"Co za blbečka by něco říkal s dýkou pod krkem!" řekla Luna a pohodila hlavou.
"Nikdy nevíš, co za debila se najde!" pokrčila Sera rameny a zastrčila dýku do pochvy.
"Přišla jsi mě osvobodit? Poslal tě Brian?" ptala se Luna s fanatickým leskem v očích.
Sera pozvedla dva prsty. "Dvě otázky: Ty potřebuješ zachraňovat? To to nezvládneš sama? A kdo je ksakru Brian?"
"To jsou tři otázky!" prohlásila Luna neomaleně.
"Dávej si pozor, co říkáš! Jsem to já, kdo je tady ozbrojen!" varovala ji Sera.
"Jo, ale nejsem to já, kdo tu nemá co dělat!" založila si Luna ruce na hrudi a vyzívavě si Seru prohlížela.
"A zase to jsem já, kdo tě odsud může dostat!" povytáhla Sera obočí.
Luna si povzdechla: "Dobře, dobře. Vyhrála jsi!"
"Já vím!" usmála se Sera sladce a stáhla si kápi do čela, aby nebyly vidět odlesky bělma jejích očí.
"Trocha skromnosti by ti možná i slušela!" zabručela Luna.
Sera se na ni mrazivě podívala. "Neštvi mě, nezapomínej že jsem tvoje jediná ¨naděje, že se odtud dostaneš, po čem podle mě opravdu toužíš!" usadila ji Sera.
¨Luna se nadechla, že jí něco pádného odpoví, ale nic ji nenapadlo, tak jen zavřela pusu a přikývla. "Dobře, ať je tedy po tvém, co budeme dělat?"
"Ty tady hezky počkáš, vypadá to, že všichni v domě už konečně usnuli, tak udělám to, proč jsem vlastně tady!"
"A to je?" zeptala se Luna, přestože odpověď znát vlastně ani nechtěla.
"Můžeš hádat!" nadzvihla Sera obočí.
"Ty je chceš zabít?!" zděsila se Luna.
Sera obrátila oči v sloup. "Samozřejmě že ne. Chci je pouze okrást!"
"Pouze! To se nebojíš, že tě chytí, zatknou a pověsí?" divila se Luna.
"Pokud se o to pokusí skončí s podříznutým hrdlem! Stajně jako ty, pokud okamžitě nezmlkneš!" zpražila ji Sera pohledem.
Luna sklonila hlavu a Sera si jí přestala všímat a začala zkoumat dveře.
"Jsou zamčené!" řekla Luna. A to si říká lupič.
Jakmile to dořekla ozvalo se klapnutí, Sera se narovnala a uspokojeně se na Lunu zkřenila. "Cos to říkala?"
"Páni!" hvízdla Luna obdivně.
"Nezapomínej, že jsem profesionál!" řekla Sera tiše a vykradla se ven.
Luna měla chuť vyrazit za ní a pomoct jí. Pak ale pokrčila rameny. Ví určitě líp jestli mě potřebuje, a pokud by to tak bylo, vzala by mě sebou.
*
Sera tiše našlapovala na špičky. Byla skoro jako šelma. Šelma jdoucí cílevědomě za svou kořistí. A ta kořist byly peníze. Jak taky jinak.
Podle svých zkušeností věděla, že bohatí lidé schovávají peníze vždy ve svém pokoji na nějakém tajném místě. Tak tajném, že bylo jasné, kde ty věci budou. Obvykle schované pod falešným dnem truhličky nebo trezorem za gobelínem.
Sera si prohlédla obsah šperkovnice. Samé šunty. Levné cetky, které nejsou dokonce ani PĚKNÉ.
Pak oddělala falešné dno...a ejhle diamantový náhrdelník. Jak nápaditá skrýš. Ale ten náhrdelník je opravdu úžasný, někde ho dobře střelím. I kdyby jen za polovinu jeho skutečné ceny, budu si žít jako královna aspoň půl roku.
Sera pokrčila rameny. To bude stačit. Nic se nemá přehánět, že Danielly? Při vzpomínce na svého učitele se musela chtě nechtě usmát.
Paní domácnosti se ve spánku zavrtěla a poškrábala se na nose. Sera sebou trhla. Téměř na ni zapomněla. Když si vzpomněla na Lunu v jejích otrhaných šatech spící v temném sklepě, měla chuť tu ženu zabít. Pak si ale vzpomněla na další moudra jejího učitele: Nezabij, pokud to není životně důležité.
"Máš štěstí, ani nevíš jaký!" zavrčela na spící ženu a odešla.
Když vešla do temného sklepení, Luna byla opět v limbu. Sera se na ni usmála. Vypadá celkem mile. Pak potřásla hlavou. Nemožné, nemůžu si znovu někoho oblíbit, nesmí to dopadnout jako minule!
Kopnutím Lunu probudila. "Chceš jít se mnou nebo tu zůstaneš?" zeptala se jí.
Luna se usmála. "Můžeš hádat!" řekla když vyskočila na parapet okna a seskočila ven.
Z ní vážně něco bude!
Je tu další díl, tentokrát je tam trochu víc popsaná Sera, doufám, že se vám bude líbit jako ty předchozí kapitoly a podle vašich votů usuzuju, že asi jo :D :D . Jinak, přibude tam ještě jedna (a snad už poslední) postava, tak doufám, že s ní budete spokojení. Jak se vám líbí Sera? Piště do komentů ostošest :D :D
ČTEŠ
Poslední strážce draků
FantasíaLuna žije v chudé vesnici jménem Surdán, nikdo ovšem neví, že je v ní víc než se zdá...