Crrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrr.............. Crrrrrrrrrrrrrrrr............
"Kruci, kdo vymyslel tuhle věc, co má lidi budit, nějakým rámusem, jako vrtačka. To tam nemohli nainstalovat nějakou hezkou písničku, aby aspoň člověku zpříjemnili den?" Mávnutím rukou na levou stranu, jsem vypla budík a přetočila se na bok. "Počkat, to už je devět hodin?!" Vystřelila jsem do sedu. "Vždyť o půl desátý mám být u Jessici a v deset máme být v práci!" Rychle jsem vstala a běžela vedle do pokoje Edwarda. Ten naštěstí byl už vzhůru a dokonce už ani nebyl v pyžamu. Hrál si na zemi s legem. "Edwarde, už máš za sebou alespoň hygienu a jsi po snídani?" Zeptala jsem se ho ustaraným výrazem. On se na mě jen otočil. "No, ještě jsem nic nejedl. Čekám na tebe až vstaneš a něco vymyslíš." Ten to obrátil prokletým výrazem na mě. "Tak já se jdu rychle ustrojit a přijdu za tebou dolů." Otočila jsem se a běžela se rychle ustrojit.
"Už běžím." Volám na Edwarda po 8 minutách. Stihla jsem se jen ustrojit a udělat si drdol. Otvírám ledničku a koukám se, co bychom si tak mohli dát k snídani. "Nabízí se nám tu buďto tousty, vajíčka a nebo uděláme sandwiche. Ale s nimi mi budeš muset pomoct." Tak to se ušklíbl a řekl. "Radši udělej ty vajíčka, už jsme je dlouho neměli." Takže jsem vyndala 4 vajíčka. Připravila pánvičku a už se to smažilo. "Podáš mi prosím sůl a pepř." Zavolala jsem na Edwarda. Pak mi tedy podal sůl a pepř.
Když už bylo jídlo na stole a já k tomu udělala ještě čaj, tak jsme začali jíst. "Ségra, co to je za hnus!!" Vyjekl na mě Edward. Já jsem to tedy taky strčila do pusy. Bylo to nepoživatelný, tak jsem to vyplivla zpět do talíře. "Že ty jsi mi podal cukr a ne sůl??" Edward se začal červenat a já jen protočila očima. "No tak teď se budeme muset spokojit jen s jogurtem." Edwardovi to zřejmě nevadilo. Hned šel pro jogurty do ledničky a ze šuplíku vytáhl lžičky. Mezi tím jsem vajíčka vyškrábala do koše.
Dojedli jsme jogurty a za deset minut jsme měli vycházet. Tak jsem letěla nahoru se trochu zkrášlit a zabalit si věci do práce.
"Edwarde, můžeme vyrazit?" Už jsem na něj čekala venku u dveří. Seběhl schody, obul si boty a rychlím krokem jsme šli ulicí o dva baráky vedle.
Cink Cink, Cink Cink...... Zazvonila jsem na Jessici dům. S vřelou náručí nám otevřela její mamka. "Dobrý den, paní Swiftová."Pozdravila jsem hned. "Ahoj Alice a Edwarde, tak pojďte dál." "Edwarde, ty neumíš pozdravit? Moc se za něj omlouvám, dnes je nějaký divný." Podívala jsem se na Edwarda a pak jsem se otočila k Jessici mamce. "To nic, nemusíš se omlouvat. Frank je dnes taky nějaký divný."
Vstoupili jsme do vstupní haly. Když se paní Swiftová nekoukala, hned jsem vrazila Edwardovi jeden pohlavek. Musím vždy uznat už po příchodu do haly, tak vidět otevřené skleněné schody do druhého patra, je prostě úžasný. Nic proti, ale podle jejich domu (vily) je vidět že jsou bohatí. Občas to jde vidět i na Jessici oblečení, ale určitě se tak nechová. Je to úplně normální holka, jako všechny ostatní. Nahoře v druhém patře se najednou zjevila Jessica. Jako vždy měla svoji oblíbenou sukni s tílkem a teniskami. Nesměl chybět náš společný účes, dva zapletené copánky a na konci s černými gumičkami. Seběhla schody, aby jsem mohli vyrazit. "Ahoj Alice!" Přicupitala k nám a obejmula mě. "Čau Éďo, Frank na tebe čeká u sebe v pokoji, tak tam za ním můžeš jít." Jo a jinak kdyby jste si říkali, proč Jessica říká Edwardovi Éďo, tak to je proto, protože když jsme byli jednou v zoo, tak mu tam nabídli, jestli nechce jít zkusit nakrmit lední medvědy. Ten s tím souhlasil a jak byly oba tak roztomilý (jako medvěd a Edward), tak nás napadla tato přezdívka, zkráceně od slova Méďa. No takže jsme vyrazili na cestu.
**********************************************************
"Tak jo, už můžeme otevřít. Snad to bude dnes volnější." Zavolala na mě Jessica která stála za pultem a ještě oceňovala nové sportovní tílka a legíny. Takže začali vyjíždět nahoru vrata a za nimi mříže. Hned první půl hodinu tam přišlo snad 50 lidí a tržba byla zatím asi lepší než jindy. Ale furt mi něco říkalo, že se něco stane, ale co?
Už se blížila půl dvanáctá a my jsme to tam připravovali na polední přestávku. Najednou za námi přišel šéf, že až se najíme, tak máme přijít k němu do kanceláře. Má pro nás něco důležitého. V tu chvíli jsem se trochu zarazila a nevěděla co jako myslí tím důležitého. Jako jestli nás chce vyhodit, nebo že se tahle prodejna bude rušit. To jsem trochu nepobrala. No ale šli jsme do Starbucksu pro coffee se šlehačkou a lentilkami a pak do KFC pro jedno menu.
Když jsme měli už dojedeno, tak jsme se vrátili zpět a šli za šéfem do kanceláře. Byla jsem docela ve stresu. V jeho kanceláři jsem byla jen jednou a to jen, když jsem šla poprvé do práce.
Takže jsme zaklepali. "Můžete vstoupit." Ozvalo se za dveřmi a mi pomalu otevřeli dveře. "Dobrý den, tak jsme tady, jak jste po nás chtěl." Řekla Jessica a já jen přikývla. "Posaďte se u mě na pohovku." Měl tam černý gauč a pak svůj stůl a židli. Nemohla jsem tomu furt uvěřit, proč zrovna my. "No nic, jen jsem vám chtěl oznámit jménem společnosti Outdoorového oblečení, že......
Moc děkuji těm, kdo mi napsal komentář pod 1. kapitolu. Dnes jsem vám vydala další, tak doufám že se vám líbí. V příští kapitole by mělo být více zajímavých věcí, ale musíme se k tomu pomalu prokousat. Jinak budu zase ráda za vaše názory.
ČTEŠ
Nice To Meet Ya
Fanfiction"Alice, kdo myslíš, že tady bude, nebo spíš co se tady bude dít?" Zeptala se mě Jessica. "Vůbec nevím, ale doufám, že to bude někdo hodně slavný, abychom měli nějakou vzpomínku." Odpověděla jsem Jessice a dál si vedle ní kráčela s kufrem k recepci.
