Poslední strážce draků

Kapitola devátá

Luna se zastavila. "Tak tady bydlíš?" zeptala se překvapeně i zhnuseně zároveň.

Stály před malým a vůbec ne útulným domem s vymlácenými okny, kterými se proháněl vítr, dveře byly vymláceny z pantů. Barva domu nešla v téhle tmě dost dobře poznat, ale s největší pravděpodobností byl šedý.

"Přesně tady, máš snad něco proti?!" stiskla Sera rty přísně k sobě.

"Ne, samozřejmě že ne!" uklidňovala ji Luna. Ještě by po mně chtěla, abych se vrátila zpátky. Otřásla se.

Sera se najednou rozesmála. "Dělám si legraci. Ten dům je pravá hrůza, už se nemůžu dočkat až se z něj odstěhuju. Ale až se tak stane, bude to do čtvrti boháčů!" slíbila si Sera vážným hlasem.

"Určitě se ti to podaří!" řekla Luna, taktéž vážně. Leda ve snu.

"Já vím, ale teď jdeme na obhlídku mého dosavadního bydliště!" zavelela Sera a teatrálně pozvala Lunu dovnitř.

Vešly do malé chodby, osvětlenou pochodní, pokračovaly jí dál, až došly ke schodům, vedoucím do prvního patra. Jakmile mlčky vystoupaly nahoru, stanuly v malinké místnosti, ve které hořel oheň a u něj seděla dívka.

Jakmile si všimla, že vešla Sera, její tvář se rozzářila úsměvem, když ale její pohled spočinul na Luně, připomínala spíše masku.

"Kdo je to?" zeptala se chladně.

"Přítel." uklidnila ji Sera a spokojeně se uvelebila vedle té dívky.

Její tvář se uvolnila, a ona se znovu usmála. "Těší mě, já jsem Kate!" představila se.

"Luna!" kývla jí Luna na pozdrav a rozhlížela se kolem sebe.

"Sedni si!" vyzvala ji Sera a sama se uvelebila do pohodlnější pozice.

Luna ji poslechla a pozorně si ty dvě prohlížela. Jakmile si Sera sundala kapuci, byly vidět její černé vlasy, sahající pod pás a svázané do culíku a pronikavé modré oči. Naproti tomu, Kate měla světle hnědé dlouhé vlasy, přátelské hnědé oči a milý úsměv, při kterém se jí objevovaly roztomilé ďolíčky ve tvářích a na bradě.

"Vypadáš strašně pohuble!" řekla jí Kate, když ji sjela pohledem od hlavy až k patě...skoro jako by to udělal scanner.

"Asi jí nedávali najíst." pokrčila Sera rameny a natáhla se pro kotlík, který visel nad ohněm.

"Nebuď hamoun!" pokárala ji Kate, když Sera začala hlasitě srkat to, co v tom hrnci bylo.

Sera obrátila oči v sloup, ale přesto Luně nabídla.

Ta však, k překvapení obou dívek, zavrtěla hlavou. "Dneska jsem už jedla, měla jsem snídani. A to můžu být ráda, dnes jsem nebyla hodná."

Kate i Sera vytřeštily oči. To i ony si dopřávaly alespoň dvě jídla denně a ta hubená holka považuje za štěstí, že měla SNÍDANI?

Seru rázem přešla chuť k jídlu. "Na, vem si to!" pobídla lunu a podala jí kastrol.

Luna ho váhavě převzala, nabrala lžící hnědou tekutinu a nacpala si ji do úst. Vzápětí ji hned vyplivla. "Vždyť je to horký!"

Sera s Kate si vyměnily pohled. "Co blbneš? Je to tak akorát."

"Ne, já musím dostat studené jídlo!" skousla si Luna ret.

"Ale no tak, jen to zkus!" přemlouvala ji Sera.

"N-ne, vy-vy to nechápete. Já nesmím jíst nic teplého! Prostě nesmím! Mám to zakázané! Pochopte to! Prosím!" Luna zoufale vrtěla hlavou a v očích měla slzy.

"Neboj, klídek. Nic se nestalo." chlácholila Lunu Kate a natáhla ruku, aby ji pohladila po tváři.

Luna si reflexivně přikryla obličej a rázem přestala vzlykat.

"Pane bože!" vydechla Kate zděšeně. "Holka, co to s tebou provedli?!"

Lidičkyy...je tu další kapitola, jojo vím, trochu pozdě, ale mám pro to důvod, byla jsem v Itálii :p . Takže, jako vždy bych vám chtěla poděkovat za další přečtení, komenty a voty. K těm přečtením, za chvíli tu budou 4 000 a já jsem se s kámošem vsadila, že tolik mít nebudu (to tvrdil on), takže prosím prosím prosím, nepřestávejte číst, nebo to bude v kelu. Děkuju za pozornost a tímto se s vámi loučím.