Za pár hodin už jsem spala na nemocniční chodbě. Nebo spíše Nialla operovali a mně nezbylo nic jiného než si sednout na chodbu. Usla jsem hned, ale nemohu říct, že by to bylo nějak pohodlné. Nikdo tu zatím nebyl.
V tu chvíli se rozletí dveře a v nich celý uřícení spěchají kluci s Jessicou za mnou. Rychle jsem se probrala a postavila. "Tak co je s Niallem? Je v pořádku? Žije?" Všichni na mě vyhrkli tolik otázek, že jsem ani nevěděla na co dřív odpovědět. "Počkejte všichni, musíme postupně a ne najednou." Řekl najednou Louis a soucitně se na mě podíval.
"Žije Niall?" Zeptal se klidně držíc mě za rameno a koukajíc mi do očí. "J-já nevím. Bylo to t-tak rychlé, že j-jediný co jsem s-stihla nepřeslechnout, bylo v-v sanitce, že m-musí hned na sál." To už jsem nedala a naplno jsem se rozbrečela. Taťka si mě přitáhl k sobě do obětí a hladil mě po zádech.
Najednou jsem ucítila další a další ruce. Když jsem trochu otevřela moje uslzené oči, postřehla jsem že jsme všichni v objetí. "To bude všechno v pořádku." Řekl Liam a najednou za námi přišel nějaký doktor s papíry. "Dobrý den, chtěl bych se Vám představit. Jsem doktor Mendes. Dostal jsem na starosti pana Horana." To jsme už všichni stáli v čele proti němu a hltali každé jeho slovo, aby jsme byli v obraze.
"Jak mu je? Žije?" To bylo to první co všechny zajímalo, tak se už po několikáté kluci zeptali. "Mohu Vám říct, že pan Horan je stabilizovaný. Utrpěl pohmoždění mozku, ale není nám jasné jak hned tak rychle mohl upadnout do bezvědomí. Většinou se to stává až déle. Prohlédli jsme mu lebku a vše se zdá být v naprostém pořádku. Teď budeme jen čekat až se pan Horan probudí a budeme doufat, že následky nebude mít tak dlouhé a velké." To jsem se málem skácela na zem když vyslovil slovo následky.
"Co může mít po tomhle za následky?" Liam mi asi četl myšlenky a zeptal se doktora Mendese. "No, u pohmoždění mozku je to delší ztráta paměti. Kdyby to byl otřes mozku, tak tam by se to dalo vyloučit, ale tady ne. Budeme doufat že to nebude na moc dlouho. Bude si možná ze začátku pamatovat svoje dětství, ale to je tak maximum." To jsme všichni zůstali v tranzu. "Co teď bude s naší tour a co budeme nadále dělat když nás už ani nepozná." Zděsil se hned Harry a Louis ho hned obejmul a museli se omluvit a šli se projít ven.
Já už jsem radši seděla na židli a snažila se všechno nějak pobrat. "Budeme muset zavolat jeho rodičům, aby přijeli a ty by si měl snad pamatovat. A pak si ho budou muset vzít do Irska a dál uvidíme co budeme dělat." Řekl s klidným hlasem Liam a já jsem na něj s očima plné slz koukala.
"No nic, každou chvilkou by měli pana Horana převést na pokoj. Vy můžete jít domů. Jen někdo pojďte se mnou a budu potřebovat nějaké kontakty." To jsme se na sebe s Liamem a Jessicou podívali a šli jsme všichni s doktorem. Jessica čekala na chodbě a já byla dát s Liamem kontakty doktorovi.
Vyšli jsme ven, už bylo něco kolem jedné ráno. Kluci na nás čekali v autě kterým přijeli. Všichni jsme nasedli do auta a jeli směr hotel.
