"Alice, kdo myslíš, že tady bude, nebo spíš co se tady bude dít?" Zeptala se mě Jessica. "Vůbec nevím, ale doufám, že to bude někdo hodně slavný, abychom měli nějakou vzpomínku." Odpověděla jsem Jessice a dál si vedle ní kráčela s kufrem k recepci.
Uběhl pátek, který jsem strávila s rodinou a sousedy. Měli jsme u Jessici sousedskou party. Mohu říct, že tam docela byla sranda, když se sejde celá naše parta ze školy a pak ještě další lidi. Hrajeme různé hry. Jako asi bych vám to neměla říkat, ale po pár hrách, co jsme hráli s panáky vodky a ginu, jsme pak všichni byli opilí. Takže to, když zjistili rodiče, tak museli být asi hodně naštvaný. Já to osobně nevím, protože jsem byla z toho, tak trochu mimo.
Sobotu, tu jsem trávila v posteli, teda jen dopoledne. Bolela mě hlava. Odpoledne jsem musela jít ještě na výpomoc do Outdoorového obchodu. Šla tam se mnou i Jessica, ale té taky ještě nebylo moc dobře jako mě ze včerejška. Asi jsme do přepískali.
No a dnes je nedělní ráno. Přesněji řečeno 9:05. Akorát jdu po schodech v pyžamu do kuchyně. "Dobré ráno, šípková Růženko." Mamka už seděla u cappuccina a četla si časopis ZAHRADNIČENÍ. "Dobré ráno, mamko." Jako vždy jsem jí to oplatila. "Co si měla ke snídani? A je už Edward vzhůru?" Zeptala jsem se stále ještě trochu ospalým hlasem. "Vždyť Edward je u Franka. Jo jinak jsem ještě nic neměla. Čekala jsem až se vzbudíš, že udělám rovnou i tobě." Odpověděla na moji otázku. "No jo, já na to úplně zapomněla. Dnes mám docela chuť na tousty." "Už vím co jsi zdědila po otci. Tvůj otec měl strašně rád ke snídani, tousty s tunou kečupu a trochou cibulky." "Vidíš to, takže jsem celá po něm." Najednou jsem si vzpomněla na Nialla v krámě. Furt jsem mu někoho připomínala a on si zaplať pán bůh neuvědomil, že jsem dcera jeho kamaráda. A že mu taky nepřišlo divný to jméno Alice. Vydala jsem si sednou ke stolu a čekala až mi mamka udělá jídlo.
Po snídani jsem si uvědomila, že já vlastně nemám sbaleno. Zítra odlítáme do toho Londýna. Takže jsem skočila na půdu, pro kufr a hned jsem se do toho pustila. Věci na týden a půl snad budou stačit. Když už mi zbývala jen hygiena, kterou budu balit až ráno, tak zrovna volala Jessica. Měli jsme skoro tří hodinový hovor. Museli jsme napsat nějaké vyjádření pro školu, protože od pondělí měla být zase otevřena. Takže jsme napsali ředitelovi docela dost dlouhou slohovku, že se omlouváme na dva týdny ze školy, kvůli zájezdu.
Už byl skoro večer a brácha přišel od Franka. Já seděla s mamkou v obýváku a ještě mě vysvětlovala, jak se máme chovat. A že ať se mi nic nestane, že mám ještě dost času svého života, a tak dále. Znáte to asi všichni, když se o tomhle doma baví, že vás to ani moc nezajímá.
Dostala jsem trochu stres, když už bylo asi 8 hodin a za půl hodiny měla přijít Jessica. Má u nás spát, protože nás mamka poveze v 5:30 na letiště do Dublinu. Takže jí tu chystám deku a polštář.
Už je 8:55 a my ležíme v mojí velké posteli. "Jessico, tak co, jak se těšíš?" Se musíme ještě trochu pobavit než půjdeme spát. "No jako, trošku se bojím, že tam jedeme sami, ale tuším, že si to tam určitě užijeme. Třeba tam potkáme naši spřízněnou duši." To jsme se na sebe zároveň podívali a vypukl mezi námi smích. Jak mi dvě, tak bláznivé kamarádky jsme si měli zrovna na týdenní a půl dovolené, najít nějakého kluka. Pak jsme obě dvě zavřeli oči a čekal nás zase nějaký sen.
