Hráčka

10.kapitola

Dnes, když mohla spát dlouho, ji probudil zvonek. Hmátla vedle sebe, ale štěně zde nebylo. Nebylo vlastně ani v pokoji. Vyletěla z postele a běžela nejdříve za hostem, který byl rozhodně nedočkavý.

"No konečně!" Vykřikla Emily a vecpala se do domu. "Můžeš mi říct kde jseš? Volám ti celý víkend, celý ráno, nepřišla si do školy. A teď tě tady najdu v pyžamu," ukáže na její puntíkaté šortky a bílé tílko. Rozejde se do kuchyně, jako by byla doma. Měla na sobě jedno z mnoha jejích výstředních oblečení.

"Napsala bych ti," odpověděla ji Celeste a dala si ruce v bok.

"Kdybych ti volala jen já, ale byl za mnou Andrew ve škole. Prý mu neodpovídáš na zprávy," nalila si do skleničky džus.

"Měla by si být ve škole," sebrala ji skleničku a sama se napila.

"Bála jsem se o tebe," posadila se na barovou stoličku a prohlédla si svou kamarádku. "Co se s tebou dělo?"

"Táta si vzal dva dny volno," upřímně se usmála. Krásné dva dny. "Vypnul kvůli mě telefon, a tak jsem to udělala taky," pokrčila rameny, jako by to bylo bezvýznamné.

"Tak já se stresuju, jestli nejsi v nemocnici. A ty si jen vypneš telefon," zakroutí hlavou Emily. "Holka, tohle nedělej," ukázala na ni varovně ukazováčkem. Celeste chce něco říct, ale najednou se ozve štěkot. "Vy máte psa?" Kouká na běžící kuličku ke své paničce.

"To je Alfa, táta mi ho koupil," vezme ho do náruče a dá mu pusu na čumák. "Abych tady nebyla pořád sama," štěně spokojeně zavrtí ocáskem.

"Tak si sežeň kluka, ten by s tebou byl pořád. Ne čtyřnohou zrůdičku," ukáže na něj a zavrtí hlavou.

"Žádná zrůdička," zamračí se Celeste.

"Ty víš, že psy ráda nemám," protočí oči a Celeste se zarazí. Nevěděla to. Jak to, že to nevěděla ?

"Hele, chci se nasnídat a pak jet koupit věci pro moje mimi," tím ji mile naznačovala, ať odejde.

"Jo, jasně. Však jdu," zvedla se ze židle. "A zítra přijdeš?" Otočí se ještě na ni.

"Zítra jo," vykouzlí unavený úsměv.

"Tak paráda," Emily nadšeně povyskočí. "Já se jdu vrátit do školy," a vyjde ze dveří. Celeste de otočí na stěně.

"A my se oblékneme a taky půjdeme," a stěně jako odpověď zaštěká.
Rychle se oblékne do džín, tílka a kardiganu. Popadne štěně a klíče od auta. Vyjede z garáže a doufá, že Alfa bude hodný a nebude ji běhat po autě. Naštěstí se ji posadí do klína a celou cestu je klidný.
Zaparkuje před místním obchodem pro psy. Vezme Alfu do náruče a vejde dovnitř. Mladá prodavačka ji pozdraví a nechá ji se podívat po obchodě.
Vybrala vodítko, pelíšek, hračky, dobroty, vodítko do auta, deku do auta a další a další zbytečnosti. Prodavačka ji to pomohla nandat do auta a s milým úsměvem se rozloučila.
Zrovna když se otočila, uviděla velmi povědomou tvář. Jejich oči se střetli a oba vykouzlili milý úsměv.

"Ahoj," pozdravila kluka Celeste. Jeho oči padly na malé roztomilé štěně.

"Ahoj," mrkl na ni a sedl si do dřepu, aby si kuličku pohladil. "Ahoj, chlape," drbal ho za ušima a štěně vyplázlo spokojeně jazýček. "Jak se jmenuje?"

"Alfa," řekla pyšně a dívala se na něj. Byl moc hezký.

"No ty si krasavec, no jo," mluvil na něj, až ji to rozesmálo. Podíval se na něj a stále se usmíval.