Hráčka

19.kapitola

Dnes byl zápas a tak se Celeste oblékla do barev školního týmu. Modré a žluté. Krátká žlutá sukýnka, modro žluté proužkaté podkolenky a modré tílko se znakem fotbalového týmu. Na tváře si nakreslila malé žluté a modré srdíčko. Vlasy si stáhla do dvou culíků, které ozdobila modrou a žlutou mašlí. Cítila se jak malá školačka, když se na sebe dívala do zrcadla. Každý rok se škola převlékne do barev školního fotbalového týmu, aby podpořili své hráče. Bylo to téměř jako nepsaný svátek. Ještě o to víc musela Celeste vynikat, když její přítel byl jeden jeden z hlavních hráčů.

"Sluší ti to," usmíval se na Celeste táta, který dopíjel svou ranní kávu.

"Děkuju," usmála se na něj na oplátku.

"Všechno v pořádku, zlatíčko?" Zeptal se a i když mu oči ze zvyku stočily k hodinkám, nepodíval se. Bylo k nevíře, jak moc ji znal.

"Jak si věděl, že s mámou chceš prožít zbytek života?" Zeptala se zničeno nic a napila se ze svého hrnku. Bílá kulička ji skákala kolem nohou.

"Trápí tě láska?" Opřel se o kuchyňský ostrůvek. Jejich veškerá setkání se odehrávala v kuchyni, i když jejich dům byl obrovský.

"Jen tak přemýšlím," mávla nad tím rukou a on přešel k ní. Zabalil ji do medvědího objetí.

"Užij si den a nad ničím nepřemýšlej. Všechno bude tak, jak má." Vtiskl ji polibek do vlasů.

"Přijedeš pozdě do práce," zašeptala mu do saka.

"Se taky neposerou," zasmál se a tím se smála i Celeste. Její otec mluvil sprostě jen velmi málo.

"Běž," vymanila se z příjemného tepla domova. Tam, kde je její táta, bude všechno v pořádku. A nic se ji nestane. Zamával ji a zmizel do garáží. Celeste se ještě rychle postarala o malé chlupaté stvoření a pak běžela k autu.
Úsměv ji z tváře nezmizel po celou dobu jízdy do školy. Po cestě viděla modro žluté letáčky a školáky oblečené do stejných barev. Pak si uvědomila, že vůbec netuší, proti komu se dnes hraje. Bude to muset rychle zjistit.
Zaparkovala před školou, kde čekala Emily, Anne a Jane. Všem to slušelo ve školních barvách. Sice bylo zataženo, ale nálada byla veselá.
Všichni při prvním zvonění zalezly do školy. Půl dne se normálně vyučovalo, druhá polovina dne byla věnována fotbalu. U skříňky na ni čekal Andrew s balíčkem v ruce.

"Ahoj," nahnul se, aby ji dal pusu.

"Ahoj," před zraky ostatních se vyhoupla na špičky a políbila ho.

"To je pro tebe," podal ji balíček zabalený v modrém papíru se žlutou mašlí.

"Ale já nic neslavím," podívala se na něj.

"Já vím, ale já chci aby si to na dnešním zápasu měla," a tak dárek přijala a rozbalila. Roztrhla papír a vytáhla dres s číslem 9 a Andrewovým jménem.

"Páni, děkuju!" Nevěděla co na to má říct. "To víš, že si ho na odpoledne vezmu!" Vykřikla hned a dala mu pusu, aby neviděl, jak moc je v rozpacích. Usmíval se.

"Budu se těšit, musím běžet. Pa," dal ji pusu na tvář a odběhl. Celeste se rozhlédla po chodbě a zjistila, že na ně všichni koukali.

"Hleďte si svýho!" Rozkřikla se na celou chodbu. Už ví, proč ji všichni mají za mrchu. Všimla si však Michaelových očí, než se od ní odvrátily. Hodila dres do skříňky a s hlavou vztyčenou prošla přes chodbu do třídy.

"Co se děje?" Zeptala se ji Emily, která se na ni otočila. "Myslela jsem si, že si s Andrewem šťastná."

"Jen mi vadí pohledy ostatních," falešně se usmála. Proč říkat, že je s někým, ke komu vůbec nic necítí, že?

"Nemáš být tak populární," začala se Emily smát, jakoby to byl vtip roku. Naštěstí zazvonilo na hodinu.
Celeste se snažila vnímat probíranou látku, ale nešlo ji to. Myšlenky ji utíkaly pořád jinam. Otočila se na Emily, když učitel začal psát na tabuli.

