Hráčka

7.kapitola

Celeste potom spala jako miminko. Cítila kolem sebe příjemnou vůni domova a tátovy vody po holení. Pomalu otevřela jedno oko, pak druhé a podívala se na hodiny na jejím nočním stolku.
Půl jedné odpoledne.
Protáhla se a děkovala, že je sobota. Nepřevlíkala se z tepláků ze včera a rovnou šla do kuchyně. Měla hrozný hlad. Sestupovala schody, když tu najednou. Vůně sušenek. Tátových sušenek. Rychle sbíhala schody a doufala, že to není jen její iluze.
Nebyla.
Stál tam v teplácích, se špinavou zástěrou kolem krku a chňapkách na dlaních. Vyndával zrovna pekáč z trouby, když zahlédl svou usměvavou dceru zářícím štěstím.

"Ty jsi doma!" Vykřikla a běžela ho obejmout. Rychle položil pekáč a schoval ji do medvědího objetí.

"Vzal jsem si dneska volno, a uděláme si svůj den, co ty na to?" Podívala se na něj a radostně přikyvovala. A pak ukradla z pekáče sušenku. "Jsou ještě horký!" Zakřičel její táta, a začali se spolu smát, když si ji přehazovala z ruky do ruky. "Běž se obléct, zajedeme si na oběd," mrkl na ni a ona brala schody po dvou, zpátky do svého pokoje. Oblékla si černé džíny a obyčejný červený svetřík. Vytáhla ze skříně vysoké černé kozačky nad kolena na podpatku a černou kabelku. Lehce se namalovala, přes ramena si hodila koženou bundu a seběhla schody dolů.
Tam už na ni čekal její táta v černých kalhotech a společenském šedivém svetru. Moc mu to slušelo.

"Můžeme ?" Dal ji pusu do vlasů a vydali se spolu do garáže. Nastoupili do tmavě modrého auta a vyjeli ven. Její táta řídil perfektně.
Zajeli spolu do restaurace ve městě, kde vařili nejlepší masové speciality. Byla to jejich restaurace. Posadili se na stejné místo blízko okna s výhledem na rozkvetlou zahrádku s jezírkem. Dneska přálo i krásné počasí.
Po chvíli jim číšník přinesl jídelní lístek. Když začala Celeste diktovat, co by si přála k obědu, číšník i její otec jen vykulily oči.

"Pardon, mám jen hrozný hlad," pokrčila omluvně rameny a tváře se ji zbarvily do ruda.

"V pořádku," zasmál se její otec a objednal si pouze hlavní chod. Číšník se smál až do kuchyně. Celeste schovala hlavu do dlaní. "Hej, chceš si ještě něco objednat?" Pošťouchl ji její otec.

"Hele!" Vyjela na něj jeho dcera. "Od oběda jsem nejedla," podívala se z okna, aby nemusela koukat na ty starostlivé oči plné lásky.

"Co kdyby jsme si najali hospodyni?" Zeptal se její otec najednou.

"Já ale všechno doma zvládám," podivila se Celeste a narovnala se.

"Já vím, že ano," podíval se na číšníka, který nesl tomatovou polévku. Celeste se dala do jídla. "Ale aby jsi měla čas také pro sebe a nebyla doma sama," jeho starostlivý pohled narostl, když se díval na svou dceru.

"A nebylo by lepší koupit psa ? Abych nebyla doma sama," zakousla se do chleba. Rozhlédla se po restauraci, která se začala plnit lidmi.

"Ty by si chtěla psa?" Podivil se její otec. Jeho obočí vystřelilo nahoru a z jeho výrazu, kromě překvapení, se nedalo nic vyčíst.

"Možná, moc jsem o tom nepřemýšlela. Jen, že jsem doma sama, máme barák se zahradou, a za ní jsou louky kam by jsme chodili běhat," odmlčela se a utřela si pusu do ubrousku. "To že máme bezpečnostní systém je hezké, ale jsem sama ve velkém baráku. Nevyčítám ti, že pracuješ, jednou bych chtěla dělat co ty, ale..," nevěděla jak to má vysvětlit. "Nebojím se být sama doma, jen jsem si myslela že by bylo fajn mít někoho kdo by byl se mnou doma než přijdeš," až teď pohlédla otci do očí. Pozorně svou dceru poslouchal.

"Promyslím to," usmál se na ni a v ten moment jim přinesli hlavní chod.

"Já vím, že to je starost," nechtěla aby od tématu odstoupil. Přemýšlela o tom, že si pořídí psa už dávno.

"To jsem rád, že to víš,"  nabodl hranolku a dal si ji do pusy. "A teď mi pověz co škola, co maturita ?" Zeptal se a Celeste protočila oči.

"Musíme se bavit o škole?" Její táta se zasmál.

"Ne, jen jsem chtěl vědět kam by si chtěla na vysokou?" Napil se nealkoholického piva.

"Chtěla bych být doktorka, nebo zkusit ekonomku a být něco jako ty," usmála se na něj.

"Tak to beru," zasmál se a pak už se o škole nebavili. Po obědě, kdy Celeste málem nedojedla palačinky, se vydali projít nákupní centrum.
Koupili hory nového oblečení pro oba dva, až se to málem nevešlo do auta. Celeste padla do kožené sedačky a její otec vedle ní. Byli tak unavení, ale šťastní.
Celeste byla tak moc pyšná na svého tátu. Když zaparkovali v garáži a vystoupali schody nahoru, se na něj Celeste otočila.

"Děkuju," nemusela říkat víc. On ji chápal, on ji znal. On všechno věděl. Objal ji a držel tak dlouho, aby pochopila, že on tu pro ni bude vždycky. Vždy ji bude chránit.