Poslední strážce draků

Kapitola třetí

Luna si otřela pot z čela a zastrčila si své stříbrné vlasy za ucho.  Za svůj výlet k opuštěnému domu si vysloužila další bití a úkoly navíc. "Ale stálo to za to." pousmála se. A zezadu jí přistál pohlavek. Luna si třela pohmožděné místo. "Za co to bylo?" zeptala se nechápavě. "Za to, že tu lelkuješ, zatímco bys měla pracovat." ozval se chraplavý hlas. Luna se otočila, za ní stál ne moc přitažlivý stařík, s černými vlasy rozcuchanými a modrýma vodnatýma očima očima, navíc mu dech smrděl po kvašeném mléku. Přes svůj vzhled a otřesné chování byl ale ten nejlepší dozorce, kterého mohla dostat. Oproti ženě, která jí našla nebo muže s úhledně zastřiženým knírkem a medovým hlasem, který ovšem na chlapce, co čistil záchody, poslal psa a ten mu ukousl půl lýtka. Chlapec dlouho nepřežil a to jen díky tomu, že se mu nedostalo pořádného vyléčéní, vždyť nebyl nic jiného než otrok. Kdykoli si na něj Luna vzpomněla, obrátil se jí žaludek. "Hej hej, dávala si pozor, co sem říkal?" luskal jí muž před obličejem prsty. " "Omlouvám se pane Hearle." sklopila Luna hlavu. Hearl jí vrazí další pohlavek. "Příště dělej svou práci pořádně, jinak to povím tvé paní." zvedl prst se špinavými nehty a dlouhým krokem odkráčel. Luna si klekla na kolena a začala drhnout schody a pousmála se, jako by Hearl byl schopný to Lunině paní říct, sice vyhrožoval, ale narozdíl od ostatních dozorců nebyl tak krutý. Naštěstí pro Lunu, už tak to totiž měla u "normálních" lidí dost nahnuté, nejen kvůli tomu, že byla nejspíš bastard (nikdo to ale neví jistě, nikdo totiž nevěděl kdo její rodiče vlastně jsou), ale také byla moc jiná, se svými stříbrnými vlasy a černýma temnýma očima, vyčnívala mezi všemi. Luna se protáhla a pohlédla na zbytek schodů a tím pádem práci, kterou ještě bude muset udělat, povzdychla si, to si toho ještě užije.

*

Luna se proplétala temnými uličkami, mířila sice k místu, ke kterému mohla dojít v pohodě přes hlavní cestu, ale raději se pohybovala v těchle částích města, plných lidí, kterými ostatní opovrhovali, tak jako ní. "Holka, nechceš trochu z holuba? prodám za tři měďáky." nabízel jí muž v otrhaných šatech. "Ne díky." usmála se Luna a zavrtěla hlavou. "A nechceš se se mnou vyspat?" křikl na ní jakýsi výrostek. "To opravdu ne." zpražila ho pohledem. "Tak se tak nečerti." pozvedl výrostek ruce na uklidnění. Luna pokračovala v cestě, zahnula do prava, pak znovu do prava, do leva, stále rovně, a nakonec do prava, a byla zase v opuštěném starém domě. "Dannie, kdepak jsi?" křikla na svou mourovatou kočku. Odpovědí jí bylo ticho. Vešla proto do domu a znovu zavolala: "Dannie!" Kočka tam však nebyla. Možná bude v té zarostlé zahradě, pomyslela si a vydala se tam. "Dannie, no tak, kde ksakru jsi." v jejím hlase se začala objevovat panika. "Kde jen může být?" sykla. A pak TO uviděla. Malé tělíčko ležící v kaluži krve. "Dannie!" vykřikla a rozběhla se. Ano, byla to Dannie, to malé kotě, které našla při jedné ze svých toulek a o kterém si myslela, že jí vydrží navždy. A to kotě tam teť leželo a jeho tělo stydlo. "Dannie!" rozplakala se Luna. "Jsi v pořádku?" zeptal se za ní někdo, byl to chlapecký hlas, jak si uvědomila. Luna se otočila a spatřila tam kluka, stejně starého, jako byla ona sama, s rozčepířenými světlými vlasy a pronikavýma modrýma očima. Měl na sobě oblečení, které se do téhle oblasti pranic nehodilo. Luna přelétla pohledem mezi chlapcem a mrtvou kočkou, pak jí to docvaklo. Překotně vstala a začala couvat. "To ty jsi ji zabil, to ty." zavřeštěla. "O čem to mluvíš?" pokrčil chlapec nechápavě obočí. "Zabil jsi ji, a teď se mi ještě vysmíváš? Ty hajzle!" křikla Luna a utíkala pryč. "Já vůbec nevím o čem to do háje mluvíš." zavolal na ní chlapec v odpověď, ale Luna ho již neslyšela, byla pryč.

Omlouvám se, že je další kapitola až teď, měla jsem toho už moc, škola, narozeniny, bratrův maturitní ples a koncert. Takže se omlouvám  doufám, že mi to už nebude trvat tak dlouho :) . Chtěla bych vám všem poděkovat za hlasy a za komentáře, opravdu si toho cením. A taky jsem ráda, že se můj příběh některým nejspíš líbí, protože počet čtenářů přesáhl už stovku...vůbec jsem v to nedoufala :D Ale pokud už čtete Strážce, chtěla bych vás pozvat na můj další projekt jménem: Asstir, pokud byste si ho přečetli a okomentovali, případně dali hlas, byla bych vám vděčná :) Vím, že to má zatím jen jednu kapitolu, ale chystám se polepšit, takže ještě jednou děkuju :)