Hráčka

13.kapitola

Východ slunce nad městem pošimral Celeste na tváři. Kouzelné paprsky vykukovaly a vše budily k životu.
Celeste zamrkala a pomalu otevřela oči. Zadívala se na spícího kluka, kterému usnula v náručí. Jeho tvář byla tak klidná, chvíli se zdálo, že se i usmíval. Celeste se na něj dívala příliš dlouho. Jeho oči zamrkaly, když i jeho probudilo ranní svítání. Otočil se na Celeste, která se snažila schovat červenající tváře.

"Dobré ráno," promluvila jako první a posadila se. Dlouho se ji nespalo tak dobře.

"Dobré," i on se posadil a promnul si oči.

"Měli by jsme jít," vstala a šla ke své motorce, ale pak se na něj ještě otočila. "Promiň mi, že jsem...Doufám, že...," Celeste Dalton se zamotala do svých vlastních slov.

"Uvidíme se," usmál se Chris a zamával ji. Ona se zmohla jen na úsměv a trapné mávnutí. Nasadila helmu a vrátila se domů.
Její táta zrovna vycházel z ložnice a vázal si kravatu, když ji uviděl, jak se vrací do pokoje.

"Dobré ráno, kde jsi to byla?" Podíval se na její oblečení a obličej.

"Dobré, nemohla jsem spát, jela jsem se projet," zastrčila si ruce do klokaní kapsy v mikině. "Pojedu autem dneska, musím jet nakoupit," oznámila otci a rozešla se do svého pokoje. Kolem nohou ji začala běhat malá bílá kulička. Celeste ji vzala do náruče a pustila Alfu na zahradu.

"Pa," dal ji otec pusu do vlasů a odjel. Ona zalezla pod horkou sprchu a usmívala se od ucha k uchu. Přešla do šatny a oblékla se do kožených džínů a džínové košile se tříčtvrtečními rukávy. A protože měla čas, vlasy si kulmou natočila a namalovala se. Obula si černé semišové, kotníkové boty a do ruky její milovanou, černou kabelku. Sešla schody dolů a vyndala si z lednice poslední jogurt na snídani. K tomu kafe, které už kávovar dávno připravil. Podívala se na telefon, kde svítilo několik zpráv od Andrewa. Neodpovídala. Doplnila granule pejskovi do misky a zavolala Alfu domů. Pro jistotu nechala pootevřené šoupací dveře na zahradu.
Poté vyjela z baráku svým matně stříbrným mercedesem. Před školou bylo její místo volné, to nejblíže ke vstupu do školy. Vystoupila a zarazila se, kdo u jejího auta stál. Čekala opět Emily a její ranní drby, ale Andrewa rozhodně nečekala.

"Dobré ráno," přistoupil k ní a ona zavřela dveře od auta.

"Dobré," podívala se na něj a aniž by to čekala, tak ji políbil.

"Neodpověděla jsi mi na zprávy," pohladil ji po tváři. Chtěla protočit oči a odstrčit jeho ruku, ale věděla, že celá škola na ně kouká.

"Jezdím do školy zásadně sama," odsekla zle. Andrew ruku stáhl, ale nenechal se odbít. "Co to děláš?" Podívala se, jak ji chytá za ruku.

"Já myslel, po včerejšku, že..., že jsme spolu," zadrhl se mu hlas, ale oči od ní neodtrhl. Celeste se zamyslela. Pokud ji upřímně hledí do očí celou dobu, myslí to upřímně.

"Nevím, co to bylo včera, co se stalo," pustila jeho ruce a založila si je pod prsa.

"Promluvme si o tom, jako dospělí," chytil ji za pas a stoupl si k ní blíže.

"Na to nemám teď čas, promluvíme si jindy," chtěla ho obejít, ale on ji přidržel na místě. "Andrewe..."

"Záleží mi na tobě," zase jeho upřímný pohled. Vadily ji jeho ruce na jejím těle, tak moc ho chtěla setřást. Pak se ale rozhlédla po areálu a pohledech všech studentů.

"Já vím," vykouzlila úsměv a on ji konečně pustil. Hned k ní běžela Emily, kterou ale Celeste popadla za loket a táhla ji sebou do školy. Holky zamířily na záchod, kde by jsi mohly promluvit. Jen Celeste vstoupila dovnitř, holky z nižšího ročníku rychle vypadly ven. Ale i přesto Celeste zkoukla záchody, zda se tam někdo neschovává.

"Co je?" Podivila se Emily, když se Celeste zabouchla dveře od toalety. Zamyslela se, co všechno může Em říct. A najednou se ji radši nechtělo říkat vůbec nic. "Tebe děsí, že spolu chodíte?"

"Já nevím jestli spolu chodíme, chová se tak," pokrčila rameny a opřela se zády o umyvadla. "Přijde mi to strašně rychlé."

"A tebe to děsí?" Celeste přikývla. "Je to nejhezčí kluk na škole a ty si nejhezčí holka, je vaší povinností být spolu. Aspoň na školní půdě," chytla ji Emily za ramena, aby jejím slovům dala větší váhu. Celeste vykulila oči.

"Povinností?" Zašeptala to hnusné slovo, které se ji zařezávalo do hlavy. "Láska není povinnost, Em."

"Tak jsem to nemyslela," spustila ruce z jejích ramen a odstoupila.

"Neřešme to, prosím," Celeste vyšla ven z dívčích záchodů a došla si pro učebnici do své skříňky, pak zamířila do třídy. Cestou však cítila na sobě pohledy a slyšela štěbetání, z kterého ji třeštila hlava, ale přesto se chovala, jakoby o nic nešlo. Začíná divadlo.
Ve třídě potkala Noru, na kterou se falešně usmála. Posadila se do lavice kousek od ní a vzala do ruky telefon.

"Ces?" Překvapilo ji, že na ni promluvila, vždyť se ji od toho dne, kdy zjistila, že hodí s Michaelem, vyhýbá.

"Hm?" Zvedla hlavu od telefonu a podívala se na ni.

"Chci jen říct, a vím že mi do toho nic není, ale, s Andrewem ti to přeji," usmála se na ni, ale Celeste ji to neoplatila.

"Máš pravdu, nic ti do toho není," vypustila z pusy hnusná slova a v ten moment začalo zvonit. Nora se opřela do židle a už na ni nepromluvila.
Obě dvě si uvědomovaly té propasti mezi nimi. Zničené přátelství, které půjde jen velmi těžko spravit.