Hráčka

9.kapitola

Celý zbytek dne pobíhal malý samojed po zahradě. Celeste mu házela tenisové míčky, které našla v garáži a zkoušela ho naučit pár triků. Její táta seděl na terase u kafe a četl noviny.

"Už si mu vybrala jméno?" Zeptal se podíval se na bílou kuličku.

"Nemůžu se rozhodnout," otočila se na něj. "Buď Alfa, Pegase nebo Princ," oba dva se zaměřili na běžící štěně. Celeste si k němu klekla a vzala jeho špičatý čumák do dlaní. "Jak se chceš jmenovat," promluvila na něj a on ji pozorně poslouchal. "Pegase," vystrčil růžový jazyk ven. "Alfa," zavrtěl ocáskem. "Princ," natočil hlavu na stranu. "Tak budeš Alfa," a štěně zaštěkalo.

"Pojedeme mu něco koupit?" Došlo jí, kolik věcí pro něj nemá připravené.

"Granule jsem koupil, má je v garáži," usmál se na ni táta.

"Děkuju, ale myslím že si tam stejně zajedu. Pro vodítko, hračky a pelíšek," podrbala Alfu na bříšku. "A zítra s ním budu doma, ať není první den sám."

"Dobře, tak si tam dojeď zítra. Já musím brzo vstávat, máme důležité jednání," vzal do ruky telefon a něco tam pročítal. "Dva dny nejsem v práci a mám 50 zmeškaných hovorů," ukázal ji obrazovku plnou červených čísel. Celeste hvízdla.

"Kdy budeš mít dovolenou?" Zeptala se ho a nechala Alfu, ať ji olizuje ruku.

"Až na tvoje zimní prázdniny," podíval se do diáře. "Chceš jet někam lyžovat?"

"Ani ne," zamyslela se. "Ráda bych udělala Vánoce doma," její táta povytáhl obočí.

"Dobře, to bych rád," usmál se. Už velmi dlouho neslavili Vánoce doma. Vždy odjeli dva dny před štědrým dnem na hory a Vánoce slavili tam. "Princezno, jsi v pořádku?" Zaměřil se na ni otec. Celeste k němu zvedla oči a upřímně se usmála. Věděla, jak to myslel.

"Je mi dobře," zvedla se ze země a hodila štěněti míček.

"Od zítřka budu muset zase hodně pracovat, ale pokud se něco bude dít. Zavoláš mi, že ano?" Starostlivost mu z očí jen svítila. Celeste se posadila do křesla a svěsila ramena. Byla vděčná, že nikdy po ní nechtěl, aby o tom mluvila.

"Tati, já vím že vypadám jako blázen," dala si obličej do dlaní. Nemohla mu říct, že se to nebude opakovat, netušila to. Ale tak ráda by mu to slíbila.

"Nee, to ne. Já se jen o tebe bojím," přiznal po pravdě. "Nechci aby si byla smutná."

"Jsem v pohodě, tati. Děkuju," usmála se na něj. "Jdu udělat něco k večeři," zvedla se od stolu a odešla do kuchyně. Do skleničky si nalila čistou studenou vodu a zavřela oči. Byla šťastná a bála se, co se může pokazit. Bála se sama sebe.
Otevřela lednici a podívala, co ji nabízí. Nakonec připravila zapečené bagetky a strčila je do trouby. Po chvíli je přinesla na terasu, i když začínalo být chladno. Štěně leželo pod stolem a kousalo míček.
Po večeři vše uklidila a smyla nádobí. Její táta zavřel na terase a zhasl venkovní světla.
Posadili se do obýváku před televizi. Celeste si na klín posadila Alfu a drbala ho za ušima.
Její táta se roztáhl přes celý gauč a po chvíli i usnul.
Až teď si Celeste uvědomila, že i ona měla celé dva dny vypnutý telefon. A bylo ji to jedno. Může to počkat do zítřka.
V deset večer poslala tátu spát a sama také odešla do postele. Štěně si lehlo vedle ní a spokojeně usnulo.
Jen Celeste nemohla usnout. Dívala se z okna, které schválně nezatáhla, na hvězdy. Nakonec se oblékla do županu a vylezla na střechu. Její tajné místo. Chladný vítr ji pohladil po tvářích. Dívala se na překrásnou oblohu a tiché město.

Byla to dívka plná tajemství, a přesto si všichni myslí, jak je dokonalá.

"Chybíš mi," zašeptala do noci a nechala ty slova plout. Doufala, že doplují tam nahoru, za ní.