Nice To Meet Ya

3. To se asi nemělo stát!!

... jsme vám chtěli každé předat šek v hodnotě 800€ na zájezd do Londýna." Dořekl a my jsme s Jessicou ztuhly a nevěděli co na to říct. "Takže koukám, že vás to trochu zaskočilo." Mě se zaplavili oči slzami, protože co by jste jako na tohle chtěli odpovědět. Na Jessice bylo vidět úplné překvapení. "No-o, moc dě-ku-jeme. My jsme si tedy osobně mysleli, že se něco stalo" odpověděla jsem řediteli, který si tak trochu uchechtl. "A jestli se mohu zeptat, za co jsme to dostali?" Zeptala se Jessica, která už to tak z poloviny rozdýchala. "No, za vaši ochotu a milost k našim zákazníkům. Taky tím myslím, že ve vašem volném čase, který by jste si mohli užívat, tak chodíte sem na výpomoc. Takže jedete už příští týden." Když tohle dořekl, tak to už jsem nevydržela a musela se mi sklouznout první kapka slzy. "Ještě jednou, mockrát děkujeme, nám je ctí tady pracovat v tohle obchodě." Takže to jsme už s Jessicou obě dvě vstali a potřásli si s ředitelem rukou. Ještě jednou jsme mu poděkovali a odešli jsme zase zpět, abychom mohli otevřít obchod.

Už bylo okolo půl šesté odpoledne a zrovna to vše utichlo. Žádní zákazníci, ani nebylo slyšet že by byli na chodbách. Takže jsem zavolala na Jessicu. "Jessico, já jdu jen pro další krabice s tričky a tílky do skladu." Ta na mě jen kývla a já odešla.

Když jsem přišla a položila krabice na pul, tak za mnou přišla Jessica, že mám jít vyměnit oblečení do výlohy. Takže jsem šla znovu do skladu, pro jednu krabici, co byli věci do výlohy. 

Když jsem přišla k výloze, tak jsem položila krabici na zem a začala si připravovat outfit na panáky. Vzala jsem prvního panáka a oblíkla ho do dětského běžeckého oblečení. Když jsem ho vracela zpět do výlohy, všimla jsem si někoho dost výrazného na chodbě. Šel tam jen tak sám, nikde nikdo, až mě to přišlo dost děsivé. Ten mladík, co si tam kráčel, tak v jedné ruce držel pivo a v druhé měl na tácku hamburger. Najednou si mě taky všiml, jak na něj koukám. Já jsem se otočila zpět, abych mohla narovnat panáka, ale nešlo to vydržet, a tak jsem se začala červenat.

Když jsem panáka narovnala do správné pozice, tak jsem se jen narovnala a podívala se zpět na chodbu. "Jeeeej...." lekla jsem se a málem se mi zastavilo srdce. Ten mladík stál přesně před výlohou a celou tu dobu, co jsem tam rovnala toho panáka se na mě koukal. On se docela vyděsil, jak jsem se lekla, nebo aspoň, tak vypadal. Já jsem se na něj jen usmála a trapností zašla zpět do krámku. 

