Poslední strážce draků

Kapitola čtrnáctá

V podobném duchu se její trénink táhl několik týdnů. Vždy to bylo tak, že jí Jack představil něco nového, o čem si byla stoprocentně jistá, že to nezvládne. Ne, že by se jí to vždy zrovna dvakrát povedlo, ale nikdy to nedopadlo tak katastrofálně jako v jejích představách.

Jednoho dne se Jack rozhodl naučit ji jízdě na koni. Na to se Luna zpočátku těšila, koně jsou přece přívětivá, chytrá stvoření, která navíc lidem často pomáhají, její nadšení však ustoupilo, když před ní najednou stálo obrovitá obluda s vyceněnými zuby a vypoulenýma šílenýma očima.

Vyděšeně se podívala na jeho hřbet. „Jak se tam mám asi tak dostat?" obrátila se na Jacka s pochybnostmi v očích.

„To už je tvoje věc," prohlásil spokojeně ze sedla své malé hnědé kobylky. Až teď Luně došlo, že její hřebec nemá sedlo.

Tenhle poznatek přešla bez poznámky, protože jí bylo jasné, že Jack by se na ni pouze sladce usmál a "pomohl" by jí nějakou svou cennou radou do života. Jeho rady do života zněly asi takhle: "nikdy se nevzdávej, protože ten, kdo se vzdává ničeho v životě nedosáhne" a "život je těžká zkouška a jen ten, kdo jeho výzvu přijme, opravdu ví, co znamená žít" nebo "nezáleží na tom, s čím si přišel, ale s čím odcházíš". Místo toho lusknutím přivolala stájníka, který se právě plížil kolem v domnění, že zůstal nezpozorován, a poručila mu: "Pomož mi na tohle zvíře, které se prý nazývá koněm."

Chlapec se nervózně přiblížil k oři. Bohužel ve stájích nejspíš nebyl dlouhou dobu, protože se k němu přiblížil zezadu. A co udělá kůň, když se k němu přiblížíte zezadu? Kopne vás. Mladík to schytal do kolene a nejspíš mu zůstala dlouho pořádná modřina.

Když zkřivil tvář bolestí, Luna k němu vzhlédla. "Jsi v pořádku?" zeptala se ho opatrně.

Chlapec jenom přikývl, zatnul pěsti a zuby a zvrátil hlavu. "To bude dobrý," řekl po chvíli. "To bude dobrý," zopakoval ještě jednou, spíš ujišťoval sám sebe než Lunu nebo Jacka.

Jack vlastně vůbec nevypadal, že by potřeboval ujistit, zda je chlapec v pořádku. "To nevíš, že se ke koním nesmí chodit ze zadu, ty osle? Nedivím se, že tě kopl, měl tě ještě kousnout, aby sis to zapamatoval."

Luna jen obrátila oči v sloup. "Jak by ho asi tak mohl kousnout, když k němu byl otočený zádama?"

"A nejsi ty poslední dobou nějaká drzá?" povytáhl Jack obočí. "Když jsme se potkali poprvé, rozbrečela ses kvůli úklidu."

Luna se rozesmála. "Když trávíte se Serou a Kate moře času, po čase jim budete podobní."

"Ano, to vidím. Už stejně jako Sera zamlouváš věci. Nasedni na toho koně, a to hned!" poručil jí Jack nesmlouvavě. "A ty jí pomož," kývl na chlapce, který si uraženě držel koleno a vrhal na Jacka vražedné pohledy. "A obejdi toho koně," dodal, když se mladík zase nebezpečně přiblížil ke koňskému zadku.

Stájník se opatrně plížil kolem hřebce a sledoval ho postranním pohledem, kdyby mu náhodou začaly z očí a nozder sršet jiskry. To se naštěstí nestalo, a tak stájník zdárně došel k Luně, kde jí ze svých ruk udělal schodeček, načež ji vyšvihl na hřbet.

"No vidíte, že to jde," pochválil je oba Jack. "A ani to nebolelo, ne?"

Luna se na Jacka zaškaredila a snažila se koně mlaskáním jazyka donutit jít.

Jack se rozesmál. "Ne, takhle to nefunguje. Musíš ho stisknout koleny, takhle," názorně předvedl a jeho kobylka se plynule rozjela.

Luna se ho pokusila napodobit, na pátý pokus jí to vyšlo. "No nejsem šikovná?" zavolala vesela na Jacka.

"Popravdě?" odtušil Jack pochybovačně.

"Víš co, radši mi vůbec neodpovídej."

Jack jen ledabyle pokrčil rameny. "Ani jsem to neměl v úmyslu," odtušil. "Teď přejdeme ven, a vyzkiušíme, jestli se udržíš i v rychlejším tempu," oznámil jí a bránou zamířil do přírody.

Kolem stáje nebylo nic, jen louky, stromy a potůček. Skvělé místo na procvičování se, až bude Luna padat, tak si alespoň nerozbije hlavu o dlažbu, jak by tomu bylo ve městě, pomyslel si Jack s úšklebkem.

A opravdu, jen co přešli do klusu, Luna letěla k zemi jako zralá hruška. Byla sice celá od hlíny a trochu odřená, ale nic vážného se jí nestalo. Trocha bolesti nikdy nikomu neublížila.

*

"Rád vidím, že tě to stále baví," podotkl po hodině ježdění, kdy se Luna rapidně zlepšila. Jinak řečeno, dokázala se v sedle jakž takž udržet, sice u toho vypadala jako pytel brambor, ale to není důležité. Aspoň ne moc.

"Človek by nevěřil, že je to i celkem sranda," usmála se Luna.

"Když to člověk umí, může to být i zábava," připustil Jack. Pak se mu ale čtverácky rozsvítilo v očích s dodal: "Což se tebe bohužel netýká."

Luna pohodila hlavou. "Náhodou, ještě pár lekcí a mohla bych vyhrávat závody," holedbala se, při tom ale nedávala pozor co dělá ona a hřebec, ztratila rovnováhu a přepadla přes krk koně.

"Jo, to by to ale musely být závody v padání," rozesmál se Jack na celé kolo, a když viděl Lunin otrávený obličej, musel se smát ještě víc.

"A víš co? Já do té stáje dorazím klidně i bez tebe, tak moc jsem dobrá jezdkyně," snažila se Luna zachovat si alespoň trochu důstojnosti a pobídla hřebce do cvalu.

Jack zůstal daleko za ní a viděl ji jen jako vzdalující se tečku na obzoru.

Ahojky lidičky, společně s tímhle dílem bych vám zároveň chtěla-sice trochu pozdě, ale aspoň snaha se počítá- popřát veselé Vánoce, klidné svátky, a hlavně šťastný nový rok. Doufám, že jste se svýma dárečkama, které jste dostali pod stromeček, a stejně tak i s touto kapitolkou spokojeni. Pokud se bude líbit, zanechte vote, komentář, napište zprávu, cokoli, co se vám líbí a co ne, prostě abych věděla, jak na tom vlastně jsem :D Děkuji