Znova se shledáváme, pane králi//vkook

*34*

JUNGKOOK'S POV
Mé kontrakce se stávaly každou minutou silnější a společně s Jinem, který mě držel pevně za ruku jsme jen doufali, že Namjoon přijde brzo zpátky s jakoukoliv pomocnou rukou. Naše domněnky byly naštěstí správné, jelikož se rozletěly dveře a do místnosti vběhl Namjoon a hned za ním Taehyung a nějaká starší paní, nejspíše porodní bába.

,,T-taehyungu!" vykřikl jsem nadšeně z posledních sil. On ihned přispěchal k mému lůžku a položil mi svou dlaň na tvář.
,,Jungkooku.." usmál se na mě, ale působil poměrně ustaraně a vyčerpaně.
,,Už jste uhasili ten p-požár?" zeptal jsem se
,,Ano, naštěstí se nikomu nic nestalo." odpověděl a začal mi palcem přejíždět po pravém líčku.
,,Aah!" vykřikl jsem bolestí, když jsem ucítil opravdu silnou kontrakci a pevně uchopil černovláskovu ruku.
,,Ššš bude to dobré ano? Jsem tady." uklidňoval mě a věnoval mi dětský polibek na čelo.

,,Vaše výsosti, odstoupíte prosím? Musím ho prohlédnout." nakázala paní Taehyungovi a ten jí bez řečí vyhověl. Nejdříve mi prohmatala břicho a následně se usmála. Já jsem se na ní nechápavě podíval a ona mi ihned osvětlila důvod svého úsměvu.
,,Vypadá to, že to malé už chce opravdu ven." konstatovala a požádala všechny ostatní v místnosti kromě Taehyunga o odchod. Ještě předtím, než kluci odešli pryč z místnosti mi popřáli hodně štěstí a teď už nastal opravdu čas na samotný zákrok.
,,Slyšela jsem, že jste o jedno dítě přišli, je to tak?" zeptala se a otočila se na staršího.
,,Ano. Doktor při zákroku dle toho, co vím ani nepoužil anestetika." odpověděl jí černovlásek a ona se přímo zhrozila.

,,Pane bože na nebi, to jsou mi způsoby. Já samozřejmě anestetika použiji. Císařský řez by byl jinak velice bolestivý." vysvětlila paní a já jsem si oddechl, že už by to nemuselo být tak strašné, jako předtím. Porodní bába si následně nachystala vše potřebné a my už s Taehyungem, který mě pevně držel za ruku jenom vyčkávali, až se konečně půjde na věc. Oběma se nám potili ruce z toho, jak moc nervózní jsme byli. Avšak abych pravdu řekl, nemyslím si, že důvodem byl samotný zákrok, přeci jen nám bylo jasné, že jsem v dobrých rukou. Spíše nás právě v tuto chvíli přepadla starost o naše dítě a také napětí, které každou sekundou více stoupalo, jelikož bylo zřejmé, že za nějaký ten okamžik budeme již rodičové.

Nejprve jsem dostal inijekci do paže, která sloužila na umrtvení a za minutku jsem už byl připraven na samotný zákrok. Koukal jsem se do stropu, jelikož mi krev opravdu nedělala dobře a přímo drtil Taehyungovu ruku.
,,Jsi moc silný lásko, už to bude.." uklidnil mě starší se slzami v očích a za chvilku jsem už sledoval maličké dítě v náruči porodní báby, která ho opatrně předala do náruče černovláskovi.
,,Je to holčička, gratuluji." oznámila a nám oběma začaly téct slzy po tvářích. Pocit, co jsme oba dva právě prožívali se těžko popisuje slovy.
Jedná se o radost, štěstí, útěchu, dojetí a lásku, a to všechno způsobené uvědoměním, že už je z nás jedna velká rodina.

Taehyung mi tu naši princeznu opatrně podal a já nemohl přestat s pláčem. Ostatně, všichni tři jsme na tom byli podobně, jelikož jak je známo,  čerstvě narozené děti řvou o sto šest.
Hned, co mi ji ale položil na hruď její pláč ustal a pomalu ale jistě se měnil na spokojené oddechování.
Černovlásek se ke mě přiblížil a přitáhl si mě do procítěného polibku.
,,Miluji tě." vyslovil mezi polibky
,,Miluji tě, Taehyungu."

Ach ta láska mocná nadělila dar,
oči plné slz, radostný toť v srdci žár.
Princezna se narodila, nádherná jak z růže květ,
každičký závidět jí může, třebaže i celý svět.