Nice To Meet Ya

8. Dobrý den, tísňová linka...

Takže jsme se za pět minut sešli na našem smluveném místě. U výtahu.

Jeli jsme do přízemí. Bylo mi divně, furt jsem cítila Niallův pohled na mně. Celou dobu jsem koukala do země, ale když jsem se podívala na Nialla abych navázala s ním oční kontakt, výtah se najednou zastavil.

S námi to jen hrklo. "Jsi v pohodě? Není ti nic?" Hned se začal Niall o mě bát a při ptaní mě chytl za paži a mnou projela taková divná elektřina až jsem měla husí kůži.

"N-n-n-e-e." Vykoktala jsem ze sebe. Najednou jsme měli společný oční kontakt. Byl tak roztomilí. Začal se tvářit tak strašně nevině až byl k sežrání. Najednou se ke mně začal přibližovat a zprudka mě obejmul kolem pasu. Já jsem stála jako mramorový sloup a nečekala jsem co chce v této chvíli dělat.

"Promiň, ale mám klaustrofobii z tísněných prostorů." Řekl strašně smutně tak jsem ho taky objala. "Musí tu být tlačítko pomoci." Hned mě napadlo, že nevyhledáváme pomoc, abychom se odtud dostali. 

"Koukej, tady je." Niall ukázal na tlačítku umístěné úplně dole na desce s vypsanými patry. Byl na tom zvoneček. Takže jsem zmáčkla čudlík a začalo to vyzvánět.

"Dobrý den, tísňová linka, co se stalo?" Najednou se ozvalo z desky s dírkami. Takže jsem začala mluvit. "Prosím, potřebovali bychom vyprostit z výtahu v hotelu South Place v Londýně." "Ano, takže se s vámi zasekl výtah?" "Ano!" Řekl nervní Niall, který byl stále v mém objetí. "Takže posíláme vám tam záchranou jednotku a ještě se chci zeptat, vy jste tam asi dva, co?" "Jo, jsme." odpověděla jsem na zpět. "Prosím vyčkejte na příjezd záchranné jednotky a snažte se zhluboka dýchat. A nebo jestli dosáhnete na strop, tak si tam můžete otevřít, aby jste měli čerství vzduch. Přeji aby vše bylo v pořádku." "Nashle." Odpověděli jsme zároveň s Niallem.

"Tak jo, teď to tady budeme muset nějak těch pár minut přežít." Řekla jsem a Niall se odtáhl z obětí. Sedli si na zem a opřel se zády o stěnu. Rukou dvakrát bouchl na místo vedle sebe na znamení, abych si přisedla. 

Sedla jsem si vedle Nialla a oba dva jsme koukali na stěnu proti nám kde byly čudlíky.

"Za jak dlouho myslíš že pro nás přijedou?" Do ticha najednou promluvil Niall. "No to já nevím, ale budu doufat, že co nejdřív." Odpověděla jsem na otázku. "A tak mě můžeš rovnou říct, to o čem jsme se chtěli bavit." Nabídla jsem Niallovi.

"No jo, asi znáš Modest Management?" Já jsem přikývla na znamení souhlasu. "No, jak jsme začínali zpívat v X-Factor, tak první smlouva která nám přišla byla od Modest Management. My jsme ji moc neznali, ale přijmuli jsme ji. No a jelikož tvůj taťka s Harrym měli k sobě dost blízko, tak chtěli spolu chodit. Jenže to se tomu Modestu nelíbilo, a tak s nimi sepsali smlouvu, že nebudou spolu chodit. Bohužel to zahrnovalo i osobní věci. Takže třeba spolu nemohli jezdit autem, nemohli mít spolu pokoj a nebo třeba nemohli vedle sebe ani za sebou sedět na rozhovoru pro rádia. A to trvalo do té doby než jsme si dali pauzu. Takže teď už spolu jakoby mohou chodit. Fanynky si pořád myslí, že jsme pod Modestem, ale už dávno ne. Takže teď mohou spolu chodit."

Všechno mi to už konečně začalo do sebe zapadat a já si začala uvědomovat co se tu děje. A vlastně proč mě všichni neznají. Ještě že se výtah sekl, ale stejnak Niall měl v plánu mi to říct.

"Doufám, že tu nebudeme dlouho. Asi to tu dýl nevydržím." Řekl a já jsem se začala smát. Jen tak divně se na mě podíval. 

