Hráčka

3.kapitola

Ráno se Celestě Dalton nechtělo vůbec vstávat. Nečekaně. Ale i tak musela. Rychle utekla do sprchy a pak měla problém vyjít ven. Nakonec se zabalila do županu, vyfénovala si své blond vlasy a v papučích sešla dolů na snídani.

"Dobré ráno," pozdravila svého otce, který už stál skoro ve dveřích.

"Dobré ráno, sluníčko," dal jí pusu do vlasů a položil prázdný hrnek od kafe do dřezu. "Jak bylo ve škole?"

"Však víš, první den není nikdy krásný," usmála se na něj jeho dcera.

"Pojedeš zase na motorce, nebo si vezmeš auto?" Koukl na hodinky a tím dal signál, že už bude muset zase běžet.

"Pojedu na motorce," do hrnku si nalila kafe a podívala se na tátu.

"Buď opatrná, uvidíme se večer," mávnul na ni a byl pryč. Snědla malou snídani v podobě müsli a odešla se obléct. Rozhodla se pro roztrhané džíny, kotníkové boty na podpatku a over-size mikinu. Popadla kabelku a seběhla schody do garáže. Rychle nastartovala a vyjela ven. Kroužila po městě a dívala se na hodinky, aby do školy nepřijela moc brzy nebo pozdě. Nakonec přidala trochu více plynu, než by podle předpisů měla, a byla ve škole. Opět na sebe strhla všechnu pozornost, ale ji to nezajímalo.

"Tak co?" Došla k holkám a oni se hned začaly vyptávat. Celeste se usmála. "No nekecej!" Začaly všechny.

"Chci detaily," chytla ji Emily za ramena, aby ji pohlédla do očí.

"Nic nebylo," přiznala dívka, ale její kamarádka ji to nevěřila. Nakonec se vydaly do školy a zapadly rychle do lavic. První hodina zeměpisu nebyla nic moc, všichni ještě spali nebo radši nepřišli vůbec. Na druhou hodinu si šly holky pro učebnice do skříňky.

"Tady na tebe čeká náš kapitán," zašeptala na Celeste Emily, i když ho obě moc dobře viděly.

"Ahoj, krásko," přivítal ji úsměvem. 

"Ahoj, co ty tady?" Myslela tím svou skříňku.

"Čekám tu na tebe," díval se na ni jak na obrázek a to jí rozptylovalo, ale nedala to na sobě znát.

"Proč na mě čekáš?" Položila tu otázku.

"Chci tě pozvat na rande," pak se k ní naklonil.

"Nevím, jestli budu mít čas," nemohla si odpustit popichování.

"Pojď se mnou dneska na rande, prosím," chytl ji za ruku.

"Tak dobře," po chvíli rozhodování souhlasila.

"Skvělý. Vyzvednu tě u vás v pět," dal jí pusu na tvář a pak zmizel do třídy. A ona utíkala na dějepis.

***

Nevěděla co si má vzít na sebe. Kam půjdou ? Má si vzít něco společenského? Nebo snad sportovního? Někdo jako ona by neměl být tak nervózní. Populární ve škole, oblíbená u učitelů, ale někdy mlčenlivá.
Nakonec se rozhodla pro kostkovanou sukni a bílý cropp svetřík. K tomu vysoké kozačky ke kolenům. Namalovala se a vlasy stáhla do vysokého culíku, který ji i tak sahal k lopatkám. Konečně někdo zazvonil. Popadla kabelku a běžela otevřít.

"Vypadáš nádherně," přivítal ji Andrew v džínách a tričku s kyticí v rukách.

"Děkuji," dala mu pusu na tvář a šli k autu. "Kam mě to bereš?"

"Doufám, že máš ráda filmy," usmál se na ni a ona na něj.

"To ses teda trefil," první rande v kině. To nebylo zrovna špatné. Zaparkovali auto a šli spolu dovnitř. Jako gentleman ji podržel dveře. Andrew objednal velký kyblík popcornu a pak se usadili na místa. Seděli v poslední řadě a nikde nikdo. Jen dva lidi uprostřed a jeden úplně v první řadě. Přemýšlela, který zoufalec to sedí sám.

"A jak se ten film vůbec jmenuje?" Zeptala se, když do sebe cpal popcorn. Pohled na něj ji rozesmál. "Nemáš si držet vysportovanou postavu?" Zasmála se mu.

"Budu pak dvě hodiny v posilce, ale co, je to dobrý," řekl s plnou pusou. "Jmenuje se to Pitch Perfect, prý se to holkám líbí," usmál se na ni a vzal ji kolem ramen.

"Nemám tušení o čem to je," řekla popravdě. Podívala se na dveře v ten moment, co dovnitř vstoupil nějaký cizí pár. Nevěnovala mu moc pozornosti, dokud se na ni nepodíval. Lehce ťukla do společníka, který se podíval stejným směrem a usmál se na svého fotbalového spoluhráče a kamaráda.

"Michaeli," mávnul na něj a on se na něj také usmál. Celeste zkoumala dívku, kterou moc dobře znala.

"Ahoj Noro," pozdravila ji a propalovala pohledem. Jak může? Vždyť na to platí nepsaný zákon! Pozdravila ji mávnutím a pak od nich odešli. Posadili se na druhou stranu řady a dělali, že zde nejsou.

"Jak dlouho to víš?" Zašeptala Celeste Andrewovi naštvaným hlasem.

"Jsou spolu už od prázdnin. Proč myslíš, že jsem to začal zkoušet na tebe. Kdyby mi to Michael nedovolil, stále bych na tebe jenom myslel," podíval se na ni s jiskřičkami v očích a upřímným úsměvem. Sál zhasl. Podívala se na pár, který seděl jak zařezaný. Byla naštvaná a smutná zároveň. To se jí to bála říct? Pak ji došlo že o Noře neví vůbec nic. Jen pár nepodstatných informací. Bylo to matoucí.
Z přemýšlení ji vytrhla ruka, která skončila na jejím stehně. Podívala se na krásného kluka vedle ní, ale ten sledoval začátek filmu. Pak se na ni také podíval. Přitulila se k němu a po očku sledovala ty dva.
Zítra si ji podá. Nikdo si nebude zahrávat s Celeste Dalton.

Po filmu rychle ti dva vypadli a Celeste se koukala na starší audi, jak ujíždí z parkoviště. Vzpomínky na věci, které spolu zažily se nedaly zastavit.

"Hej, jsi v pohodě ?" Zeptal se ji její doprovod.

"Jasně, promiň," usmála se na něj falešným úsměvem, ale to on nemohl poznat. Nikdo neznal Celeste tak, jako Michael a bála se toho, že ji zničí. Proč? Protože on tu moc v rukách měl.