Hráčka

5.kapitola

Ale ne.
Celeste koukala na muže v lakovaných polobotkách, skvěle padnoucích kalhotech a bílé košili, pod kterou se rýsovaly svaly. Profesor si odložil své desky na stůl a rozhlédl se po třídě. Celeste sklonila hlavu a dělala, že ho nevnímá. Najednou si někdo odkašlal a když zvedla hlavu, zjistila že se na ni dívá. A i celá třída. Poskočil mu ohryzek a vteřiny najednou trvaly moc dlouho. Nakonec odtrhl zrak a usmál se na třídu.

"Zdravím, jsem váš nový profesor na společenské vědy. Jmenuji se David Couper, nahrazuji pana profesora Hatwinského," celá třída byla velmi tichá, což ho asi vyvádělo z míry. "Tak jo," tleskl a tím všechny kluky sedící vzadu probral. Holky na něm visely pohledem. "Co kdyby jste mi pro začátek o sobě něco řekli, hm?" Přešel před stůl a vysedl na něj. "Začneme támhle od pánů odzadu," ukázal na Andrewa.

"A proč to musíme dělat?" Řekl otráveně a celá třída se začala smát.

"Tak můžeme se začít učit, mě je to jedno," seskočil ze stolu učitel. "A navíc, určitě by si nechtěl abych tě oslovoval 'hej ty fotbalisto'."

"Jmenuji se Andrew Howkins a jsem kapitánem zdejšího fotbalového družstva," jeho oči se zadívaly na Celeste, na kterou mrkl.

"Výborně, tak můžeme pokračovat," a tak to šlo celou dobu, každý řekl své jméno a něco zajímavého o sobě. Až to došlo k Celeste.

"Zdravím, jmenuji se Celeste Dalton, a ráda bych se stala doktorkou," usmála se na učitele.

"Hezké, děkuji Celeste," úsměv ji oplatil a nechal další dívky, sedící vepředu, se představit. A pak konečně zazvonilo. Celeste se vyřítila ze třídy a utíkala na záchody. Tam stála skupinka druhaček.

"Ven!" Vyhnala je Celeste a oni rychle zmizely. Emily se v tu ránu objevila za ní.

"Holka ten po tobě jede!" Vykřikla a začala se usmívat.

"To není pravda. Ráno jsem ho potkala v pekárně, ani jsem nevěděla že je to učitel," pokrčila rameny. "Proto na mě tak civěl."

"Kvůli tomu to nebude," v tom se otevřely dveře a dovnitř vstoupila Nora. Zarazila se, když uviděla Celeste.

"Ahoj," pozdravila nesměle.

"Ahoj," oplatila ji nic neříkající výraz.

"Ces, já...chtěla jsem ti to říct," přistoupila k ní blíž. "Hrozně se omlouvám, že ses to dozvěděla takhle. Ale první den školy byl teprve včera a já neměla možnost ti to nějak říct. A celé prázdniny si byla pryč," začala se Nora bránit.

"To je v pohodě. Mrzí mě, že si mi to neřekla, ale chápu tě. Přeji vám to," usmála se na svou kamarádku. "Musíme jít do třídy," popadla Emily a vyběhly ven.

"To si ji tak rychle odpustila?" Podivila se Emily.

"Ne, jen počkám na moment, kdy ji to vrátit," prskla ošklivě Celeste, až se sama nepoznávala. Emily se radši stáhla a nic na to neodpovídala. Vstoupily do třídy a padly do lavic. Během minuty zazvonilo a začala hodina. Ale Celeste ji nevnímala. Hlava ji neskutečně bolela. Nakonec se omluvila, že si potřebuje odskočit. Šla prázdnou chodbou a užívala si to ticho.

"Slečno Daltonová, neměla by jste být ve třídě?" Ozval se za ní mužský hlas.

"Zdravím, pane řediteli," otočila se na silného muže s pleší a brýlemi. Věděla, že se studenti nesmí courat po chodbě během vyučování. "No, víte, mě zrovna..-"

"Pane řediteli, slečna Daltonová mi přislíbila pomoc odnést staré učebnice po panu Hatwinském zpět do knihovny," objevil se vedle ní profesor Couper. Celeste zamrkala a pak se zářivě usmála nad ironií osudu, když stála před kabinetem nového pedagoga.

"Jistě, hezký den přeji," usmál se na ně ředitel a odešel prázdnou chodbou zpět do ředitelny.

"Moc děkuju," otočila se Celeste na učitele.

"Nemáte zač," mrkl na ni a schoval se k sobě do kabinetu. Celeste se rychle vrátila do své třídy a nechápavě nad tím kroutila hlavou. O přestávce vše popsala Emily.

"To snad není možný, holka," plácla si rukama před obličejem.

"Nic to nebylo, jen hezké gesto, nespojuj nás hned. Je to učitel," protočila oči Celeste nad chováním své kamarádky.

"No a, já bych do něj šla," pokrčila rameny a dál to nikdo nekomentoval. Procházely přes plnou chodbu studentů, kde jim každý uhýbal z cesty. Celeste nikdy vlastně nezjistila, odkud se vzal ten obdiv a takové chování vůči ní. Ale líbilo se jí to. Měla autoritu. A když někdo má autoritu, nikdo se nikdy neptá na tajemství.