Znova se shledáváme, pane králi//vkook

*2*

Otevřel jsem ty mohutné dveře a vevnitř se nacházeli další 3 lidé. Uklonil jsem se a navzájem se s nimi pozdravil. Pak už bylo načase se představit. Dívka s dlouhými vlnitými vlasy se mi představila jako Jiyu, ta po její pravici s velice odlišným účesem, přesněji krátkým mikádem jako Yena a pak tu byl ještě jeden kluk, který mi začal třást rukou takovou silou, div mi ji neutrhl.

,,Moc rád tě poznávám! Jmenuji se Jung Hoseok, ale stačí, když mi budeš říkat Hobi."
Jeho velký úsměv byl přímo nepřehlédnutelný, no, aspoň tu bude nějaká zábava.

Vevnitř společně s ostatními stojím už tak 10 minut. S dívkami jsem zatím žádnou záživnou konverzaci neměl, ale Hoseok, nebo tedy Hobi se zdá být fajn, takže jsem rád, že jsem na dobré cestě si se s ním skamarádit. Nejradši bych se s Hobim bavil ještě dál, ale náš rozhovor přerušil zvuk otevírání těch obrovských dveří.

Dovnitř právě vcházel nejspíše další přijatý služebný. Byl poměrně drobného vzrůstu a sálala z něj značná nervozita. Naštěstí se mu i s rozklepaným hlasem dalo docela rozumnět..no dobře nebudu lhát, mluvil asi minutu a jediné, co jsem z toho vyluštil je, že se jmenuje Park Jimin.

Hobi vypadal náramně šťastný, snad ještě více, než když jsem přišel já. Jeho tváře nabraly červený odstín a snažil se co nejlépe navázat nějakou konverzaci s Jiminem a vypadal, že se u toho asi rozteče. Bylo roztomilé sledovat, jak je Jimin z Hobiho nesvůj. Tuhle libou podívanou bych rád sledoval ještě dál, avšak dovnitř někdo opět vcházel, takže veškerá pozornost se mi přemístila opět na dveře.

Tentokrát se však nejednalo o příchod nového zaměstnance, nýbrž samotného prince. Všichni jsme se mu začali hned klanět a já z něj nemohl ani na sekundu spustit oči.
,,Takže, vítám vás na zámku, jsem rád, že se nám podařilo vybrat nějaké doufám schopné zaměstnance. Každý z vás bude mít vlastní pokoj, kde budete po práci přespávat, není moc prostorný, ale s trochou skromnosti se s ním myslím spokojíte. A teď pojďte za mnou, provedu vás tu a ukážu vám všemožná zákoutí tohoto zámku.'' řekl princ a my jsme ho následovali hned poté, co se rozešel směrem do prava na dlouhou chodbu.

Nevím proč, ale začínám mít nepříjemný pocit z toho, jak se na mě kouká.
•
Možná není to nepříjemné,
nýbrž motýli,
již se mi v břiše roztlétnou za chvíli,
dokážou rozjasnit mé srdce temné.

Jsem okouzlen tvým šarmem princi
mé oči tebou omámené,
mé srdce těžké jako zlato cenné,
Že by to byla láska přeci?