"S kým se hraje ten zápas, že jsou z toho všichni tak nadšení?" Emily se k ní naklonila, aby slyšela zašeptanou otázku.

"Se státní střední, Wieldnosova, nebo tak nějak," pokrčila Emily rameny. Celeste se otočila. Tam přece studuje Chris. Třeba ho na tom zápase potká! Hned měla lepší náladu. I když ji od rána neodepsal na poslední zprávu, těšila se, až ho uvidí.
Bohužel se zbytek školních hodin neskutečně táhl. Jedna minuta trvala téměř jako celá hodina.

"Ahoj Celeste," zastavila ji na školní chodbě kapitánka roztleskávaček, Natali, se svými dvěma ocásky, Georgia a Carmen.

"Natali," byla výškově menší než kapitánka, ale i tak zvedla svůj nos trochu výš.

"S Andrewem ti to přeji, jen bych tě měla varovat. Dlouho ti to s ním nevydrží," usmála se na ni falešně.

"Proč si to myslíš, zlatko?" Zamrkala na ni dlouhými řasami.

"Každá holka ho po pár týdnech nudí. A pak as vrátí hezky zase ke mně," holky za jejími zády se zasmály.

"Já nejsem jako každá, zlatíčko. Mně nesaháš ani po kotníky, tak se se mnou nesrovnávej," mrkla na ni a obešla je. Dlouhými kroky se od nich vzdálila.

"Budeš litovat!" Zakřičela na ni kapitánka týmu.

"Už teď děkuju všem, že jsem se k vám tehdy nepřidala," poslala ji vzdušný polibek a mířila na stadión. Podívala se ven, kde se sluníčko snažilo razit si cestu skrz mraky. V tom uslyšela Andrewův smích. Však má být v šatně, ne venku. Vyšla bočními dveřmi a pomalým krokem šla za hlasy.

"Si přijel na takovýhle kraksně? Kde máš zbytek týmu, se nás bojí?" Všichni se smáli hloupým vtipům. "Neumíš mluvit?!"

"Nemá cenu plýtvat dechem na takovýhle idioty, jako jste vy," odsekla druhá osoba. Celeste se schovala za roh a poslouchala.

"Cos to řekl, ty parchante?! Co si to dovoluješ!" Uslyšela jak nějaké těžké plechy padly na zem.

"Co se to tu děje!" Vyšla z rohu a podívala se na Andrewa, Jacka a Jacksona. Naproti nim stál kluk, kterého dobře znala, Chris. Jeho motorka, kterou má po svém dědovi a kterou si sám opravil, ležela na boku na zemi.

"Ces, vysvětlím ti to," začal Andrew a šel k ní blíž. Zarazila ho rukou, aby zůstal stát tam, kde je.

"Zvedněte tu motorku a omluvte se mu," ukázala na stroj ležící na zemi.

"Ces," dívala se mu zpříma do očí. Doufala, že v nich vyčte, jak moc je naštvaná. Jack a Jackson se začali smát. Nic nikdy nebrali vážně.

"Celeste, to je dobrý. Neřeš to," usmál se na ni Chris.

"Ty ji znáš?!" Otočil se od ní na Chrise, který si pohrával se svojí helmou v ruce.

"A co je na tom, že mě zná," odsekla mu místo Chrise ona.

"Ptal jsem se jeho," zamířil rychlý pohled k ní a pak zpátky na něj.

"Ano, znám ji," pokrčil rameny, jakoby se nic nedělo. Jenže ať Celeste chtěla či ne, znala Andrewa a jeho výbušnou povahu.

"Tak to kurva ne! Nebudeš ji znát. Taková nula jako jsi ty, nemá důvod se s touhle holkou znát. Je moje, rozumíš?!" Dvěma dlouhými kroky stál u něj. Chris se ani nehnul a jeho pohled mu oplácel.

"Andrewe, nech ho," řekla to klidně, ale ani jeden ji nebral na vědomí. "Andrewe!" Zvýšila hlas. Bála se, že si něco provedou. Ruce začal svírat v pěst. "Andrewe!" Vyštěkla jeho jméno ostře, až se k ní konečně otočil. Čelisti měl vztekem a ovládáním sevřené.

"Na hřišti," zašeptal směrem k Chrisovi a pak od něj odstoupil. Popadl Celeste za loket a bez ptaní ji táhl zpátky do školy. Celeste se otočila na Chrise, který se na ni díval. Chtěla si s ním promluvit. Nepoznala, co jeho pohled znamenal. A bála se, že mu Andrew na hřišti ublíží.