V autě celou dobu bylo ticho, jen hodně potichu zněli písničky. Nemohu říct co se mi honilo cestou v hlavě když jsme míjeli okolí. Koukala jsem z okýnka a nedokázala si představit, že by mě Niall vůbec nepoznal. Vždyť jsme se ještě nedávno potkali v obchodě a pak jsme na sebe narazili v hotelu. Moc jsme toho neprožili, ale mě to stačilo na to abych poznala co to je láska a co to je skutečný vztah mezi lidmi co se doopravdy mají rádi. Nikdo by netušil, že by tohle všechno mohlo skončit takhle jak to skončilo.
Z mého myšlení mě vyrušil Harry který mi už otevřel dveře a trochu se mnou zatřásl abych se odtrhla myšlenek. Ten se na mě jen soucitně podíval a já vystoupila.
Vešli jsme do hotelu a všichni tak na nás čekali, krom Richarda který asi zrovna telefonoval někde v jiné místnosti. Všichni na nás začali koukat a ptát se na Nialla, já jsem to nedávala. Louis mě odtáhl stranou a obejmul mě.
Já nevím proč, ale můj taťka mi nějak chyběl. Hodně dlouho jsme se kvůli mojí mamce a kvůli One direction neviděli. Začátky bez taťky byli krušný, ale člověk si musel nějak zvyknout. Teď vím ale určitě, že mi chyběl a chybí v naší rodině. Za rohem si mě přitáhl do objetí, hladil mě po zádech a já už to nevydržela všechno držet v sobě a rozbrečela jsem se naplno. Taťka mi do vlasů začal vyprávět.
"Když jsem opustil tvojí mamku, bylo to kvůli tomu, že jsme se s kluky vrátili jako One direction, ale mamce se to nelíbilo, že budu furt pryč. Tak jsme museli udělat to nejhorší co jsme si mysleli, že se nikdy nestane. Musel jsem vaší mamku opustit. Neříkám nic, ale stále si voláme nebo píšeme, sem tam jsme se i sešli, ale myslím že vy o tom s Edwardem neměli ani ponětí. Teď ale vy s Jessicou víte něco, co je jen mezi námi kluky. Asi víš o co kráčí. Takže tě prosím, nikde to nezveřejňujte a hlavně to neříkej mamce. Ta snad o tom taky neví. S Harrym už to bylo před tím než jsem potkal vaši mamku, to byl teprve začátek. No, jenže na to někdo přišel a dostalo se to k Richardovi, který tohle v této skupině nechtěl. Takže jsme museli udělat nějaký kompromis. Vím jak pro tebe musí být těžké teď slyšet o Niallovi co se mu děje. Taky jako jeho dlouholetí kamarádi z toho nejsme šťastný. Ale budeme muset vyčkat na to, až se mu to všechno vrátí do starých kolejí. Hlavně nesmíme propadnout panice." Pak se odtáhl, přeměřil si mě pohledem a dodal. "Stejně bych nikdy neřekl, že moje dcera bude zamilovaná s mým kamarádem. Ještě že je aspoň o několik let mladší než já, bylo by to asi dost divný."
To jsme se na sebe navzájem koukali a smáli se slovům co právě řekl. "Víš taťko, někdy nezáleží jen na věku, záleží na tom, co uvnitř cítíš. A hlavně, věk je jenom číslo." Dopovídali jsme si vydali se už konečně ulehnout do postelí. Po dnešním dni jsem vážně utahaná.
Jak to začalo tak hezky, tak to skončilo tak špatně. Nejvíce mě překvapil ale taťka, který přes ty roky co jsme se neviděli se ke mně takhle chová. Únava ale přemohla moje myšlení a já propadla do říše snů.
Ahojky, je tu další kapitola... Uběhly Velikonoce a pomalu i Louiho tour po EU takže to mě moc netěší. Ale doufám, že to tato další kapitola zachránila... Mějte hezký týden
ČTEŠ
Nice To Meet Ya
Fanfiction"Alice, kdo myslíš, že tady bude, nebo spíš co se tady bude dít?" Zeptala se mě Jessica. "Vůbec nevím, ale doufám, že to bude někdo hodně slavný, abychom měli nějakou vzpomínku." Odpověděla jsem Jessice a dál si vedle ní kráčela s kufrem k recepci.
