Ráno jsem se vzbudila a Jessica tu nebyla. Podívala jsem se na mobil, abych zjistila kolik je hodin. No to snad ne, byla jedna hodina odpoledne. Jak to že mě nikdo nevzbudil a kde všichni jsou. Po vyhrabání z postele jsem se ustrojila nového outfitu co jsem našla u sebe ve skříni. Niall mi předtím slíbil, že na mojí postavu by strašně rád furt kupoval oblečení. Jakoby nebyla jsem z toho nejšťastnější, ale takové klišé mě potěšilo. "Ajo, Niall. SAKRA." Proklela jsem se co se vše stalo. Udělalo se mi úplně strašně, ale ustrojila se, poslala Jessice zprávu že jdu do města a pak za Niallem do nemocnice. Žádná odpověď mi nepřišla. zajímalo by mě, jestli je s kluky a popřípadě jestli je s Liamem a co dělají. Bude mi to pak všechno muset říct.
Uběhlo zase asi půl dne a já už seděla v nemocnici na židličce u postele. Svírala jsem Niallovu ruku a říkala si, že jsme toho moc neprožili. Nějak jsem si to všechno vyčítala a litovala, že jsme se nemohli potkat dříve. Opřená hlavou o lůžko a svírající ruku Nialla jsem usínala. Byla jsem docela dost vyčerpaná, ale něco se mi přestalo zdát.
Narovnala jsem se a koukala na Nialla. Jako kdybych cítila pevnější stisk. To je divný. Rychle jsem se postavila, když jsem si všimla, že Niallovi začaly cukat víčka. Celé jeho tělo jsem prohlédla, ale ty víčka mě furt nepřestávali odtrhávat. Nechci nic říkat, chtěla jsem pustit Niallovu ruku, ale nešlo to. On mě drží, proboha, on mě vážně drží. Pomalu se mu začaly otevírat oči, byl tak sladký jak se probudil. Čekala jsem na jeho reakci, jelikož jsem se vážně bála jak to dopadne.
Niall si zívl a svoje pomněnkové oči přemístil na mojí postavu. Moje tělo ztuhlo. "Co se stalo?" Promluvil Niall rozespalým chraplákem. Musela jsem se nad jeho hlasem pousmát, ale stále jsem stála v očekávání co si bude pamatovat. "Měl jsi koncert a upadl jsi při výskoku nad Harryho. Praštil jsi se do hlavy a upadl do bezvědomí." Řekla jsem mu klidným hlasem a čekala co bude dělat. Niall pár krát zamrkal a na obličeji měl takový ten výraz zamyšlení. "Takže jste mě sem odvezli?" "Ano, záchranka tě sem odvezla a operovali tě." Zase jsem mu odpověděla na otázku.
Myslím, že teď budou z jeho strany asi samé otázky. "A kdo jsi ty?" Zeptal se Niall. Věděla jsem, že se tohle stane, ale slyšet od něj že si mě nepamatuje. Moje srdce se začalo rozpadat. Začal se mi rozmazávat obraz před očima. "Copak se děje? Stalo se něco?" Zeptal se starostlivě Niall, až jsem se divila, že má na tohle energii. Musela jsem ze sebe vykoktat pár slov. "No víš, já jsem Alice Parkrová a jestli se to tak dá říct, tak i tvoje přítelkyně." Trochu mě vystresovalo, že Niall vůbec nezměnil svůj pohled a stále byl jeho výraz takový neutrální. "Aha, promiň. Nějak vůbec nevím." Potichu vydal Niall ze sebe směrem na mě.
"To vím, měl jsi pohmoždění mozku, ale zaplať pán Bůh ti nic nenašli jiného. Měl by sis pamatovat aspoň svoje dětství. Co si třeba pamatuješ nebo víš? Nebo tvoje poslední vzpomínka?" Niall se otočil před sebe a hodil se do stavu přemýšlení. "Tak jsem z Irska, pamatuji si asi jak jsem šel do X-Factoru a tam se dal s nějakými kluky do skupiny. Pak jsme začali skládat písničky a nějaký Tour tam bylo. Ale moc nevím. Nerozpadli jsme se náhodou?" Zeptal se mě s otazníkem v očích. "Ano, to jste se tedy rozpadli, ale zase jste se po pauze vrátili zpět a teď máte další Tour a tím i další písničky."
S Niallem jsme si povídali dál a já zjišťovala co si všechno pamatuje. Po chvíli přišel doktor Mendes. "Dobré ráno, tedy pro nás už dobrý podvečer." Ano, už jsem tu docela dlouho, ale podle Nialla bych neřekla, že by mu to nějak vadilo. "Tak jak vám je?" "Dobrý den, je mi dobře. Akorát mě mrzí, že se dozvídám co jsem všechno zapomněl." Řekl smutně Niall a já jsem se na něj podívala a pohladila ho za to po ruce, kde jsem chtěla ruku nechat, ale Niall se na mě podíval a tak jsem ruku uhla a sklopila pohled. "Nebojte se pane Horan, měly by se vám vzpomínky pomalu vracet." Ujistil ho doktor a Niall v mlčení přikývl.
Já měla dávno už odejít, ale Niall tady přemluvil doktory abych tu přespala. Chtěli mi dát lůžko, Niall stál jen o to, abych spala s ním na jedné posteli. Vím že se to doktorům nelíbilo a já jsem se ho snažila nějak ukecat, aby tohle přeci nechtěl, když se podle něho ani neznáme. On ale trval na svém a prosadil si názor, že budu dnes spát vedle něho.
Takže jsem si opatrně lehla k němu a snažila se, abych se moc neroztahovala. Když jsme vedle sebe leželi, Niall si mě přitáhl k sobě a já mu tak ležela na hrudi. "Promiň mi to, vím že jsem řekl, že si tě nepamatuji, ale něco mě k tobě strašně přitahuje. Povídej mi prosím o tom, jak jsme se setkali a co všechno už jsme spolu zažili." Koukali jsme si z očí do očí a mně to trochu vykouzlilo na tváři úsměv. Začala jsem mu tedy vyprávět a Niall u toho vypadal, jak kdyby každé slovo hltal a hltal...
Ahojky, ano po dlouhé době jsem tu s novou kapitolou. Čas utíká a já úplně zapomínám vydávat. Chci se vám omluvit, jináč doufám že se nová kapitola líbí. Všem přeji hezký poslední měsíc školy
ČTEŠ
Nice To Meet Ya
Fanfiction"Alice, kdo myslíš, že tady bude, nebo spíš co se tady bude dít?" Zeptala se mě Jessica. "Vůbec nevím, ale doufám, že to bude někdo hodně slavný, abychom měli nějakou vzpomínku." Odpověděla jsem Jessice a dál si vedle ní kráčela s kufrem k recepci.
