Poslední strážce draků

Kapitola první

Poté se několik dní nic nedělo, tedy nic zvláštního, skoro...Až na to, že jeden neopatrný drak podpálil les, zatímco pod Andreou rupla židle a Luna rozkousala nejslavnější knihu svého druhu. Ale jinak se opravdu nic nestalo. Tahle idylická doba neměla ovšem trvat dlouho...

*

Stalo se to během zimní noci, kdy byl nov a paní Luna měla tedy nejmenší schopnost ochránit rodinu. Andrea právě zpívala dcerce ukolébavku a David štípal dříví. David si odhrnul tmavě hnědé vlasy z čela. když vtom zaslechl zvuk. Zvuk tasícívch zbraní. David se bleskurychle otočil a spatřil tucet zakuklenců v černých pláštích. Zasténal. "Andreo, vezmi Lunu a utíkej." křikl na ni.  "Nemůžu tě opustit." zkřížila si ruce na hrudi "Pokud nechceš, aby umřela i naše dcera tak okamžitě uteč." přikázal jí a vrhl po ní pohled, který nepřipouštěl žádné námitky. Než ale Andrea stihla utéct, muži na koních se již blížili k Davidovi, ten popadl sekeru a zabil prvního útočníka, na dalšího všem již nestačil a zhroutil se na zem. Andrea se odvrátila a popadla Lunu do náruče. Utíkala po lesní cestičce, v patách jí ovšem byli vrazi jejího manžela. Jeden z nich po ní hodil vrhací nůž a zasáhl ji mezi žebry. Andrea klopýtla, ale hned zase vstala. "Paní Luno, co mám dělat?" ptala se v duchu. "Odpusť, že jsem neochránila tebe a Davida. "Ne, ty za to nemůžeš. Ti lidé nenávidí draky a moc dobře věděli, že v novu máš omezenou moc. Já umírám, ale musím zachránit svou holčičku." prosila plačky. "Odvez jí do Surdánu. Tam bude na nějaký čas v bezpečí. Nechci ti lhát, moc dobře se o ni starat nebudou." varovala jí paní Luna. "Lepší než kdyby zemřela." povzdychla si Andrea. "Dobrá, přenesu tě teď do Surdánu, je to odsud celkem daleko, to bys nezvládla." paní Luně se zlomil hlas, ale odříkala zaklínadlo a Andrea se najednou ocitla na malém náměstíčku. "Ale ale, copak se to tu děje." ozval se za ní hlas. "Prosím, vezměte ji k sobě a postarejte se o ni." vysdechla Andrea. "Její jméno je Luna." vyřkla sípavě svá poslední slova. "Jak dojemné, řekni, proč bych se o tebe měla postarat?" odvrátila se od mrtvé Andrei k Luně. "Máš štěstí. Časy jsou zlé a mi budeme potřebovat levnou výpomoc, na to se ty budeš hodit porfektně." řekla a její ústa se zvlnila škaredým šklebem.

Tak a další díl je tu, doufám, že se vám bude líbit :)