Takže je pět hodin ráno a my se s Jessicou už oblékáme. Náš outfit vypadal nějak, tak to.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Prostě, co by si nevzali na sebe dvě bláznivý nejlepší kámošky.
V 5:15 jsme už seděli dole v kuchyni a já jsem akorát pokládala na stůl čaj a Jessica už nakousávala jeden konec rohlíku s džemem. Akorát přišla i moje mamka, takže jsem jí udělala coffe. Sedli jsme si všichni ke stolu a mamka začala. "A nezapomněli jste si sbalit pyžamo, fén.... Máte dostatek triček?" Ptala se, jak se bála abychom vůbec přežili. Na jednu stranu je super, že mě mamka jakoby kontroluje, ale na druhou stranu, nejsem nějaké malé dítě. Jessica jen zadržovala smích jak jsem mamce odpovídala furt "Ano... Ano..." Občas se i málem přidusila tím rohlíkem, když jsem udělala u toho úšklebek. "Takže dojezte svoje jídlo a vypijte pití. Vezměte si svoje kufry a já čekám v autě. Za pět minut odjíždíme." Zvolala mamka a my jsme poslechly.
Za 10 minut bychom měli přejet na letiště a za 3 hodiny odlétáme. Máme štěstí, že jsme to stihli ještě před tím, než se začali dělat kolony. Dublin je většinou celý ucpaný.
Takže jsme dojeli na letiště, mamka přivezla vozíček a my si na něj položili kufry. Šli jsme tak nějak pomalu do veliké haly.
"Tak holky, teď je to na vás. Už si musíte poradit sami. Takže pasy máte, letenky taky a zavazadla taky. Takže se s vámi rozloučím." Musím říct, že mamka měla docela na krajíčku, aby se nerozbrečela. Já když jsem poslouchala, tak mi taky zrovna nebylo nejlíp. Uznávám, že takhle dlouho bez mamky jsem ještě snad nikdy nebyla. Možná jen, když jsem jako 8 letá, letěla s taťkou na Tour po Americe na měsíc. To bylo teprve něco.
Teď bych byla nejradši bez citů, ale to nejde. Takže jak říkám, rozloučili jsme se s mamkou a šli jsme tedy směr odbavování. Jako měla jsem z toho docela bobky, ale Jessica vypadala dobře.
Když už jsme měli u sebe jen svoje vaky, tak jsme čekali frontu do letadla, které mělo za 25 minut odletět. Jako i když to není poprvé co letím letadlem. Bojím se jako kdybych měla letět poprvé. Jako asi to není zrovna moc dobrý na cestu.
"Milí cestující, zdraví vás váš kapitán. Jsme na lince Dublin - Londýn a časový přílet je v 10:15. Příjemný let." Řekl kapitán a my už připoutaný seděli na sedadlech. Jessica seděla u okýnka a já vedle ní. Obě jsme navzájem koukali ven na ranvej, jak nějaká letadla už vzlétají. Když přišla řada na nás. S Jessicou jsme se drželi ruka v ruce a čekali až se to s námi vznese do vzduchu.
Když už jsme letěli, přišla k nám letuška a zeptala se nás "Dáte si něco k pití nebo k jídlu?" Musím říct, že má moc hezký outfit, ale tak to musí mít asi každá letuška. Jako měla jsem chuť si dát horkou bílou čokoládu s plněnou bagetou, ale ta cena mě trochu odradila. Stejnak jsme si objednali. Hned nám to podala a my jsme si to vypili a snědli. Já jsem tak trochu zakápla a Jessica myslím, taky.
"Slečny? Vstávej te, už jsme dorazili do Londýna." Probudila mě letuška, která se mnou třásla. To jsme vážně byli obě tak unavený? Jessica, taky vedle mě pochrupovala. "Děkujeme za vzbuzení." Poděkovala jsem slušně letušce. Vzbudila jsem Jessicu a vzali jsme si svoje vaky. Vyšli jsme tubusem ven z letadla do haly. A ze mě jen vypadlo. "No a je to tu." Řekla jsem s úsměvem Jessice. Ta se jen usmála a šli jsme si vyzvednout kufry.
Doufám, že se vám další kapitola líbila. Zase jsme se posunuli blíže k nějakému zážitku. Moc děkuji všem co čtete tuto knížku. Nebudu rušit a budu se snažit zase o další kapitolu. Hezký den
