Všichni ostatní v místnosti si dali dvě a dvě dohromady a nechápali, proč to nikoho z nich nenapadlo dřív. ,,Asi to musel být nějaký jeho sluha, nebo hůř-někdo z jeho vojska." konstatovala Taehyungova matka ,,No dobrá, ale to přece nemůžeme nechat jenom tak. Někomu se mohlo něco stát, jediné štěstí bylo, že jsme si toho ohně brzo všimli." řekl naštvaně černovlásek a já se ho snažil uklidnit hlazením po hřbetu dlaně.
,,Psst, malá asi usnula. Určitě potom něco vymyslíme, teď nemá cenu to řešit Tae, momentálně se musíme věnovat téhle princezně." řekl jsem a dal jí malinkou pusinku na hlavičku, zatímco mi ona spokojeně dřímala v náručí ,,No dobrá, asi máš pravdu. Ale vždyť víš, že nechci, aby se nikomu z vás něco stalo. Král Kim nám slíbil pomstu, takže je pro nás hrozbou. A já vás chci ochránit za každou cenu." starší se mi podíval do očí a já pokýval hlavou ,,Vždyť já vím." odpověděl jsem a on mi věnoval dětský polibek
Poté se všichni ostatní rozhodli odejít a dopřát nám trošku soukromí s dítětem. ,,Je tak krásná.." vydechl jsem a se slzami v očích pozoroval Sakuru, jak se probouzí ,,Ano, celá po tobě." řekl Taehyung a já se nad jeho lichotkou pousmál ,,Já si ale myslím, že je úplně stejná, jako ty. Podívej na ty rty, mají úplně stejný tvar, jako ty tvoje." podíval jsem se na černovláska a ten se ke mě přiblížil, abych se na jeho rty mohl podívat ještě více zblízka. ,,Vážně?" zeptal se tiše ,,Ano." odpověděl jsem a on mě nenechal se ani nadechnout a okamžitě prolomil tu mezeru mezi námi.
Líbal mě s něhou a láskou a u toho mě držel za ruku a tím zároveň přidržoval hlavičku naší malé princezny. ~ O dva týdny později
Přípravy svatby konečně vrcholily. Všichni měli plno práce, Hoseok s Jiminem lítali od jednoho stolu k druhému, aby je mohli ozdobit barevnými květinami. S Taehyungem jsme se rozhodli, že chceme, aby obřad probíhal přímo v altánku v zámecké zahradě. Upřímně jsem se tohoto dne nemohl dočkat, ale teď, když vím, že to celé začne už asi za hodinu, začínám být opravdu hodně nervózní. Naštěstí jsem aspoň ujištěn, že je naše princezna v bezpečné péči její babičky a jsem rád, že mám po svém boku Namjoona, Jina a Yoongiho, kteří mi tu dělají společnost a snaží se mě aspoň trošku uklidnit.
,,Jungkooku, tak ale neblbni už. Koukej, já byl taky nervózní, ale nemáš se čeho bát, dobře?" uklidňoval mě Jin a já přikývl a snažil se aspoň zhluboka dýchat. Taehyung mě taky zatím vůbec neviděl v róbě, kterou jsem si nechal ušít.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Oblečení mi padlo jako ulité, ale bál jsem se, že se v něm Taemu nebudu líbit. Měl jsem takový strach, že všechno nebude přesně tak, jak jsem si to vysnil. Ale něco mi říkalo, že bych se měl přeci jenom přestat strachovat a myslet na to, abych si ten dnešek pořádně užil. ~ Nastala chvilka samotného obřadu. V našem království máme takový neobvyklý zvyk. Jde o proslov ženicha ještě předtím, než k nám přistoupí kněz a my po něm zopakujeme sliby a řekneme si své "ano".
Kluci mě dovedli až na místo a poté se hned usadili mezi ostatní hosty. Nebylo jich tu tolik, přišlo pouze pár příbuzných z Taeho rodiny, což mi upřímně vyhovovalo. Musel jsem se usmát, když jsem uviděl spokojenou Sakuru v náručí Taehyungovy matky. Všichni se v tu chvilku podívali mým směrem a já začal za doprovodu hudby kráčet po dlouhém koberci zdobeném květy směrem k mé drahé polovičce. Tváře mi hořely, jelikož se na mě černovlásek díval se slzami v očích jako na obrázek. Já se snažil pláč co nejvíce zadržet, abych tuhle krásnou chvilku nepokazil. Vstoupil jsem do altánku a starší mě uchopil za ruce a já mu hlavou kývl na znamení, že může začít mluvit.
,,Momenty strávené s tebou jsou jako nějaké trhliny v čase. Jsou to chvíle, kdy se čas zpomalí a vy konečně poznáte, co je to ten pravý život. Konečně pochopíte význam lásky a rodiny. Díky tobě jsem už schopen rozlišit žití a přežívání. Stalo se to pro mě tak rozlišné, jako slunečné a deštivé počasí. A to i když občas zaprší, protože dokud slunce svítí, po dešti vždycky přijde duha. Slunce tedy svítí tak dlouho, dokud se navzájem milujeme a já věřím, že naše světlo nepřeruší ani smrt. Miluji tě, Jungkooku."
