Probouzení Zelené paní

466 19 17
                                    

Věnováno Ruwin Heredhether za uspořádání výzvy "Beltain2021" na OpenSlash.
Za betování děkuji anonymnímu dobrodinci.

...

"... ale na zbytku se budeme muset domluvit až po sklizni," dokončil, když společně s Dainem vycházeli z podzemí zpět na čerstvý vzduch.

Zatímco Barda potěšilo moci se konečně pořádně nadechnout, trpasličí král vyšel ze dveří neochotně a zamžoural do jarního slunce. Pravda, bylo ostré a dopadalo na zem v nepříjemném úhlu, ale jako člověk tomu dával přednost před zatuchlými, jen loučemi ozářenými chodbami pod městem, do kterých zatékala voda a ze stropu se tam sypala omítka.

"Dobrá," zahučel Dain a postoupil kupředu z malého stínu, který vrhala stříška nad vchodem do katakomb. "Určitě bude nejlepší promluvit si po sklizni. Zvlášť, když bude vaše platba menší než jsme se dohodli," dodal a loupl po Bardovi okem.

Zachoval si kamennou tvář. Nebylo to nic nečekaného. Nad faktem, že jim museli dát méně obilí a dalších plodin, než se předem domluvili, se trpasličí král podivoval už loni. A tehdy pro něj měl stejnou odpověď jako dnes.

"Neovlivníme, že je dračí pustina chudá a nic na ní neroste," odpověděl a zvláště zdůraznil toho draka, protože věděl, že na to trpaslíci slyší. Byli si velmi dobře vědomi, že to byl jejich poklad, co draka přilákalo, a i kdyby to nepřiznali nahlas, tak se za jeho přílet cítili trochu vini. "A musíme si nechat dost i pro sebe, abychom ve zdraví přežili zimu. Budete se s tím muset do budoucna smířit stejně jako my. Navíc," významně na trpaslíka shlédl, "nikdy jsme od vás nechtěli víc práce než kterou jsme vám zaplatili."

Trpaslík mu dlouho pohled oplácel zpod svého mohutného nazrzlého obočí, nos nakrčený a rty našpulené, takže se velmi podobal svému bojovému kanci. Ten výraz Bard už velmi dobře znal. Byla to zastrašovací taktika. Proto neuhnul a oplácel mu stejně, dokud kančí zuřivost z Dainova výrazu nezmizela a on se neuchechtl.

"A to je pro vás jen dobře, příteli!" zvolal nahlas a praštil při tom Barda do zad takovou silou, až mu téměř vyrazil dech. "Teď se pojď napít na dobře odvedenou práci mých trpaslíků. Přivezl jsem sud piva... ještě mi ho z cesty zbyla skoro půlka."

Bard se pobaveně ušklíbl.

Cesta z Ereboru k Dolu trvala v sedle nanejvýš čtyři hodiny, to pak nebylo divu, že trpaslík potřeboval hned půl sudu piva. Ne, že by si stěžoval, že ho sem vůbec vezl. Trpasličí pivo bylo silné a těžké, ale zahřálo. To bylo něco, co po prohlídce trpasličí práce ve studených tunelech pod městem, docela potřeboval.

"Rád se s tebou napiju, příteli," souhlasil upřímně potěšeně.

Vyrazili k Bardově domu, před nímž na malém náměstí odpočíval zbytek Dainových mužů, až na čtyři, kteří je celou cestu následovali. Zapředli řeč na téma Dainovi ženy, která byla podle všeho právě v očekávání a trpasličí král hrdě prohlásil, že jeho první syn bude pojmenován po největším nekorunovaném králi durinova lidu – Thorinovi. Vřele mu pogratuloval a protože nechtěl kazit trpaslíkovi radost, zdržel se zmínky, že toto slavné jméno by nemuselo jeho dítěti přinést takové štěstí, v jaké doufal.

"A co ty, drakobijče? Neuvažovals o nějaké pěkné dámě do své postele? Co?" Zahýbal Dain významně mohutným obočím, ukázal v úsměvu trochu zažloutlé zuby a k tomu ještě Barda přátelsky praštil loktem do boku.

Uniklo mu malé heknutí. Nejdřív skoro vyražený dech a teď to schytala játra. Mít za spojence a přátele trpaslíky znamenalo být neustále otloukán, tu a tam popliván jídlem nebo pitím a dost často vyzván na přátelský souboj, který musel vždy co nejzdvořileji odmítnout. Už si na to začínal zvykat, ale to břicho vážně dost bolelo. Musel si ho promnout dlaní a několikrát se nadechnout, než mohl odpovědět něco v tom smyslu, že má tři děti a další nepotřebuje a o žádnou ženu z Dolu nemá zájem. Samozřejmě by neřekl, proč ho nemá. Rozhodně by se nemohl zmínit před trpaslíkem – vlastně koneckonců před nikým – jak moc blízký byl jeho vztah s Thranduilem. Tušil, ne spíš věděl jistě, že by to způsobilo konflikt mezi městem a horou, v první řadě, a nekonečnou záplavu urážek k tomu.

Dřevo a železoKde žijí příběhy. Začni objevovat