Začala jsem tam vybírat další outfit a připravila si panáka. Když jsem ho začala oblíkat, tak na mě někdo promluvil. "Ahoj." Ozvalo se zpoza mě pozdrav, nejspíš na mě, a tak jsem se otočila. Přede mnou stál ten stejný mladík, co stál na chodbě. Já jsem tak trochu znejistěla, ale taky pozdravila. "Dobrý den." Bylo mi trapně, a tak jsem se zase začala červenat. Mladík mi přišel velmi povědomí, jako bych ho už několikrát viděla a slyšela jeho něžný hlas. A ty jeho modré oči, nechápu to, ale asi jsem se do nich až moc zakoukala. On si toho nejspíš všiml, a tak hned sklopil pohled dolů. Já jsem se tedy otočila zpět a začala jsem zase oblíkat panáka. Najednou mi to došlo. Ten kdo tam byl v mojí přítomnosti je Niall. Niall Horan od táty ze skupiny. Otočila jsem se zpět. On tam furt stál. Hned jsem udělala překvapený výraz. On se na mě podíval a úplně zazmatkoval. "Promiň, ale někoho mi připomínáš. Neznáme se od někud?" A já jsem myslela, že omdlim. "To nevím, já vás znám, ale vy mě asi ne, protože jsme se nepotkali ještě osobně. Jste určitě, ten slavný zpěvák. Viďte?" No se jen sladce usmál a řekl. "No jo, jsem to já. Ale furt my někoho připomínáte. Ty oči, barva vlasů a ten vzhled. Nemohu si furt vzpomenout." Abych se přiznala, byla jsem dost vynervovaná, že si uvědomí, že jsem dcera Louse, jeho kamaráda. Nechtěla jsem se takhle odhalit, a tak jsem zas zalhala. "No to si mě určitě s někým pletete." "No, přijdeš mi furt někomu povědomá, ale asi jsem si tě fakt s někým spletl. Jinak mi prosím tykej, já jsem Niall Horan." Nastavil mi ruku a já ji přijala. "Já jsem..." Zarazila jsem se a nevěděla co říct. Vždyť on může znát moje jméno od Louise. "Já jsem Alice." Řekla jsem jen svoje křestní jméno. On jen nadzvedl jedno obočí. Já jsem se začala smát a hned jsem si vzpomněla na Zayna, který ho to učil. On se začal, taky smát, když si všiml že je za mnou zrcadlo a uviděl se tam. Zaplať pán bůh jsme tím odvrátili konverzaci od mého jména. 

Jak jsme se tam tak hlasitě smáli, tak tam přišla Jessica. To se asi nemělo stát!! A o čem si teď budeme jako všichni povídat? Co když to něco prozradí? Já jsem se jen na ní usmála a ona na mě. "Dobrý den." Pozdravila Nialla a on jí taky na zpět pozdravil. "Promiň, jen jsem se přišla podívat jaký si vybrala outfity, ale koukám, že teď nemáš čas, tak tě nebudu rušit." Já jsem se jen usmála, přikývla a podívala se stydlivě dolů. Niall se zase usmál a řekl. "Jo, promiň, já jsem nechtěl tady Alici rušit. Omlouvám se, asi bych měl už jít." A já jsem se rychle podívala nahoru a pak na Jessicu, která se jen usmála a odešla. "Dobrý, nerušíš. Já dělám už věci na zítra, aby toho ráno neměli spolupracovníci hodně a stejně za 10 minut zavíráme. Jen asi jestli nechceš aby ti zteplalo pivo, tak bys ho měl vypít a ten hamburger asi by si měl sníst." Připomněla jsem mu a on se usmál. "Jo, to není pro mě. To jsem šel koupit managerovi za to, že mě dnes domluvil asijskou masáž." Já jsem jen přikývla na znamení souhlasu. "Tak, já teda zase půjdu. Moc děkuji, že jsem si tady mohl s vámi popovídat a doufám že se zase někdy potkáme." Pousmála jsem se a odpověděla. "Já jsem si taky moc ráda popovídala a snad ještě někdy." Niall přikývl. "Tak ahoj." "Ahoj." Pověděli jsme si a on odešel směrem k výtahu na parkoviště. 

"Kdo to byl?" Zeptala se mě Jessica. Já jsem se jen usmála a odpověděla na otázku. "To byl Niall Horan." Ona jen s vyjeveným výrazem řekla. "Jako ten Niall Horan." "Jo, jako ten Niall Horan." "Takže jste se bavili o tvém otci?" To už mě zase přešla sranda a zvážněla jsem. "No, já jsem mu nic neřekla, ale byla jsem mu povědomá." "Si děláš srandu, že ses ho na nic neptala o svém otci, víš jak by jsi teď mohla být slavná. To si neuvědomuješ tu slávu?" Já jsem na ní jen koukala, co z ní všechno vychází. "Ne, to jsem neměla v plánu a ani nemám. Mě se tenhle život líbí a je mi jedno co si kdo myslí a ví." Jen jsem jí odpověděla a šla jsem se nachystat do šatny.

"Tak už můžeme vyrazit?" Zeptala jsem se Jessici. "Jo můžeme, já zhasnu." Takže Jessica zhasla a já za námi zamkla krám. Vyrazili jsme na cestu domů.

Tak a další kapitola je venku. Doufám že jsem vás moc nenapínala s tím koncem minulé kapitoly. Tady jsem vám zase něco trochu odkryla. Jaký máte vůbec názor na tuto kapitolu? A baví vás to vůbec? Budu moc ráda zase za další komentáře.