"Co na mě koukáš?" Všimla jsem si po chvíli a přestala se smát. Asi jsem odpověděla trochu nesměle, ale ten jeho výraz byl k nezaplacení. "Ty si celá po Louisovi. Oči, nos a ta pusa." Jsem se začala červenat a Niall si asi uvědomil co řekl a taky se začervenal. Furt jsme navazovali oční kontakt až jsme se k sobě začali přibližovat. 

Tušila jsem co se stane, že bych svojí první pusu dostala od Nialla Jamesna Horana. To by bylo něco vážně neuvěřitelného. 

Takže jsme se přibližovali až se naše rty setkali a začal náš první polibek. Niall se jemně otíral o moje rty a já cítila motýlky v břiše. Bála jsem se, že se ztrapním a nebudu to umět. Lidi mají tohle asi vrozený, protože to musím říct bylo fakt dobrý. 

Já jsem to nepočítala, ale odhadem jsme se po půl minutě od sebe trochu odtrhli. Koukali se zpříma do očí tomu druhému. Ale Niallovi to asi nedalo a začal se zase jemně otírat o moje rty.

Pomalu mě vzal za boky a posadil si mě na klín. Takže opřený Niall o jednu stěnu výtahu a já sedící na jeho natažených nohou. A k tomu se dohromady líbáme. 

Niall umí velice dobře líbat, kdo ví jestli už někoho měl. Celé toto líbání vedl Niall a já jsem se jenom přizpůsobovala. Jenže po chvíli to nebilo jen jemné líbání, ale stal se boj s našimi jazyky. K tomu Niall zdrsnil svoje líbání a už jsem pociťovala jak nemá volno v kalhotách. 

Seděla jsem k tomu tak blízko, že jsem nevěděla co se bude dít dál. Najednou jsem ucítila jak mě chytil na zádech a začal hladit. No a pak přejel až k mému zadku, který začal svými dlaněmi mačkat.

Já jsem trochu vzdychala do našeho polibku. Niallovi se to očividně líbilo, když se do polibku usmál a ještě začal mačkat víc můj zadek. 

Oba dva jsme jsme se lekli, když výtah se najednou otevřel. Asi jsme byli zaseklí v nějakém patře. Jenže jsme nečekali co my se mohlo stát.

Oba dva jsme se od sebe odtrhli a podívali se směrem ke dveřím. Ve dveřích stál nějaký chlápek s kleštěmi, dva hasiči, dva záchranáři a starostliví Liam.

To se nemohlo stát. Vážně jsme se teď před nimi ztrapnili. Liam se začal červenat a rukou si zakryl smějící se ústa.

"Jste v pořádku?" Zeptal se nás ten jeden z hasičů. "Jo, jasně." Odpověděla jsem a hned se zvedla. Niall hned za mnou. Vyšli jsme z výtahu a museli jsme být prohlídnuti lékaři, aby jsme třeba neměli vysoký tlak atd.

Liam zatím Niallovi došel do pokoje pro prášky na úzkosti. Niall si vzal jednu pilulku a hned byl v klidu. Takže z našeho setkání asi sešlo.

"Mohu tě zavést do pokoje?" Nabídl se mi Niall a já to po tom všem co se tu stalo přijmula. "Liame, můžeš jít prosím na pokoj. Já tam za chvíli přijdu." Přikázal Niall Liamovi a ten se se mnou jen rozloučil a odešel na pokoj.

"Už radši výtahem nepojedeme." Se smíchem jsem řekla Niallovi. "Neboj, s tímhle výtahem jsem už skončil." To už jsem nedala a dostala jsem záchvat smíchu. Nemohl chybět ani Niallův smích, který mě shodil na kolena. Už jsem pomalu ztrácela dech když v tom se otevřeli jedny pokojové dveře a z nich vyšla nějaká paní v elegantních šatech a za ní šel pán v kvádru.

Toho jsem neváhala a vyskočila na nohy. Niall se furt nemohl přestat smát a tak mě obejmul kolem ramen aby se otočil zády k lidem.

Když odešli a Niall se uklidnil, tak jsme vyrazili po schodech o tři patra víš.

"Alice, musím se ti s něčím přiznat." Řekl nervózně Niall a zastavili jsme se v půlce schodů. "Já vím, je to asi špatný, ale já .................

Ahoj všichni, moc se vám všem omlouvám, že jsem tuhle kapitolu dlouho nevydala. Nějak na to nebyl čas a mohu říct, že u téhle jsem nevěděla pořádně jak jí mám napsat. Zatím si užívejte zbytek prázdnin a budu ráda když mi napíšete něco k téhle kapitole.