půjdeme ke mě musíš si odpo-" začal mě zvedat, ale já nespolupracoval.

,,Nech mě tady umrznou jestli jsi to vážně ty. Zasloužím si to. Skopej mě, nech mě tady a buď šťastný!" vykřikl jsem a slzy mi začaly stékat po tvářích. 

,,Nejde to. Bez tebe nemůžu být nikdy šťastný." řekl a se smutným úsměvem mě pohladil po tváři.

Málem jsem se vzlyky dusil. 

,,Já tě potřebuju Minie. Nejde to bez tebe. Život bez tebe je tak prázdný. Nic nedává smysl. Pořád tě miluju." vzlykl jsem. 

,,Mám to stejně." řekl tak potichu, že jsem to skoro ani nepostřehnul. ,,Teď ale musíme jít." řekl a chtěl mě vytáhnout za ruku nahoru. Na to jsem ale syknul bolestí a on okamžitě odhrnul rukáv mojí mikiny. 

,,Yoongi co to je?!" vykřikl a začal brečet. ,,Jiminie neplakej prosím. To jsou vzpomínky na to co si nikdy už neodpustím. Třicet na každé ruce a patnáct na stehnu. Jedna rána za každého s kým jsem spal abych na tebe zapomněl a stejně se to nepovedlo." odpověděl jsem mu na otázku a ona se jenom s dalším brekem přitiskl na mé zesláblé tělo. 

,,Y-yoongi. Promiň mi to. P-promiň, že jsem ti způsobil takovou b-bolest." fňukal mi do objetí. Nezmohl jsem se na víc než ho i přes bolest jemně hladit ve vlasech. ,,Ty se nemáš za co omlouvat. Není to nic proti bolesti co jsi ty musel zažívat. Je mi to tak strašně líto." řekl jsem i já.

,,Buďme spolu. Buďme spolu a vymažme celou tu bolestivou minulost. Prosím." řekl najednou Jimin. ,,Nezasloužím si druhou šanci." řekl jsem, ale s hlazením nepřestával. ,,Zasloužíš. Každý si ji zaslouží." řekl a dál se na mě tisknul. 

Tu noc bylo všechno tak, jak má být. S Jiminem bylo všechno dokonalé. Od té doby jsme spolu a vážíme si každé malé chvilky, kterou spolu strávíme. A už vím, že ho nikdy v životě nenechám brečet. Už nikdy nebude trpět. Už nikdy nebude smutný. O to se osobně postarám.

Miluju tě Parku Jimine.

___

Vzešlo z toho něco úplně jiného, než co mělo, ale nevadí.

Dobrou noc